Nová finská senzace na scéně melodického moderního metalu slibuje melodičnost, podmanivost, chytlavé refrény, agresivitu v kombinaci s uhlazeností místy až industriálně laděné produkce, již má na svědomí bývalý vokalista Amaranthe, Jake E. Za jeho pomoci dostává deska „Welcome To Ember Falls“ unikátní feeling, vymaňující bandu Finů z prokletí typicky finského zvuku, jakým se prezentuje velká část tamní scény. Ember Falls naopak vyznívají světově a díky výše zmíněným aspektům mají šanci po vzoru starších kolegů šplhat po žebříčku k úspěchu strmě vzhůru.
První, zatraceně epický singl kapely „Shut Down With Me“ (který je naprostým vrcholem celé desky) spatřil světlo světa už v roce 2015, na jeho základě se šestice muzikantů upsala nahrávací společnosti a od té doby kapela postupně sázela jeden singl za druhým, jež postupně nasazovaly laťku připravované prvotině opravdu vysoko. Jedním z těchto singlů se stal otvírák celého alba „The Cost Of Doing Business“, neskutečně chytlavá záležitost, perfektní rozjezd, který správná deska potřebuje. Ember Falls, to je funkční kombinace převážně čistého vokálu spolu s občasným growlem, ve společnosti řízných riffů obalených moderním soundem, při čemž na produkci opravdu hodně záleží.
Když ale mluvím o moderním metalu, nabízí se otázka, co to ten moderní metal vůbec je? Tradiční nástroje doplněné o elektronické prvky? Kdo je průkopníkem žánru? K čemu Ember Falls přirovnat? Nabízejí se Amaranthe, či formace typu Dead By April, či Smash Into Pieces, jenomže na rozdíl od těchto kapel, které (vyjma prvně jmenované) mají svým způsobem už blíže k měkčím odnožím metalu a rocku, Ember Falls do toho jdou tvrdě. Ze skladeb sálá vášeň, agresivita a dravost v souladu s příjemným hlasem zpěváka Thomase Grova, jenž především ve výškách ukazuje jemnou barvu svého hlasu – což se projevuje obzvlášť v melodické rockově laděné „Riding Tides“, či baladické „Freedom“.
Vedle toho naopak stojí ony tvrdší záležitosti, které jsou naprostým topem nahrávky. „COE“, už zmiňovaná „Shut Down With Me“, či „The Cost Of Doing Business“. K těmto bych přiřadila také těžce chytlavou „One More Time“, u které (a nejen u této) mě mimo silných kytar, kombinovaných s elektronickou „diskotékovostí“ zaujal také text. Najdou se tací posluchači, kteří textům nepřikládají velkou váhu. Já osobně v textech nacházím hluboký smysl a výborný text dokáže i z hudebně slabší skladby vyčarovat song prvotřídní. U Ember Falls platí třetí možnost, skladby skvěle fungují samy o sobě i hudebně, takže i nepříliš zdatný angličtinář najde v tvrdých riffech, místy až disco beatu a hladkých melodiích, či groovu např. u závěrečné „The Lamb Lies Down In Sacrifice“, zalíbení.
Bod dolů bych ubrala za lehkou nevyváženost, kdy sem tam nějaká skladba zní, jako kdyby byla napsána pro úplně jinou kapelu a byla použitá jen proto, že sama o sobě nezní tak úplně špatně. V tomhle případě je to např. balada „Freedom“, stojící si sama o sobě velmi dobře, v konečném konceptu by se bez ní nahrávka však obejít mohla. Podobně to vidím i s lehce numetalově laděnou „Open Your Eyes“, obohacenou dokonce o rapování, které mi přijde poněkud nadbytečné.
V celkovém výsledku mi stále „Welcome To Ember Falls“ vychází jako velmi nadprůměrné album, jehož „přešlapy“ pořád zní mnohem lépe, než nejlepší skladby různých nejmenovaných současných kapel – snad tito Finové nebudou následovat v jejich šlépějích k postupnému zániku, ale udrží se na své cestě. Potenciál totiž mají obrovský.
|
