Přestože dobu svého největšího boomu mají Rancid už dávno za sebou (popravdě řečeno už více než dvacet let), tak se dá říct, že je jejich pozice na současné scéně stabilizovaná. A i když dnes neopunk (tedy pokud k němu Rancid vůbec kdy patřili) není už žádný mainstream, Rancid to vůbec vadit nemusí, protože se alespoň za ta léta nemuseli zdiskreditovat jako jejich někdejších kolegové Green Day nebo nakonec i The Offspring. A jak kapela ostatně vždycky připomíná, je pro ně mohem důležitější „narvanej, klubovej koncert“, než bůhvíjaké promenování před televizními kamerami ve společnosti popových hitůvek. O tom, že v táboře Rancid je dnes poměrně klid, svědčí i to, že novinka „Trouble Maker“ vychází obligátní tři roky po poslední „...Honor Is All We Know“, což je pro kapelu, u níž pětileté pauzy nebyly v minulosti nic neobvyklého, docela potěšující.
I když Rancid pro své fanoušky platí vesměs za jistotu, dokázali jim některými svými experimenty docela zvednout mandle. Zejména těm punkově založeným, pro které je dvaadvacet let stará klasika „...And Out Comes The Wolves“ jedním ze zlatých punkrockových alb. Ti jen těžko kousli ska/reggaeovou „Life Won`t Wait“ i některé rozmary kapely, kdy v minulé desetiletce nikdo nevěděl, jestli je stále mezi živými nebo ne. Jenže jak sami muzikanti stárnou a snad i moudří, tak podobné excesy se jim vyhýbají čím dál více. A jestliže byla předchozí „...Honor Is All We Know“ vcelku sympatickým návratem k tomu, co Rancid umí nejlépe, je novinka „Trouble Maker“ skoro haupttrefou.
Že by se vrátila polovina devadesátých let a s ní Rancid v takové síle, jakou tehdy měli, čekal snad je blázen. Přece jen je „Trouble Maker“ už deváté album, a to je na punkovou kapelu docela dost. Ano, punkovou! Rancid totiž dnes už naprosto hodili za hlavu všechny experimenty, kdy jejich obliba ve ska ještě na minulé desce ještě doznívala, na novince po ní není ani památky. Tentokrát je to opravdu kolekce sedmnácti energií nadupaných songů, které mají společného jmenovatele a tím je punk modelu 1977. Z Rancid jsou dnes víc než kdy jindy slyšet kořeny tohoto stylu, ať už si vezmete jeho americkou či britskou odnož.
Navíc tak ostrý nástup. jako je příznačně pojmenovaná „Track Fast“, snad kapela ještě neměla, a když tak pokračuje i v dalších skladbách a přihodí pár hitových momentů v „Ghost Of A Chance“ či „Telegraph Avenue“, je jasné, že „Trouble Maker“ si rozhodně nevytáhla černého Petra z rancidovské diskografie. I když hnidopich by mohl dodat, že album o sedmnácti skladbách je na punkovou kapelu až dost a je zde velká možnost, že se sklouzne k jednotvárnosti, Rancid se jí přece jen snaží zabránít, co to jde. Jsou zde sice místa, kde se tomu neubrání, ale pro letošní rok má kapela v zásobě vcelku dost výrazných skladeb (ne náhodou umístěných především do první poloviny alba), aby tento jev eliminovala na požadované minimum.
Proto „Trouble Maker“ rozhodně patří k těm povedenějším deskám tohoto tisíciletí v rancidovské diskografii. Nedotknutelný status prvních tří alb (ano, zařaďme si sem i bezejmenný debut) překonán ani dosažen nebyl, ale je skoro jisté, že tentokrát nebude fanoušek kapely zklamán. Rancid mu totiž na „Trouble Maker“ servírují to, co má nejraději.
|
