V devadesátých letech byl Bruce Dickinson velmi aktivní a chrlil album za albem. Po rozpačitě přijatém albu „Skunkworks“, na kterém se pustil až ke grungeovým experimentům, se rozhodl pro změnu. Rozloučil se se svými tehdejšími spoluhráči a pro další desku získal nové. Co je však nejdůležitější, Bruce chtěl zase hrát heavy metal. K návratu k tomuto žánru měl na albu "Accident Of Birth" náležité pomocníky. Opět se potkal s producentem Royem Z, který zde hraje i na kytaru a přidal se k němu jeho dlouholetý spoluhráč z Iron Maiden Adrian Smith. To slibovalo velké věci a ty se také staly.
Úvodní „Freak“ je otvírák z těch nejlepších. Kytary jsou řízné, tempo rychlé a Bruceovy výšky velkolepé. Klasický hevík, opepřený skutečně tvrdými riffy a hledící směrem vpřed, nikoliv do minulosti.
Trochu nezvykle je hned druhou položkou na desce intermezzo v podobě „Toltec 7 Arrival“ na nějž navazuje „Starchildren“. Střední tempo, hodně riffů a skvělý Bruce. Velmi groovy skladba. První baladou na desce je „Taking The Queen“. Velmi citlivý Bruceův přednes a akustické kytary které jsou ozdobou alba. Refrén se překlene do hard rocku, a i když se skladba opět zklidní, přijde na řadu i skvělé kytarové sólo a povznášející závěr. Bruce vždy umí vygradovat píseň. To ostatně dokonale ukáže v prvním vrcholu alba, šestiminutové „Darkside Of Aquarius“. Už úvod skladby slibuje něco „většího“ než běžnou skladbu. Kytary si jen tak vybrnkávají, aby po nich přišel dramatický riff. Píseň má skvělý táhlý refrén, ale největší sílu má v druhé půli. Po zklidnění přijde jiný, pro skladbu nový riff. Bruce zní naléhavěji a píseň začíná opět rozkvétat. Na řadu přijde sólo a gradující závěr s Bruceovými vícehlasy.
Prostředek alba je velmi silný. „Road To Hell“ je klasickou heavy metalovou vypalovačkou a tady je Bruce za celou svou sólovou dráhu vůbec nejvíce nejblíže Iron Maiden. „Man Of Sorrowvs“ je pak pravým opakem. Jedna se o procítěnou baladu, jaká se nerodí každý den. Naléhavostí a kvalitou se blíží i dokonalosti „Tears Of The Dragon“. Brucův výkon je dechberoucí a melodie srdcervoucí. K atmosféře vydatně vypomáhají klávesy a skvěle využitý klavír či decentní smyčce. Titulní skladba překvapí úvodní industriální atmosférou, která evokuje továrnu, ve které se natáčel i klip (zajímavostí pak je, že klipy byly natočen na všechny tři tyto skladby z prostředku alba, a všechny vznikaly právě na tomto místě). Skladba je to velmi důrazná a na Bruceovy poměry tvrdá. Riffy jsou ve slokách téměř thrashové a hudba má neskutečný drive. Refrén snadno vleze do hlavy a vy si ho pak budete ještě dlouho broukat.
„The Magician“ je „jen“ další „hevíkovou“ vypalovačkou, ale na desku skvěle zapadá. Následující „Welcome To The Pit“ je nejslabší věcí na albu a jako by se v ní Bruce poohlížel na svou rockovější minulost. „Omega“ je po „Darkside...“ druhá nejdelší píseň celé nahrávky a je i podobně epická. Začíná krotce a sloky s nádhernou melodií dávají posluchači pocit, že poslouchá baladu.
Skladba se ale mění a přináší i dávku hard rocku či košatá kytarová sóla. Uvolněná atmosféra však „Omegu“ neopouští až do jejího konce. Skvělá věc, kde se opět zúročil Dickinsonův talent skládat velkolepé skladby. Závěr desky je v moci magické akustické balady „Arc Of Space“. A že akustika Bruceovi jde, dokázala potom třeba „Journeyman“ z desky „Dance Of Death“ od Maidenů.
Zajímavý je i obal alba, o který se postaral Derek Riggs. Ten Derek Riggs, který dlouhá léta tvořil obaly desek pro Iron Maiden. Malý kašpárek vylézající z břicha byl žertovně a trochu provokativně pojmenován jako „Eddieho syn“. „Accident Of Birth“ je moderním heavy metalovým albem, za což může parádní řízný zvuk, o který se postaral Roy Z a zároveň deskou, kterou si od Bruce přál asi každý jeho fanoušek, protože se tím vrátil k pořádnému heavy metalu, aniž by se však vykašlal na vývoj. Deska je pořádně řízná, ale rovněž i umělecká a patří do zlatého fondu tvrdé muziky. Bruceovy umělecké ambice však směřovaly ještě dál...
|
