25. listopad 2017 si český fanoušek melodického metalu může zapamatovat jako den, kdy se mu splnil jeho největší hudební sen. Do Prahy totiž zavítala kapela Helloween v rámci "Pumpkins United World Tour" v téměř původní sestavě v čele s Michaelem Kiskem a Kaiem Hansenem (tímto tě zdravím tam nahoru, drahý Ingo!). Můžeme polemizovat o tom, jak velkou roli v tomto "reunionu" sehrály finance, ale věřím, že si tím nikdo nechtěl kazit dojem ze samotného koncertu, na který kdo nedorazil, tak velmi prohloupil.
Pražská Tipsport Aréna doslova praskala ve švech (koncert byl dlouho dopředu vyprodán) a jelikož se do haly nakonec vměstnalo dvanáct tisíc fanoušků, musím pochválit pořadatele, že vstup do haly na stání u pódia (alespoň tedy v mém případě) proběhl zcela bez problémů. Posléze už zbývalo jen nekonečné čekání na hlavní aktéry, neboť kvůli délce jejich setu nebyla na celém turné žádná předkapela ani speciální host.
Samotný koncert měl začít ve 20:00, ale jak už to tak bývá, tak se čekalo přibližně o půl hodiny déle. Před samotným začátkem byla (pro mě zcela nepochopitelně) spuštěna skladba od britského zpěváka Robbieho Williamse a po jejím skončení začaly znít první tóny dýňové klasiky "Halloween". Na pódium jako smršť vběhla celá kapela a hala začala vřít. Hlavní pěvecké party si skvěle rozdělili hlavní tahouni večera Michael Kiske a Andi Deris. Atmosféra by se dala krájet a husí kůže mě snad od této skladby neopustila. Na úvod dodám, že přestože mám pro Michaela Kiskeho slabost a považuji ho za nejlepšího zpěváka planety, tak musím smeknout před současným zpěvákem Andi Derisem, který v Praze podal výborný výkon a velmi příjemně mě překvapil. Michael Kiske se samozřejmě nechtěl nechat zahanbit a tahal to doslova až z paty. Ve výškách však často nebyl příliš dobře slyšet a vzhledem k tomu, že právě vysoké tóny jsou jeho parketou, považuji to za malou kaňku. Na druhou stranu je fakt, že několik dní před pražským koncertem měl vážné zdravotní potíže. Musel být převezen do nemocnice a jeho hlasivky zřejmě dostaly co proto. Stále však smekám před jeho hlasem, neboť má skutečně v hrdle dar od boha a na svůj věk mu to stále zpívá neskutečně. Snad bude příští rok na festivalu Masters Of Rock v lepší zdravotní kondici.
Po úvodní hymně kapela sázela českému publiku jeden velký hit za druhým a Andi Deris nezapomněl dodat, že se pražský koncert natáčí na budoucí koncertní DVD. Čerpalo se z většiny desek celé helloweenské kariéry. Bohužel nedošlo na žádný kousek z desek "Chameleon" (ano, chtěl jsem slyšet alespoň "Giant" nebo "Longing"), Rabbit Don`t Come Easy (proč sakra vypustili "Hell Was Made In Heaven"?), "Keeper Of The Seven Keys: The Legacy" či poslední studiové album "My God-Given Right". Chápu, že je nemožné se zavděčit všem a navíc při tom množství skladeb je téměř nemožné vybrat playlist, který by sedl na míru každému fanouškovi. Za sebe bych rád do playlistu zařadil songy "Twilight Of The Gods", "March Of Time", "We Got The Right", "Mankind", "Secret Alibi", či společně zazpívané "The King For 1000 Years" a "My Life For One More Day". Na druhou stranu stranu jsme se dočkali hned několika velkých překvapení, která jsem rozhodně nečekal.("Livin Aint No Crime", "Why?" či "How Many Tears").
Během téměř tříhodinové show nebyla téměř žádná šance se nudit, neboť playlist byl sestaven více než šikovně. Navíc byl koncert rozdělen do několika částí, které rozdělovala poměrně vtipná videa o tom, co nás bude čekat dále. Naprostým balzámem pro duši i uši byl bezesporu epos "Keeper Of The Seven Keys" v Kiskeho podání, perfektní medley Kaie Hansena a zejména "How Many Tears", při které jsem si doslova chrochtal blahem a děkoval bohu za to, že jsem tyhle songy mohl slyšet. Michael Kiske si střídal party společně s Andi Derisem a Kaiem Hansenem a to vyvolalo v publiku takovou euforii, že skandovali i fanoušci v tribunách. Celá kapela šlapala jako skvěle namazaný stroj a bylo vidět, jak si to každý užívá na plné pecky. Kai Hansen s Michaelem Weikathem střídali sóla jako na běžícím pásu, až mi naskočila husí kůže, když se oba předháněli ve skladbách "Im Alive", "Eagle Fly Free" nebo "Dr. Stein". A Sascha Gerstner? Můžeme si o něm myslet, co chceme, ale on zkrátka do Helloween patří! Jeho kytarová hra byla skvostná a po celou dobu koncertu držel kytarový tandem pohromadě. Na bubnové výkony Daniho Lobleho jsem slyšel již několik kritik, ale v Praze nic neošidil a po celou dobu koncertu řádil jako smyslů zbavený. Navíc jeho bubenické sólo bylo nádherně spojeno se sólem bývalého bubeníka Inga Swichtenberga. To muselo dojmout každého, kdo se v hale nacházel.
Během koncertu se samozřejmě našel čas i na to, aby každý zpěvák odzpíval něco z dob svého působení v kapele. Michael Kiske tak zapěl např. "Kids Of The Century", Andi Deris "Waiting For The Thunder" a Kai Hansen již zmíněné medley. Kai byl podle mého vůbec nejopěvovanějším členem sestavy, protože směs "Starlight-Ride The Sky"-Judas-Heavy Metal (Is The Law)" vyburcovala celou halu do absolutního speedového běsnění.
Samozřejmě se nejelo pouze ve svižném tempu, ale dočkali jsme se i několika balad. "Forever And One (Neverland)" proběhla jako akustický duet, kde to však Michael Kiske od Andiho nepěkně schytal. Spojení jejich hlasů v této skladbě na mne působilo spíše rušivě. Procítěné party v této skladbě jsou zkrátka Andiho parketa a podle mého názoru ji měl zazpívat jen on sám. Za to "A Tale That Wasnt Right" s hlasem Michaela Kiskeho mě posadila na zadek (i slza ukápla). V téhle úžasné jízdě se konec hlavního setu přiblížil až nečekaně rychle. Mohl by však koncert skončit bez zásadních hitů "Future World" a "I Want Out"? To NIKDY! Celá hala zpívala společně s kapelou a při závěrečném refrénu "I Want Out" se rozjela plejáda konfet a dýňových balónků.
Okamžitě bych šel na koncert znovu. Podobných koncertů člověk za život moc nezažije, přesně takové večery vám vynahradí vše, co vás v danou chvíli trápí. Na tři hodiny jsem zapomněl na radosti a strasti a jen si užíval tu nezapomenutelnou show v dýňovém světě. Teď už nezbývá nic jiného, než čekat, co přinesou budoucí léta. Za sebe musím říci, že "Pumpkins United" bych velmi rád slyšel i na budoucí studiové desce kapely a na dalším turné (ve své sbírce mají ještě spoustu hitů, které by si zasloužily zaznít živě v této sestavě). Helloween jsou v životní formě a jsou právem považováni za největší legendu a zakladatele speed metalu. Otázkou však je, co bude s kapelami Unisonic (Kiske, Hansen) a Gamma Ray (Hansen). Gamma Ray jsou v současné době uloženi do zimního spánku a studiové album chystají až na konec roku 2019. Unisonic na tom bohužel nejsou lépe, ale menší útěchou může být letos vydané koncertní album "Live In Wacken". Na druhou stranu: není současný stav přesně takový, jaký jsme si my fanoušci melodického metalu od Kaie Hansena a Michaela Kiskeho vždy přáli? Jsou opět pevnou součástí Helloween společně s Andim Derisem a tohle spojení funguje na výbornou! Snad v této sestavě skutečně vyjde připravované studiové album, o kterém se často hovoří, protože Helloween jsou v nejlepší formě.
|
