STRIKEBACK - The Plague
„Motherfucking thrash metal from Galicia, Spain.“ Takovou větu najdeme na facebookové stránce kapely pod kolonkou „informace“ a po poslechu záseku „The Plague“ s ní nemám důvod nesouhlasit. Trefně určující jsou také spolky, které tito Španělé uvádějí jako inspirace a mezi nimiž nalezneme veličiny jako Annihilator, Exodus, Havok, Angelus Apatrida nebo Machine Head. A je pravda, že prvky moderny nebo groovu (výjimečně i industrialu) jsou ve tvorbě Strikeback patrné, nedosahují však tak hluboké úrovně, jako v případě zmíněné americké sebranky, jde pouze o letmé doteky (více evokující Panteru), bytelný základ tvoří old schoolová hra, přičemž osobně bych do skupiny inspiračních legend přidal ještě tu největší, tedy Metallicu. Některé riffy dají vzpomenout na živelnou lačnost fošny „Masters Of Puppets“, zpěvák Liber se navíc snaží stylizovat do Hetfieldových frází, nutno dodat, že někdy až moc sluchatě („Instadeath“). Většinou si ale Španělé jedou po osobitějších cestách, nejednou dokonce velmi zajímavě strukturovaných a tempově hravých, jako v případě startovní šlehy „Wall Of Silence“, která vykazuje dynamickou stavbu s funkční gradací a velmi dobrým melodickým sólem jako návdavkem. Chytlavější kytarové třpytky se zalesknou ve většině písní, přímočarých a technicky vybroušených drifftů se pak dočkáme v jízdě „B.H.S.“ nebo již zmíněném kusu „Instadeath“. Španělé Strikeback na druhé studiovce vzdávají hold svým krevním vzorům, přičemž tak činí s dostatečnou nápaditostí a talentem. Dobrá práce!
7/10
YouTube ukázka - Boundless Human Stupidity (B.H.S)
PROJECT PAIN - Brothers In Blood
Kdyby mi někdo řekl, že se členové nizozemské kapely Project Pain v normálním zaměstnání živí jako řezníci nebo dřevorubci, v pohodě bych tomu uvěřil. Riffy na albu „Brothers In Blood“ jsou totiž nasekané jedna báseň, a to nikoli v jedné či dvou položkách, ale téměř v každém z deseti playlistových čísel. K poslechu jsou tedy zváni příznivci ikonických spolků jako Kreator či Exodus, pro které by měla být instrumentální rovina v pořadí třetí studiovky Nizozemců vyloženou chuťovkou, zvlášť s ohledem na povedený a patřičně řezavý sound. K dalším kladům můžeme přičíst nápaditá a melodiemi obdařená sóla, či drobnou stylovou barvitost, jako jsou modernistické tahy v kusu „Final March“, nebo až punková přímočarost v celkově nejlepším štychu „I Don´t Give A Fuck“. Tento opus ovšem upozorní ještě na jeden výrazný aspekt, kterým je zpěv. V dané kompozici je totiž podřízen rytmické smršti a jako takový je v pořádku. Jenže to se nedá napsat o většině předcházejících písní, konkrétně o momentech, ve kterých celkově spíše průměrný vokalista Bauke Goudbeek až příliš tlačí na pilu, navíc v občas nijak poutavě napsaných linkách („Silent Invader“, „Eternal Flames“), což rapidně snižuje jinak velmi sympatické dojmy ze samotné hudby. A mnohdy to opravdu zamrzí, kupříkladu „Regret Nothing“ nejprve strhne výtečným thrashovým zápřahem, posléze i melodickým sólem, vše ale nakonec relativizuje nijak zajímavý refrén a Goudbeekovo blbnutí. Nejde sice o tak vyhrocené - avšak zároveň osobité - eskapády, jaké v případě nedávno hodnoceného spolku No Amnesty, ani o vyloženě prachbídný pěvecký projev ve stylu mnoha jiných uskupení, přesto je nutné tuto skutečnost ve výsledném hodnocení zohlednit a obratem dodat, že za optimálních okolností by byla známka nejméně o bod výživnější.
6/10
YouTube ukázka - Silent Invader
ACCUSER - The Mastery
Němci Accuser po reunionu v roce 2008 nahráli čtveřici alb, které lze v rámci žánru zařadit na nadprůměrné příčky. Valivý a burácející thrash v sobě nesl nemalé kvalitativní stopy a nejinak je tomu na aktuální fošně „The Mastery“, na níž se pánům podařilo přichystat opravdu silný materiál, který jenom zdůrazňuje povedené momenty předešlých alb. Od úvodní pecky "Mission: Missile" se rozproudí gejzír krvelačné zběsilosti, který v podstatě nepoleví až do závěrečné vteřiny nahrávky. Ta má sice na první pohled děsivých padesát minut, pocitově ale této hranice dosáhneme mnohem dříve, neboť jak známo, při dobré zábavě čas ubíhá podstatně rychleji. A Němci – v čele s držákem Frankem Thomsem – nám nabízejí opravdu široké množství atrakcí, počínaje mimořádně vynalézavými a technickou brilancí nadopovanými riffy, přes neméně invenční a mnohdy příjemně melodická sóla či vyhrávky, až po zajímavé žánrové přesahy do jemně deathové, potažmo groovemetalové kolonky („Time For Silence“, resp. „Mourning“). To vše obaleno a podpořeno převážně rychlými až zabijáckými tempy, aktivní dynamikou a hlavně nabasovaně hutným soundem, jenž při správné hlasitosti a dobré reprosoustavě v pohodě supluje profesionálně vedenou masáž. Dalším kladem je Frankův zpěv, který připomíná jakýsi mix mezi Peterem z Vader a Maxem Cavalerou (když měl ještě v hrdle rozbušku), navíc je mu rozumět každé slovo, některé fráze pak vyloženě nutí k rozkývání hlavy a hrozivému pohledu na okolní svět. Možná bychom mohli brblat nad postupnou splývavostí některých pasáží, nebo nad chvílemi nepokrytou podobností s jinými interprety (zejména Sepulturou), stejně by to ale nic moc nezměnilo na skutečnosti, že Němci nahráli poctivé a chvílemi silně nakažlivé thrashmetalové album.
7,5/10
YouTube ukázka - Mission: Missile
|
