Kdo by si v době, kdy se snažili tihle Japonci dobýt svět s deskami „Thunder In The East“ nebo „Lightning Strikes“, pomyslel, že tu tahle parta kolem kytarového poloboha Akiry Takasakiho bude ještě v roce 2018. Navíc se sedmadvaceti deskami na krku… Je to vlastně taková anomálie, protože v době, kdy drtivé většině jejich souputníků (Loudness začínali paralelně s Novou vlnou britského heavy metalu) pomalu dochází, Loudness stále působí vitálním a tvůrčím dojmem a posluchači se jejich desek dostává se železnou pravidelností. A ač jsou dnes už populární především v Japonsku, nezdá se, že by světu ještě sdělili vše, co mají na srdci. Další jejich výpovědí je novinka „Rise To Glory“.
Loudness mají svou tvář definovanou už dávno. Ta spočívá v nejklasičtějším heavy metalu, který byl sice zejména v druhé polovině devadesátých let oděn do modernějšího odéru, ovšem nikdy se zcela nezpronevěřil. Proto je také tahle kapela brána jako jistota. Stylová i kvalitativní. Protože v jejich diskografii neexistuje deska, která by se dala označit za vyloženě podprůměrnou. Ale je zároveň fakt, že od počinu „Hurricane Eyes“, který byl na dlouhou dobu poslední pro zpěváka Minoru Niiharu, nedokázali Loudness přijít s opravdovou bombou. Ani poté, co se Niiharu v roce 2000 vrátili do řad kapely zpět, nevzniklo nic, co by fanoušky muselo nutně přibít k zemi. Čili takové status quo…
To pokračuje i na novince „Rise To Glory“. Od té se čekala slušná porce heavymetalové hudby made in Takasaki a té se posluchači také dostává. Žádné velké vrcholy, ani žádné velké pády. Slušná místa a pak momenty, kdy se budete nepokrytě nudit a přemýšlet, kde tohle ta čtveřice Japončíků už hrála. Proto nečekejte vyloženě zázrak, ale za poslech to stojí. Nejvíce síly mají Loudness ve svižnějších věcech a proto začátek v podobě „Soul On Fire“ nemůže být šlápnutím vedle. Tady se koncentruje síla současných Loudness (samozřejmě oproti osmdesátým letům už trochu omezená), naplno propukající v následující „I`m Still Alive“, která stojí na strojových Takasakiho riffech a pak zejména ve skvělé moderně pojaté a thrashující „Massive Tornado“, která jako kdyby chtěla vzpomenout na časy, kdy se klasický heavy metal začal transformovat do svých tvrdších a temnějších podob. Zde je cesta, kudy by se Loudness mohli v dobách příštích vydat. Ovšem chuť zkoušet něco nového už bude této kapele bohužel chybět.
Proto jsou zde ponejvíce zastoupeny sázky na jistotu, ať už jsou to trochu nudnější kousky jako „Go For Broke“ a „The Voice“ nebo slušná „No Limits“, kde se ozývají klasické hardrockové nálady, a nakonec i titulní věc, která ale svou hurrrááá speedmetalovou náladou a trochu infantilním popěvkem dokáže i iritovat. Nechybí pochopitelně ani povinná balada „Until I See The Light“, která ovšem svou unylostí zaujmout nemůže. Mnohem lépe pak vyzní instrumentálka „Kama Sutra“, kde Takasaki ukazuje, proč právě on má v Japonsku pověst naprostého fenoménu. Malmsteen by se mohl učit, jak se dá vytvořit zajímavě znějící kousek. Takasaki jej právě v této skladbě poráží jeho vlastními zbraněmi.
Kvůli výše zmíněnému je ale jasné, že je „Rise To Glory“ vcelku nevyrovnaná deska. Nabízí slušné vrcholy, ale i nevyhnutelné pády. Loudness ukazují, že umí znít slušně moderně (opět je zde nutné zmínit skvělé rifforáma „Massive Tornado“), ale spíše se ohlíží do osmdesátých let. V tu chvíli zní méně nápaditě a zbytečně zpátečnicky. Ovšem na to, že jde o jejich sedmadvacáté album, je nutné smeknout, že studnice nápadů ještě nevyschla úplně.
|
