O švédské hudební scéně se dá říct spoustu věcí, nikoliv však to, že by nenabízela dostatek umělců a rozmanitých kapel a projektů. Pokaždé, když si díky této přehršli začnu myslet, že mě už nemá co překvapit, obvykle se najde kapela, která tuto mou domněnku s chutí vyvrátí. Tentokrát to má na svědomí trio Reach a jejich v pořadí druhá deska „The Great Divine“, posouvající hranice žánru zase o kus dál.
Se změnou v sestavě a po odchodu původního zpěváka nastává také zásadní změna stylu, kdy od jednoduchého, svým způsobem garážového rocku kapela míří do složitějších a žánrově nevymezených modernějších vod. Komponování i mikrofonu se ujímá Ludvig Turner, který se nějaký ten pátek po švédské scéně už toulá (se zbytkem současných Reach se jednu dobu také potloukal po pódiích s krajany z Adrenaline Rush) a dává albu „The Great Divine“ úplně novou a nesrovnatelně lepší tvář.
Že se „The Great Divine“ neplánuje usadit v žádné žánrově ohraničené škatuli, napoví hned na úvod jedna z přímočařejších záležitostí, „Into Tomorrow“ vystavěné na folklórní jižanské vyhrávce. Spolu s kytarovým umem také vokalista Ludvig Turner rovnou ukáže, že si na albu pohraje s nečekanými hlasovými polohami, technicky připomínajícími takového Mylese Kennedyho, či Daniela Gildenlöwa. Na vlně moderního hard rocku umně surfuje výrazný pilotní singl „The Great Divine“, ale alternativní rock, progresivní rock, indie rock jsou také přídomky, které by se daly použít při popisu různorodého materiálu švédskou trojicí nabízeného. Nešetří se ani na elektronice, třeba v super chytlavé moderní nakopávačce „Live Or Die“, na níž Turner svým zpěvem posluchače přilepí k přehrávači jako mouchu nalákanou do pavoučí sítě. K jednomu z absolutních vrcholů alba se rozhodně počítá masivními riffy protkaná podmanivá temně znepokojující „Nightmare“. Monumentální sound občas zavoní jako Muse, jindy „spacey“ zvuky připomenou Rush.
Tíživou hlubokou atmosféru přeruší klasičtější chytlavá „Off The Edge“, umírněná balada „One Life“ a rozjasněná uvolněná a opět chytlavá rocková pecka „Running On Empty“. Do závěru se pomalu dostáváme s návratem k progu, kdy vrtošivá „Shame“ nemá daleko k rockovějším obdobím krajanů z Pain of Salvation. Těsně před koncem nabídne album ještě jednu chytlavější záležitost, druhý singl „You Stay“ a desku kompletně uzavírá umělecká nutkavá náladová kompozičně až téměř sedmdesátková „River Deep“ protkaná říznou kytarou.
Skladby pochází z pera vokalisty a kytaristy Ludviga Turnera, produkce se ujal Jona Tee z H.E.A.T v Rocksta Sound Studiu, na mixáži si dal záležet Tomas Lindell, který má na svědomí také Europe nebo současnou „senzaci“ Avatar. Tito pánové dali dohromady neuvěřitelně silnou atmosférickou nahrávku, lehkým gestem schopnou smést konkurenci ze stolu a obohatit současnou rockovou scénu o album redefinující moderní rock. Celý dojem z nahrávky osciluje mezi euforií a totálním vyždímáním. Už dlouho na mě nezapůsobilo nic tak silně.
|
