Kdybyste snad nevěděli, kde jsou Dambořice, tak hned na úvod našeho povídání vás, po více než třiceti letech jeden ze tří stále ještě aktivních zakladatelů kapely Kelwin, zpěvák Vojtěch Máša, nasměruje na Jižní Moravu. A kdybyste snad chtěli vědět i další podrobnosti ze života této heavy-hard (a možná i trochu punk) rockové party, začtěte se do následujících řádků.
Bráno čistě statisticky, kapela Kelwin letos slaví Kristova léta, který okamžik z vaší historie považuješ za nejdůležitější, na který ze zážitků z vašeho působení vzpomínáš nejradši?
Nejlepší to bylo zamlada, cca mých 18-20 let, i když ostatní ze skupiny byli starší, byla pohoda, plné sály a hodně jsme jezdili hrávat do Jeseníků, kde byla naše základna, přestože pocházíme všichni z jihu Moravy. Teď už mi je 44 let, vše zvládnout, hlavně fyzicky, je trochu složitější.
Nejdůležitější okamžik naopak vidím v dnešní podobě skupiny, že jsme se po pauze dali dohromady a oživili značku Kelwin, včetně nových lidí. Má pro nás smysl, co děláme. Nikdy nebudeme hrát převzaté věci, to jsme si drželi i za minulého režimu, kdy jsme museli dělat přehrávky. Na podiu jsme vždy hráli jen to, co jsme si vytvořili sami. Muzika je a byla pro některé z nás život, bez ní se to nedá.
Kelwin byli v hibernaci dlouhou řadu let, co vás přivedlo na myšlenku tuhle kapelu znovu oživit? A co pro vás bylo složitější, rozjíždět kapelu v době, kdy jste zřejmě ještě neměli tušení, do čeho se pouštíte, nebo když jste před šesti lety Kelwin znovu přiváděli k životu?
Určitě bylo složitější přivádět skupinu k životu teď, někdy mám pocit, že je pravda co Čech to muzikant. Protože skupin jsou mraky a některé jsou super, jen se prosadit, ale pak když se podíváš na některé na pódiu, že jede playback a do studia si zvou za sebe jiný muzikanty, to nechápu a začíná se to tu množit těmito rádoby umělci víc a víc. To mě trochu znepokojuje, protože to, že je někdo muzikant, by mělo znamenat, že aspoň umí na něco hrát. Kelwin hraje 100% naživo. Dnes je složité se prosadit a musíš mít z toho co děláš radost a trochu peněz na začátek. Začali jsme po pauze prakticky od začátku, tak víme jaký to je, i když máme své zázemí, auto, zkušebnu, apod.
Není jednoduchá doba pro vystupování, vím, že si některé začínající skupiny, aby si zahráli na nějakém „fesťáku“, kde je víc lidí, dokonce musí platit, že si tam můžou zahrát a to je za těch 33 let, co se v tom pohybuji, obrat o 360 stupňů. Ale když si vytváříš svoji základnu, kde bojuješ o každého jednoho posluchače, tak je to stejné tenkrát i teď, na podiu s lidmi co tě poslouchají a řádí na naši muziku, prostě nepopsatelný zážitek.
V době, kdy Kelwin měli pauzu, věnovali jste se hudbě dál, co jste v mezidobí dělali a jak jste vnímali zjištění, že o Kelwin je stále ještě zájem?
Budovali jsme si každý svůj rodinný život, vlastně jsme se dali dohromady náhodou, když měl bubeník Rostislav „Kotas“ Rozsypal padesát let, tak vyslovil přání si zahrát. Já a kytarista Bruno Magda s Kotasem za bicími jsme si zahrát chtěli a nahradili jsme basu Martinem Štěrbou a další kytaru Pavlem Hanákem. Pak najednou přišly nabídky na hraní a CD „Nová krev“. Právě ale proběhly změny ve složení skupiny, kdy odešli kytaristi Pavel a Bruno, tak nás to trochu zastavilo. Na jejich pozicích máme aktuálně nové členy, Jarka Vašulku a Martina Haluzu. Zase jsme si sedli, nový vály budou zase trochu jiný a jsme nabití energií na rozdávání.
Jak bys hudbu Kelwin přiblížil někomu, kdo o vás dosud nikdy neslyšel?
To je těžký nás někam zaškatulkovat. Jednou mi jeden pořadatel jednoho velkého festivalu řekl, hele my bychom vás nasadili, ale vy nejste metal, ani rock, ani punk, tak jak vás budeme moci zaškatulkovat, tak mě to trochu rozesmálo. Pravda je, že jsou tam prvky punku, protože to do nových písniček tlačil Pavel a Martin, já jsem na metal a Bruno s Kotasem spíš rock, tak si dovedeš představit, co potom vzniká. Ale myslím si, že neurazíme ani pankáče a ani metalisty, když se přijdou podívat.
Od svého comebacku jste vydali dvě řadové desky, album „Nová krev“ vyšlo před dvěma lety. Jaké na něj máš ohlasy a jaké pocity z něj máš ty sám a jakou dobu považuješ za optimální pro vydání následovníka, pracujete na nových písních?
Myslím si, že „Nová krev“ byla zase jiná než vály před tím, protože jsme ji dělali s novými muzikanty a ohlasy jsou v pohodě. Mně se líbí, jak jinak. Teď postupně děláme nové věci, a jak skončí léto a „fesťáky“, tak bychom rádi na podzim udělali nové album. Myslím si, že dva roky pro vydání desky je v pohodě, nehoníme se za novými písničkami za každou cenu.
Kterou skladbu bys doporučil jako nejlepšího reprezentanta aktuálního výrazu Kelwin, na kterou z písní jsi nejvíc hrdý?
Tak asi nejznámější jsou „Dělníci“, ta prostě jede, tu jsme hráli ale už za minulého režimu. Hodně mám rád „Ránu dej“, nebo „Máriu“, kterou jsem vytvořil sám, ale mám rád všechny, jinak bychom je nehráli.
Jak se chystáte na nadcházející festivalovou sezónu, kde vás bude možno vidět? Máš rád festivaly nebo dáváš spíš přednost klubovým akcím?
Tak upřímně mám raději festivaly než kluby a i je upřednostňujeme, proto máme sezónu hlavně přes léto, kdy odehrajeme přes 30 koncertů a pak zase tvoříme a dáváme si dohromady věci, na které nebylo přes léto čas. Na našich stránkách www.kelwinband.cz je sekce koncerty, tam je přehled toho, kde nás můžete vidět, ale asi nejvíc se těšíme na 22.9. Beer Fest Brno 2018.
Na internetu se dá najít poměrně slušná porce vašich videoklipů, je vidět, že tenhle způsob prezentace vás zaujal. Považuješ tvorbu videoklipů za důležitou součást prezentace kapely a máte už vybráno, do které z písní byste se chtěli pustit příště?
Tak určitě je to super, když máš klipy, protože tam můžeš odehrát i ten příběh k písničce, když to není klip z live vystoupení. Nový klipy budou určitě dál pokračovat, teď bude k písničce „ Maria“, na tu se chystáme už půl roku a asi i „Ránu dej“.
Jak hodnotíš domácí scénu, co tě z ní zajímá a baví a s kým by sis rád zahrál na jednom pódiu? Které kapely jsou tvému hudebnímu cítění blízké?
Je tu spousta skupin co jsou super, ale moc o nich není slyšet, protože konkurence je opravdu velká, na druhou stranu někdy mi připadá, že se tady pořád točí dokola některé skupiny na festivalech a hrají, jakoby je to nebavilo, ale nechci být konkrétní, jen můj názor. Mě se třeba líbí Krucipusk, Dymytry ,Insania, Škwor, od mala jedu na Láďovi Křížkovi, který je můj pěvecký vzor, takže i Citron.
A na závěr tradiční prostor pro to, abys řekl to, na co se Tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a Ty bys měl přitom chuť na to odpovědět.
To je zajímavá možnost. Které koncerty, kde jsem byl osobně se mi nejvíc líbily v roce a 2018? V roce 2017 jednoznačně Depeche Mode, Korn a Napalm Death a v roce 2018 Arch Enemy a Sepultura. Děkuji a těším se, jak se s některými, co to čtou, uvidíme na festivalech.
|
