Švédští Hardcore Superstar jsou už léty prověřená jistota. Jejich kariéra nezaznamenává nijak velké kvalitativní výpadky a když už se kapela pustí do drobných experimentů jako v případě až neopunkového alba „No Regrets“ či hry na vážnější tvář na minulé „HCSS“, vždycky je kvalita zachována. Od desky „C`mon Take On Me“ je sice jasné, že muzikanti trochu ztratili svou dravost a entuziasmus, které z alb „Beg For It“ či „Dreamin` In A Casket“ doslova stříkaly, ale o tvůrčí krizi se mluvit nedá. Sice časy přelomu desetiletky jsou už tak trochu pryč, ale přece jen duch starých Hardcore Superstar nezmizel prakticky nikam.
Po minulé „HCSS“ byli fanoušci trochu na vážkách, co si o kapele mají myslet a jestli trend, kterým se některé skladby ubíraly, tedy směrem k psychedelickému či space rocku, bude naznačovat novou cestu, na níž by mohlo dojít i ke ztrátě třeskutě rock n`rollové identity. Odpověď v případě novinky “You Can`t Kill My Rock N`Roll” je jasná, zřetelná a velmi pádná. Nejedná se však o návrat ke zmíněným deskám z minulé desetiletky, nakonec ani ke “Split Your Lip”, o které lze mluvit jako o té, jenž jako první naznačila drobný pokles formy, ale opět se vykračuje trochu jiným směrem. Společným jmenovatelem je sice stále ostrý, příjemně zmetalizovaný a zpunkovatělý rock n`roll, ale Hardcore Superstar na to jdou opět trochu jinak.
Ubylo metalové tvrdosti, která byla pro kapelu na jejích nejlepších albech příznačná a naopak se Hardcore Superstar soustředili více na silné refrény, o kterých se dá mluvit jako o stadionových. To je největší deviza nové desky a je to znát hned od úvodní „ADHD“. Ta se musí vyklubovat z psychedelického oparu, jenž nejprve prořízne kulometná palba bicích, s tou se rozjede bezprecedentní rock n`rollová jízda, která graduje ve skvělém refrénu. Na to pak lehce naváže pravděpodobně nejlepší song novinky, “Electric Rider”, jenž sice neoplývá divokým tempem, ale znovu se ke slovu dostávají nakažlivé melodie, které, jak se zdá, jsou dnes nejsilnější zbraní kapely.
K dalším věcem, které splňují kritéria stadionových hitů, lze rozhodně zařadit titulní „You Can`t Kill My Rock N`Roll”, jejíž nakažlivý nápěv dostanete z uší jen ztěží hned po prvním poslechu. Dále pak “Have Mercy On Me”, která jako kdyby chtěla připomenout dobu zmíněného neopunkového alba “No Regrets” a pak dvojice v podobě výbušné “Bring The House Down” a skrytý závěrečný klenot “Goodbye”, který přece jen svou trošku jinou strukturou připomene předchozí album “HCSS”. Při tak silných skladbách pak člověk kapele odpustí i pár trochu slabších kompozic “Hit Me Where It Hurts” nebo “The Others”, kterou odstartuje překotný, trochu těžkopádný riff, jenž se pak proplétá celou skladbou. Ovšem pokud mluvíme o trochu slabších věcech, ani ony nepatří k žádnému průměru.
„You Can`t Kill My Rock N`Roll” se prostě povedla. Je to pádná odpověď všem škaorhlídům, kteří už nad kapelou pomalu lámali hůl. Dokonce novinku lze zařadit mezi nejlepší alba souboru, kde se dosud vyjímala čtveřice “Dreamin` In A Casket”, “Beg For It”, bezejmenné album z roku 2005 a druhdy strhující debut “Bad Sneakers And A Piňa Colada”. Hardcore Superstar se totiž v roce 2018 vrátili v plné síle.
|
