Crematory. To je naprosto skvělý název pro deathmetalovou kapelu, nemyslíte? A přesně v tomto žánru začala v roce 1991 kariéra německé skupiny, která od té doby prodělala několik stylových kotrmelců. Počátek devadesátých let byl opravdu ve znamení smrtícího metalu. V únoru 1992 nahráli Crematory v sestavě Felix Stass, Markus Jϋllich, Lotte Först a Graf Von Belzebub své první demo, vyšlo jen na kazetě, obsahovalo pět skladeb (včetně outra) a představilo Crematory jako zajímavou skupinu, která do toho umí šlápnout. Na svou dobu bylo zajímavé využití kláves, za kterými (ještě jako host) stála Katrin Goger, která se posléze stala řadovou členkou. Žena v deathmetalové kapele? V těch letech poměrně unikát.
Dema se prodalo na 1500 kusů a krom výborných reakcí od publika se kapele poštěstilo vzbudit zájem u nahrávacích společností. Debutové album „Transmigration“ proto v dubnu 1993 vyšlo u významného labelu Massacre records. Tou dobou už v kapele nebyl Graf Von Belzebub (Marc Zimmer), kterého se později prosadil v Mystic Circle. Na pozici baskytaristy byl přijat Heinz Steinhauser.
Doba vydání alba byla stále výborná doba pro death metal, i když jeho slavné období už končilo. Těžko říct, jak by bylo album úspěšné, kdyby vyšlo dejme tomu o dva roky dřív, i tak se dnes jedná o téměř kultovní desku, kterou mnozí „noví“ fanoušci Crematory vůbec neznají. Úvod desky má neskutečné koule. Po krátkém intru „Bequest Of The Wicked“ napálí Crematory pecku „Eyes Of Suffering“. Vcelku pomalý úvod pozvedají drsné riffy a Felixův brilantní growling. Jako nezvyklý element působí výrazné klávesy. Ty však k hudbě sedí naprosto skvěle. Hudba se zrychlí a přichází skvělá kytarová vyhrávka a tak by se dali Crematory hodit klidně do ranku „melodic death metal“. A to v době, kdy teprve spolky jako In Flames či Dark Tranquillity teprve vystrkovaly růžky. V refrénu Felixův hluboký growl doplňuje o něco výše řvoucí kytarista Lotte, který dokonce přispěje i trochou čistého zpěvu. Crematory v této době byli poměrně velmi originálním tělesem. To potvrzují i gotické klávesy v úvodu „Deformity“. Ta se však posléze zlomí do brutálního death metalu. Valivé riffy a nekompromisní rytmika, Felix si growlování evidentně užívá a zní naprosto démonicky. Nutno říci, že Crematory měli na tu dobu i velice solidní, jasně čitelný a sytý zvuk. „Deformity“ zní zlověstně, a to, i když podstatně zrychlí. Tvrdost tu jde ruku v ruce s melodií.
„Never Forgotten Place“ z počázku posluchače pěkně napíná. Skoro minutu se skladba rozjíždí za pomoci jednoduchého rifu a kláves, aby se následně rozjela směrem ke klasickému rychlému death metalu. Víc typický death to ani být nemůže. Tempo se mění a Crematory jsou velmi dramatičtí. „Hail Of Torment“ zní už více goticky a to nejen díky výrazným klávesám, rovněž melodika je na death metal až moc přívětivá. Naopak následující „Reincarnation“ je možná tou nejvíce old school death metalovou záležitostí na desce. Naprosto nekompromisní rytmika a ohromná hradba masivních riffů. Felixův growl je naprostá klasa! Parádní „Victims“ boduje zejména druhou polovinou, kdy ze středního tempa ujede do hyper rychlosti a je tak možná největším nářezem alba. Zcela zřetelné jsou vlivy legendárních Death především v riffování, ale i v kytarových harmoniích.
„Transmigration“ je výborné death metalové album, jehož zajímavým kořením jsou klávesy a hodně melodií s torchou Death či Obituary jako inspirací. I když v té době vycházela spousta žánrových alb, Crematory s tím svým uspěli. V očích novinářů, ale fanoušků. Dostali možnost jet turné s My Dying Bride a kariéru tak nakopli ve velkém stylu. Důležité je, že „Transmigration“ zní dobře i dnes a neztratilo nic ze svého kouzla.
|
