I když se to před pár lety nezdálo, Crazy Lixx se nakonec pravděpodobně stali vůdčí kapelou někdejší Nové vlny skandinávského hairmetalu, která dosáhla kulminace na začátku této desetiletky. Zatímco Crashdïet léta od smrti frontmana Davea Leparda vyloženě tápají a nemohou pořád vzít věci za správný konec, Vains Of Jenna jsou už dávno minulostí a Reckless Love s posledním albem „InVader“ nabrali nečekaně nešťastný směr, Crazy Lixx šli dosud jen nahoru. Nejpozději od eponymní desky z roku 2014 se vyprofilovali a minulá „Ruff Justice“ pro ně znamenala vstup mezi skutečnou hardrockovou extraligu současnosti.
Bylo vidět, že kapela umí napsat skutečně výborné skladby, které v nejednom případě (z těch nejzářivějších připomeňme „XIII“ a „Walk The Wire“) mohou konkurovat těm největším hitům hardrockové historie a že má v sobě stále tu mladickou energii, které poháněla jejich (pravda trochu nevyzrálý a nevyrovnaný) debut „Loud Minority“. Crazy Lixx na „Ruff Justice“ ukázali, že jsou kapela, která zraje jako víno. Novinka „Forever Wild“ proto má těžkou pozici. Očekávaní jsou obrovská, protože minulá deska nahnala do stáda fanoušků početný dav nových dušiček, a dokonce i kritika, k hair metalu vždy dost strohá, nešetřila chválou. Bylo jasné, že rok 2017 byl pro Crazy Lixx zatím ten vrcholný.
„Forever Wild“ výrazově navazuje na „Ruff Justice“, předem bylo jasné, že zbytečné experimentování by Crazy Lixx přece jen uškodilo. Naštěstí novinka není jen vykrádačkou minulé desky a kapela na ní rozvíjí svůj styl, který se časem vybrousil do charakteristického znění. Rukopis, na který má Danny Rexon a jeho parta už copyright, je samozřejmě přítomný i na novince, která o tom, s kým máte tu čest, přesvědčuje hned od úvodní „Wicked“. Je to skladba dostatečně silná, má refrén, který ji pohodlně dokáže utáhnout, ovšem poznání, že síly minulého otvíráku „Wild Child“ nedosahuje, se dostavuje vcelku brzy.
Ne, že by nadšení začalo opadat, to se neděje ani s dalšími skladbami, ovšem euforie, kterou vyvolávaly skladby z minulé desky, je tentokrát přítomna v trochu menší míře. Jistě, „Break Out“, „(She‘s Wearing) Yesterday‘s Face“ nebo „Weekend Lover“ jsou opět našlapané pořádnou dávkou energie a ultramelodickými refrény, kterým nechybí patřičná dávka hitovosti. To je parketa, ve které jsou letos Crazy Lixx nejsilnější, což potvrzují v samém závěru alba se (skoro)titulní „Never Die (Forever Wild)“, kde dokonce vstřebávají vlivy heavy metalu, což je umocněnou maidenovskou souhrou kytar.
Co ovšem chybí, je jasný hit, rána mezi oči, jakou byla předloni „Walk The Wire“. Ano, i na „Forever Wild“ se nacházejí podobné typy skladeb. Jsou zde tři. Přestože se nejvíce sázelo na „Love Don‘t Live Here Anymore“, kterou album v bonusém vydání obsahuje i v akustické verzi, více zaujme potemnělá „Eagle“ a především „It‘s You“, což je zároveň jedna z nejsilnějších skladeb celé desky, která tak stojí v kontrastu ke slabším kompozicím typu „Silent Thunder“ nebo „Terminal Velocity“. Právě v těchto dvou položkách je cítit, jako kdyby Crazy Lixx na novou desku trochu pospíchali. Jako kdyby si chtěl jen splnit vydání a přihřát trochu polívčičku na žáru, který je z „Ruff Justice“ ještě stále citelný.
I tak je „Forever Wild“ albem vydařeným. Nepodařilo se dosáhnout cílů, které vytyčila minulá nahrávka, přestože k novince kapela přistupovala stejně jako ke dva roky starému počinu. Je jasně znát snaha kapely o to, aby nové album mělo stejný dopad, ale to občas narazí na nedostatek silných kompozic. Crazy Lixx si ale pořád ještě nevybírají svou slabší chvilku a je jasné, že ústup z vrcholu stylu se tentokrát nekoná.
|
