S kapelou Nihillin jsem se poprvé setkala před dvěma lety v již zaniklém legendárním brněnském Brooklynu. V tu dobu se jednalo spíše o veřejnou zkoušku než o plnohodnotný koncert, tehdy jim totiž scházela kytara. V květnový sobotní večer Nihillin uspořádali již druhou Nihillin night, která se stejně jako ta první konala v brněnském Unleaded Coffee. Seznam vystupujících kapel prodělal značné změny, poněvadž z původní sestavy vypadli Dark Seal, Sezarbil a Beautiful Cafillery. Největším tahákem pro mne ale byli plzeňští Sól, na které slýchávám jen chválu a které jsem v sobotu viděla premiérově. Vezměme to ale pěkně popořádku.
Do klubu jsme dorazili kolem tří čtvrtě na osm, kdy jsme ještě na pódiu stačili stihnout první kapelu večera, pražské Kruton. Tato kapela byla do line-upu přizvána na poslední chvíli. Protože jsem tuto změnu před akcí nezaznamenala, po příchodu jsem byla mírně zmatená. Tohle mělo do hardcoru daleko (původně měli jako první vystupovat Beautiful Cafillery). Kruton předváděli žánrovou směsici, která se převážně zakládala na heavy metalu, dal se tam ale nalézt i zábrus do temnějších příjemností. Tito Pražáci nijak neoslnili, ale byla jsem za ně ráda z toho důvodu, že mě díky nim minul obávaný core. Khatano už bez okolků najeli na deathový hardcore a v porovnání s předchozím vystoupením byli hlasitější a hýřili větší energií. Přítomní fanoušci toto ostravské nasazení ocenili a řezačky si nadšeně užívali. Mé nitro se však těšilo na následující spolky, poněvadž ty slibovaly polohy černého kovu.
Jak jsem naznačila v úvodu, Nihillin fungují poměrně krátce a stále se někam vyvíjí. Na začátku neměli kytaru žádnou, o dva roky později se už tasí s druhým kytaristou. Ten byl představen v polovině setu a právě v tento okamžik nastal výrazný zlom. Zhruba půlku tohoto koncertu jsem slyšela jen bicí (nutno podotknout, že bubeník odváděl velmi dobrou práci a oproti zbytku kapely byl o něco napřed) a zpěv, zatímco kytaru jsem lovila jen místy a basovou linku jsem nenacházela vůbec. Ono nešťastné nazvučení mě štvalo hlavně v jedné skladbě, která se jevila díky měnícím se tempům celkem zajímavě. Právě po ní kapela přivítala zmiňovaného druhého kytaristu a v tu chvíli bylo jasno – Nihillinům a jejich black’n’rollu chyběla druhá kytara! S tou se totiž úroveň této smečky výrazně zlepšila.
Ze židle mě zvedlo až vystoupení Infernal Cult, kteří vloni vydali své první album „All the Lights Faded“ a pro které byl sobotní koncert v Unleaded Coffee teprve druhým živým vystoupením. Ovšem tato skutečnost nebyla absolutně vůbec znát. Z tohoto blackového zvířectva s ne zrovna originálním jménem jsem naopak měla dojem, že je již otrkané a dobře sehrané. Přitom se vlastně původně jednalo o jednočlenný projekt. Zpěvák a zakladatel přitahoval pozornost svým „true suicidal“ zevnějškem i nitrem, neboť vystoupení viditelně hluboce prožíval. Ze strun se linula hutná atmosféra, která příjemně hladila a nemilosrdně drásala zároveň. Vzhlížení ke klasickým norským vzorům se Infernal Cult nedá upřít. Parádní vystoupení a velice příjemné překvapení večera. Infernal Cult se může s klidem zařadit mezi ty nejpřednější black metaly, jež naše země v současné době nabízí.
Kolem půlnoci ovládl již prořídlé publikum hlavní hřeb večera z Plzně, a sice atmosférici Sól. Ponoření do mlhy a zahalení v maskách na nás valili melancholickou atmosféru, v níž tu a tam vykvétaly melodické linky, které do popůlnočního teskna přinášely ždibec povzbudivé naděje. Sól stejně jako předchozí blacková uskupení nepůsobí na scéně nikterak závratně dlouho, a přesto bylo jejich vystoupení namakané a silná atmosféra se rozpínala až do nejzazšího kouta brněnského podniku. Tento hudební zážitek mi sice zkomplikoval vydýchaný vzduch uvnitř klubu, ale i tak jsem vděčná za to, že byla možnost Sól v Brně vidět.
|
