Přestože švédská powermetalová kapela Freternia vydala pouhá dvě alba na počátku milénia, mnohým fanouškům zůstala v paměti dodnes. Muzika měla svoji kvalitu, osobitost pak dodal zpěvák Pasi Humppi díky nezaměnitelně nakřáplému hlasu. Po desce „A Nightmare Story“ se ale za švédským tělesem zavřely kry, které se rozestoupily teprve nedávno, když na světlo začaly pronikat zvěsti o nové nahrávce. Po loňském obnovení rytmické sekce nabrala situace reálné kontury, jež brzy poté vykrystalizovaly do formy plnohodnotné řadovky nazvané „The Gathering“.
O oživené aktivitě rovněž vypovídal projekt Cromonic, na kterém spolupracovalo několik hudebníků spojených s partou Freternia, včetně samotného Pasi Humppiho. Dva roky starý debut „Time“ potvrdil, že švédští aktéři mají stále co nabídnout. V případě desky „The Gathering“ bylo však prozíravé očekávat malinko jiný skladatelský přístup. Freternia totiž nikdy nehopsala po víceméně uhlazených powermetalových paloucích (viz právě Cromonic), podklad naopak často variovaly hrubé kytarové výmoly. A progresivní element se při tvorbě třetí studiovky opravdu stal významným činitelem, který rozčlenil hudební obsah nahrávky do několika frakcí.
Začíná se sametově jemným symfonickým intrem, jež vpluje do songu s všeříkajícím titulem „Reborn“. V něm se prostřídá většina možných temp, po rychlých slokách následuje spídový bridge a refrén, poté nastane vokálně utlumená pasáž, na kterou naváže kulometné sólo s podporou líbivých vyhrávek i doprovodných vokálů. Důkladně zaranžovaná skladba nepostrádá powermetalový tah a znamená povedený vstup do nové etapy kapely. Pak se již začne prosazovat progresivní hra, nejprve takřka nenápadně v položce „Last Crusade“, ve které autoři dbají na pozvolnou náladomalbu, přičemž se jejich snaha opět setkává s úspěchem, a to nejen díky závěrečné hymnické gradaci (s vícehlasy, které doplňují Hamppiho zpěvy vlastní vokální linií).
Příspěvek „The Escape“ dosavadní útulné melodické vlnky zčeří progresivním sólem, „In Solitude“ pak tuto vzrůstající tendenci umocní dramatickými prvky, v nichž nechybí prostor pro temné orientální symfonie či zpěvákův urputný jekot. Kvalitativní poloha laťky je v těchto momentech pořád celkem vysoko, což platí také pro dvojici písní „Eye The Shadow Of Your Sins“ a „End Of The Line“, které se navracejí k odlehčenějšímu profilu nahrávky. Na té nám toho švédští hudebníci chtějí sdělit opravdu mnoho, a tak následuje další progresivní úsek, jenž tentokrát zahrnuje skladby „Fading World“, „Change Of Life“ a „Last Fragments Of Sanity“. V této trilogii nápaditost o kousek klesne, což začne být trochu na překážku, zejména s ohledem na stopáž alba, které se jeví jako časově předimenzované.
Přitom v jeho závěru ještě čeká zásadní vzkříšení. Skladba „Dark Vision“ je navzdory názvu nejpozitivnějším bodem desky a působí, jako když někdo po delší době vytáhne rolety. Melodické nitky se sbíhají atraktivními zákoutími, aby se sevřely v chytlavě bytelném refrénu, jehož finální ztvárnění umocňují operně laděné sbory (na albu figuruje několik vokálních hostů, včetně Mikaela Dahla z party Crystal Eyes). V podobně svěžím duchu pokračuje píseň „Final Dawn“, stejně jako závěrečný moment „Age Of War“, kde nás refrénové zpěvy opět pozvedají k azurovému nebi.
Deska „The Gathering“ má trochu dvojsečnou tvář. Jeden profil je okázale líbivý a zaujme příznivce vzletného poweru, druhý jeví temnější rysy, které budou pravděpodobně atraktivní pro fanoušky spolků jako Mystic Prophecy, Pyramaze, Manticora, případně Steel Attack a Nostradameus v jejich experimentálnější fázi. Otázkou zůstává, jak početná bude skupina, které shledá sympatickým „obličej“ švédské kapely v celé jeho celistvosti, v přímém a neuhýbavém pohledu z (autorských) očí do (posluchačových) očí.
|
