„Od jistého okamžiku jsem si začal uvědomovat, že pokud se před koncertem pořádně nesjedu, nic mě na jeviště netáhne,“ řekl k době začátku osmdesátých let kytarista Scott Gorham, „pokud jsem v sobě neměl drogy, nebavilo mě to. Takhle to ale přece nemělo být!“ Snowy White, ať už byl vyhozen nebo odešel sám (záleží, koho byste se v té době zeptali), byl definitivně pryč a v Thin Lizzy zavládl podivný stav letargie. Ten ale tentokrát neměl mít dlouhého trvání. Na scéně se totiž objevil mladý kytarista John Sykes, který v té době opouštěl domovské Tygers Of Pan Tang, jednu z tehdejších vlajkových lodí Nové vlny britského heavy metalu. Sykes právě pracoval na singlu „Please Don`t Leave Me“ spolu s producentem Chrisem Tsangaridesem, který se zapsal jako koproducent na poslední album Thin Lizzy „Renegade“. Sykes, jakožto velký fanoušek Thin Lizzy, Tsangaridese požádal o seznámení s Philem Lynottem, po němž chtěl, aby zmíněnou skladbu nazpíval.
Tak se také stalo a to byl začátek krátké spolupráce tohoto mladého kytaristy a ostrovní legendy, jež měla mít za výsledek jen jednu jedinou desku, která se zároveň stala posledním albem Thin Lizzy. Sykes do kapely přinesl nový, čerstvý vítr, který se od Whitea s jeho profesorským přístupem očekávat nedal, a přestože se na počinu „Thunder And Lightning“ podepsal pod jedinou skladbu, tvrdě metalovou „Cold Sweat“, bez něho by určitě deska nezněla tak, jak zní. Tvrdě, heavymetalově, naprosto odlišně od jiných alb Thin Lizzy. Právě na „Thunder And Lightning“ je jasně vidět, že kapela kráčí s dobou a snaží se zachytit vlnu, na které právě jeli Iron Maiden nebo Judas Priest. Neztrácí ovšem při tom svou tvář a svou osobitou melodiku.
Nástup alba je bleskurychlý. Obstarají jej totiž dvě vypalovačky „Thunder And Lightning“ a „This Is The One“, které pro staré fanoušky působily možná trochu nestravitelně, ale sama kapela si v té době chválila, že dokáže držet krok s dobou. Že při tom nezapomíná ani na svou bohatou minulost je poprvé slyšet v překrásné baladě „The Sun Goes Down“, která není žádným romantickým kouskem, ale atmosférickou skladbou, kde prim hraje tepající Lynottova basa a úsporné kytarové vyhrávky. Tradičnějším kouskem je i „The Holy War“, jenž jede v duchu sedmdesátých let, ovšem posluchače pak naprosto roztřelí sykesovka „Cold Sweat“, rozhodně nejbrutálnější kousek Thin Lizzy za celou jejich kariéru. Zde už je však trochu slyšet, že Phil Lynott má hlas uzpůsobený pro trochu jiný druh hudby a že mu tvrďácká póza až tak úplně nesluší.
Možná se sama kapela zalekla toho, kam až dokáže s „Cold Sweat“ zajít a zbytek alba se nese už v trochu tradičnější formě. Z ostatních skladeb vyšla nejlépe asi „Baby Please Don`t Go“, která stojí na specificky melodickém refrénu a závěrečná „Heart Attack“, která zase opatrně pokukuje po nejmodernějším metalu té doby, ovšem tentokrát nezapomíná na to, odkud Thin Lizzy vzešli. Tyto střípky dávají dohromady velice zajímavou a velice silnou kolekci, která je sice trochu jiná než ostatní alba této kapely, ovšem bez které by příběh Thin Lizzy nebyl nikdy úplný.
Nad ním se však brzy po vydání „Thunder And Lightning“ začínají stahovat mraky. Třenice mezi Lynottem a Gorhamem, dvěma feťáky, zoufale se snížících zbavit své drogové závislosti, začínaly dosahovat obludných rozměrů a poté, co se Gorham začal dožadovat tvůrčí i koncertní pauzi kapely, praštil Lynott do stolu. Od té doby se jeho alkoholismus začal ještě více zhrošovat a všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že ještě téhož roku (1983) byl oficiálně oznámen rozpad Thin Lizzy. Scott Gorham i Brian Downey se poté zcela stáhli ze scény, Sykes se připojil k Whitesnake, se kterými zažil v roce 1987 ohromný světový úspěch a Darren Wharton si postavil vlastní kapelu Dare, která je činná dodnes. A Phil Lynott?
Jeho život po konci Thin Lizzy začal nabírat doslova tragický rozměr. Sám se považoval za rockovou hvězdu, která je stále v centru dění a postavil si kapelu Grand Slam, kde se mihli takoví muzikanti jako Brian Downey, basista Neil Murray (Whitesnake, Black Sabbath), klávesista Magnum Mark Stanway nebo kytarista Laurence Archer, známý ze svého působení v UFO. Grand Slam ovšem neměli dlouhého trvání, tehdy už těžce nespolehlivého Lynotta začali postupně opouštět všechni muzikanti, takže na plánovanou debutovou desku ani nedošlo. Phila pak zdrtilo i to, že nebyl pozván na prestižní festival Live Aid, který pořádal jeho kamarád Bob Geldof. Do velkého světa rockové hudby se jej pokusil ještě vrátit starý známý Gary Moore, který spolu s ním nahrál výtečnou skladbu „Out In The Fields“, jež se stala celosvětovým hitem. Ovšem to se už jednalo o skutečnou Lynottovu labutí píseň.
Vánoce 1985: Phila Lynotta přijíždí navštívit jeho matka, které svého syna najde ve zbědovaném stavu. Lynott už nebyl v té době schopen ani vstát z postele a když jej v ty dny navštěvuje i Brian Robertson, aby zdrcené Philomeně sdělil, že její syn je dlouholetým těžkým narkomanem a alkoholikem, míří Lynott bleskově do nemocnice. Ovšem ani tam už mu není pomoci a čtyři dny po Novém roce 1986 mu selžou životně důležité orgány. Příběh Thin Lizzy se tím však zcela neuzavřel a kapela funguje s určitými obměnami sestavy dodnes, kdy jí vede už dvacet let kytarista Scott Gorham. Na žandém koncertě však nesmí chybět mnoho připomínek obrovského Lynottova talentu, který demonstruje i jeho socha na jedné z dublinských ulic...
|
