Jak přistupovat k albu "Awakening", které američtí thrash metalisté Sacred Reich vydávají po dosti neuvěřitelných třiadvaceti letech od předešlé fošny "Heal"? Někdo se neubrání nadšení nad tímto studiovým návratem, jiným budou rovnou projíždět nostalgické vibrace, které jako zázrakem přetaví každý potenciální nedostatek nahrávky v pozitivní událost. Něco takového se alespoň dle dosavadních recenzí děje, takže je na čase trochu nabourat obecné mínění.
Nebude to až tak složité, jelikož já jsem k těmto Amíkům vždy zachovával neutrální postoj. Na novince je pozoruhodné, že působí, jakoby mezi alby žádná pauza neexistovala (až na bezchybný moderní zvuk). Předák Phil Rind zpívá jako zamlada, kytarista Wiley mu jistí záda spolehlivou riffonádou, čerstvě se navrátivší bicmen Dave McClain (ex-Machine Head) jakbysmet. Vše má nespornou kvalitu, leč nemůžu se zbavit dojmu, že jde spíše o hodnotu řemeslnou, nežli osobitou, neřkuli přímo výjimečnou.
Zlobivý nájezd úvodní titulky navodí příjemné žánrové rozpoložení, celkově pozitivní dojem potvrdí těžký, hutně se valící dojezd songu. Stejně dobře je pokaždé, když Amíci zavelí k přímému thrashovému útoku, bez oddychových odboček a pasáží. Pak je celkem jedno, že to trochu evokuje Bushův Anthrax (viz refrén zmíněné titulky) nebo Annihilator a Metallicu (maximálně ničivá řežba "Manifest Reality"). Sacred Reich koneckonců stáli u zrodu žánru, takže vyčíat jim nějaké plagiátorství určitě není na místě. Řezavě šlapavá "Killing Machine" a punkově nakopnutá "Revolution" dokončují výčet povedených kompozic, se zbytkem playlistu už je to malinko složitější.
Kvartet hudebníků zabrnká na nervy už ve druhém příspěvku "Divide & Conquer". Ten parádně odsýpá do chvíle, než přijde refrén, ve kterém Phil protahuje titulní slova písně tak zdlouhavě a nezábavně, až tím v podstatě pohřbí veškerý potenciál dané skladby. Nic mimořádného nepřinese ani navazující "Salvation", "Death Valley" si své odjede na nejohranějším jižanském groovu, závěrečná položka "Something To Believe" pak pracuje s riffem natolik podobným ústřednímu kytarovém motivu hitu "The Prisoner" od Iron Maiden, že jde v podstatě o poloviční coversong. V nejsilnějších momentech si tohle album nezadá s předními thrashmetalovými počiny současnosti, o tom není pochyb. Že by ale byly na místě tak oslavné adorace dosavadních recenzí, to skutečně neshledávám jako něco, co přesně a do puntíku kopíruje opravdový stav věcí.
|
