Když vloni vtrhla britská čtveřice Nitrate na scénu s debutovým albem „Real World“, způsobila v AOR kruzích docela slušný rozruch. Jejich hudba zněla přitažlivě, kytarista Rob Wylde dokázal vystoupit ze stínu domovských Tigertailz a přijít s hudbou, která je mnohem lepší, než současná forma jeho domovské kapely, zpěvák Joss Mennem opatřil album nakažlivými melodickými linkami a korunoval tak „Real World“ na senzaci loňského léta. Najednou bylo na stylově zaměřených festivalech a podobných akcích Nitrate plno a debut velebila řada těch, kteří stále uznale kývají hlavou u klasických alb Journey nebo Foreigner.
Proto se také železo kuje, dokud je žhavé. Uběhl přesně rok a Nitrate stojí na startovní čáře s novou deskou „Open Wide“. Tentokrát už ne jako absolutně neznámá parta, která těží z toho, že má kytaristu z Tigertailz a bubeníka z Grim Reaper a od Paula Di`Anna (ex-Iron Maiden), ale jako kapela, která má definovaný svůj styl a jasně danou pozici nového objevu v melodickém rocku. Časy se ovšem přece jen trochu změnily. Ze sestavy zmizel zpěvák Joss Mennen, kterého nahradil Philip Lindstrand (ex-Find Me, East Temple Avenue, Strong) a přibyl kytarista Marcus Thurston.
Zdánlivě však novinka pokračuje tam, kde skončila „Real World“. Je přesně ukotvená ve stylu, ve kterém se mísí kořeny dávných (a výše jmenovaných) legend AOR, silné vlivy Def Leppard, raných Bon Jovi a stadionová hitovost osmdesátých let. Dokazuje rovněž, že loňské spojení čtyř rozdílných muzikantů může fungovat v dalších letech. Otázka spíše stála, zda se s „Open Wide“ povedlo dosáhnout kvality a úrovně loňské desky. Odpověď bohužel zní, že ne zcela. „Real World“ totiž byla plná skvostných hitů typu „Waiting On You“ nebo „Attraction“, jejichž tehdejší mohutné síly skladby z novinky nedosahují. Ne že by se jednalo o propastný rozdíl, ale je zde cítit, že deska vznikala tak trochu ve spěchu, že nebylo asi tolik času na šperkování různých melodií, a že kapela na album vpustila i slabší skladbu typu „Heart Go Wild“, kterou potápí její metalová urputnost.
Dobrých či výborných skladeb je zde naštěstí mnohem více. I když otvírák „You Want It, You Got It“ ještě zcela nepřesvědčí o tom, že by se loňský zázrak mohl opakovat, s „Night Time City“ je už mnohem lépe a Nitrate v ní vytahují své nejsilnější zbraně. Najednou jsou opět prudce melodičtí, mají ve své hudbě jistý sexy náboj a hýří energií, která vede skladbu k vybuchujícímu stadionovému refrénu. V podobném duchu je vedena dvojice „Never Surrender“ a „Heartbreak Suicide“, která stojí přímo v srdci desky a je vrcholem celé kolekce. Přestože pak je balada „In The Night“ trochu unylou záležitostí, energicky znějící „Bad Girls“ a „Shot In The Dark“ opět dávají desce životadárnou energii. Ovšem naprosto zbytečná je nová verze loňské „Waiting For You“, která je sice hrána v tvrdším duchu, ale ten skladbě spíše ubližuje a ubírá na její třpytivosti.
„Open Wide“ je pořád ještě dobrá deska, přestože mety vytyčené debutem dosaženo nebylo. Je albem tvrdším, ovšem ne vydařenějším. Nenajde se na něm tolik úchvatných momentů, jako na „Real World“, přesto se jedná o nahrávku, kterou by řada jiných kapel brala všemi deseti. Uvidíme, jak si Nitrate dokáží poradit se dny, které ještě přijdou.
|
