Zatímco Norové vládli black metalu na plné čáře v letech devadesátých, v době dnešní to s nimi už tolik slavné není a pomyslné žezlo aktuálně náleží spíše Ukrajině, Islandu nebo Francii. U příležitosti vydání alba „Hear My Void“ u známé stáje Ashen Dominion (Khors, Raventale, Chapter V: F10, Kroda…) se podíváme na čtyřčlennou smečku Barkasth, jejímž domovem je prvně zmíněná východoevropská blackmetalová velmoc. Jestliže jste s Barkasth dosud neměli tu čest, můžete si je přiřadit ke jménům Elderblood nebo KZOHH, poněvadž s těmi jsou personálně provázaní. Je i tentokrát štítek „ukrajinský atmosférický black metal“ zárukou kvality?
Titulky jednotlivých článků „Hear My Void“ se jeví nekomplikovaně, avšak v případě Barkasth složitých pojmenování, které by přidaly na sofistikovanosti díla, není vůbec třeba. Nutno poznamenat, že zrovna masakrální začátek úvodní skladby „Funeral“ působí oproti zbytku alba poněkud neohrabaně a zastarale, jenže tento prvotní dojem je jen klam. Následně nahrávku poleje o poznání inovativnější šťáva, přichází moderní povaha black metalu s mimožánrovými přesahy ruku v ruce s parádními riffy (mimochodem s tím úvodním v „Take Me Back“ jako bychom se ocitli u skvělých Belgičanů Antzaat). K přednostem Barkasth patří dva hlasy (scream a growl), jejichž vzájemné souhře polichotí corová „Lord of Justice“, kde z hezky živelných bicích vane chutná čerstvost a z kytarové stěny pevné jako skála překvapivě vykvete něžná vyhrávka plná snů.
Přesně takový je charakter celé desky „Hear My Void“ – na povrchu se tváří drsně a brutálně, jenže s postupujícím časem za pomoci výjezdů do jiných žánrů více a více odkrývá své nitro, které je – na poměry inkriminovaného žánru – až dojemně něžné, zasněné a nádherně romantické. Vždyť převážně plouživá „Ode to Death“ s jemně vystrkujícími růžky a příjemně řezajícími kytarami, post-blackem ohozená a vynikajícně tepající eponymní kráska „Hear My Void“, stejně jako závěrečná „Ashen Sacrifice“, jež opět potěší milovníky post-blackových nálad, vážného mluveného slova a výrazně melodických, konejšivě hypnotizujících strunoher, daný charakter jenom utvrzují a podtrhují jej opravdu tučnou čárou. Stačí přivřít víčka a nechat své sluchové buňky hýčkat.
Ano, Ukrajina nám opět dala vysoce zážitkový black metal, který je radost poslouchat a který lze vřele doporučit všem blackmetalovým bytostem, jejichž duše jsou navzdory drsnému a chladnému vizuálu citlivé, zasněné a romantické. Jste na začátku nahrávky a nemáte při tom nemilosrdném nářezu (v němž melodickou stránku žánru zastupuje jen kytara) zdání, o čem to k čertu mluvím? No, během ani ne čtyřiceti minut na to přijdete.
|
