Tahle kanadská formace měla vždycky vysoký kredit, což ale nebylo až tak kvůli hudbě, kterou produkuje, ale kvůli tomu, že si ve svém středu hýčká zpěvačku Kobru Paige, která patří mezi ty nejatraktivnější vokalistky na scéně. Samotná hudba této čtveřice je totiž docela obyčejný moderní prefabrikát, v němž se těží z klasického hard rocku a heavy metalu, na který se nabalují tuny moderního balastu. Nese tak parametry, které kousne americká metalová mládež, netušící, že Kobra And The Lotus jsou možná nenajvýš příjemní na poslech, ovšem o nějaké objevnosti zde nemůže být ani slovo. Navíc to až tak slavné není ani se skladatelským umem, který tuhle kapelu povětšinou držel v šedi průměru.
Dosavadní vrchol zažila tahle pětice z Calgary s ambiciózním dílem "Prevail", které rozdělila do dvou částí, aby je vydala v letech 2017 a 2018. Ovšem ani s nimi se nekonal žádný průlom do první ligy, i když bylo zřejmé, že se Kobra And The Lotus zlepšili a s materiálem si trochu pohráli. Především "dvojka" obsahovala už metal na slušné úrovni, přestože starým klasikům byla tahle kapela pořád trnem v oku. Kanaďané tedy měli na co navazovat a proto přišli s novinkou "Evolution" tak brzy po vydání obou dílů "Prevail". Otázky vyvstaly hned dvě. První, jestli skladby nebudou spíchnuty horkou jehlou a druhá, zda se jim konečně povede tak toužebně očekávaný průlom.
Na obě se dá odpovědět záporně. "Evolution" obsahuje na poměry téhle kapely vcelku slušné skladby, které ovšem nejsou ničím výjimečné, aby se mohlo mluvit o nějakém fenoménu na současné heavymetalové scéně. Tahle kapela má prostě své mantinely, za které není schopna jít a schopnst složit skutečně parádní metalovou hymnu, která by utkvěla na delší dobu v hlavě, zatím neprokázala. "Evolution" nelze vytknout nic konkrétního, jen to prostě (opět) není deska, ze které by se posluchač posadil na zadek.
Aby nedošlo k omylu, skladby jako "Burn!", "Thundersmith", "Circus" nebo přidrzlá "Get The Fuck Out Of Here" nejsou hloupé a obsahují i sympatické melodie, ovšem po jejich vyposlechnutí se k nim už nebudete mít potřebu vracet. Nejlepšími položkami desky pak bezesporu je balada "Wash Away" a závěrečná epicky pojatá "In The End". Ta zaujme hned svým pomalým a trochu melancholickým úvodem, který rozčísne jako blesk z čistého nebe tvrdý riff, jenž skladbu dovede ke svižnému tempu. To se sice zmírní v refrénu, který ale má v sobě melodii tak chytlavou, že ani tento prvek nevadí.
"Evolution" tedy pro Kobru a její partu nebude znamenat nic jiného, než desku, kterou si zapíše do diskografie bez toho, aby s ní udělala díru do světa nebo přepsala pravidla. Příznivce kapely deska rozhodně uspokoji, protože jim nabídne to, na co jsou od této formace zvyklí, ovšem zbytek zatím možná nedotčeného posluchačstva nechá bezesporu docela chladným.
|
