Nezvykle dlouho nebylo slyšet o kytarovém čarodějovi Dushanovi Petrossim. To, že nikam nespěchá s Magic Kingdom, není nic neobvyklého, ale tentokrát se příliš aktivně neřinčelo ani v Iron Mask. Alespoň měl Dushan dostatek času na přípravu nového alba svého „Magického království“. Mohl ji trochu komplikovat fakt, že v Magic Kingdom bylo poněkud rušno na pěveckém postu, po odchodu Christiana Palina proskočila zpráva, že novinku nazpívá Fabio Lione, ale nakonec Dushan našel společnou řeč s Michaelem Vescerou. A byť tahle konstelace slibovala mnohé, páté album Magic Kingdom s důvtipným názvem „MetAlmighty“ zůstává poněkud za očekáváním.
Mnohé prozradí už úvodní rozsáhlá kompozice „Unleash The Dragon“. To, že se Magic Kingdom zaměřili na fantasy tématiku a z alba vykukují draci, trollové, či čarodějové působí v podstatě sympaticky staromilsky, horší je fakt, že kapela vstupuje do alba tou nejdelší položkou, která neoplývá kdovíjakou nápaditostí, ani (s výjimkou velmi akčního bicmena Michaela Brushe) nějak strhujícím provedením. Melodie je docela jalová, sbory hodně střízlivé, kytarové sólování spíš jen samoúčelné, vokální linka poměrně nezajímavá, nástup do melodického refrénu se velmi rychle rozmělní, navíc je vše zbytečně dlouhé a rozvláčné a navíc i zvuk alba nemá kdovíjakou hloubku, ani sílu.
Magic Kingdom se postupně z nejméně povedeného vstupu do alba v historii kapely postupně probouzejí. Pohádkově uvolněná elegance v„In The Den Of The Mountain Troll“, lehce líznutá folkovým nádechem, se ještě lehce zadrhne na tom, že základní melodický motiv se poměrně brzy vyčerpá, melodická chytlavost se probudí v malmsteenovské naháněčce „Fear My Fury“, škoda jen, že zvuková měkkost ji v instrumentální pasáži zbytečně utlumí, podobně povadne určitá vzletnost v „Rise From The Ashes“ a tak vlastně až příjemně nekomplikovaná „So Fragile“ s lehce pompézním refrénem, v němž Magic Kingdom vsadí na písničkovou civilnost a hlavně klokotající „Temple Of No Gods“, v refrénu nepokrytě pokukující po raných Rhapsody (Fabio Lione zjevně nebyl s Magic Kingdom spojován náhodou), konečně desku nakopnou na vyšší úroveň. Vše vygraduje v energické a akční střele „Dark Night, Dark Thoughts“, s výbornou kytarovou naháněnou a s její jiskřivou symbiózou s klávesami, kde do sebe všechno konečně stoprocentně zapadne, v podobném duchu pak deska finišuje i v „King Without Crown“, která však v poněkud neutrálním závěru vyzní celkem do ztracena.
Jak je vidět, ani když se spojí dvě silná jména rockové a metalové scény, nemusí to přinést jednoznačné vítězství. To, že by to Petrossimu a Vescerovi mohlo společně ladit, je z některých položek „MetAlmighty“ zřejmé, jen to bude chtít pár hran (tedy za předpokladu, že Michael Vescera bude mít v rámci Magic Kingdom delší životnost než jeho předchůdci) ještě obrousit.
|
