Dva roky po skvělém debutu přichází XIII. století s další řadovkou. Za tuto dobu došlo v kapele ke spoustě změn. Formaci opustili basista Petr Palovčík i kytarista Bedřich Musil a sestava se tak scvrkla pouze na duo bratří Štěpánů. Nově příchozí členové kytarista Michal Kourek a basista Jiří Šindelka dostali na desce jen minimální prostor (v podstatě jsou slyšet jen ve dvou respektive třech skladbách) a celá hodinu a čtvrt dlouhá nahrávka je tak plně v režii sourozenecké dvojice. Velkou změnou prošla i samotná hudba, ze které úplně zmizely prvky punku a dopředu se prodrala gotická temnota, doprovázená industriálními prvky. Deska, výstižně nazvaná „Gotika“, má tak se svým o dva roky starším bráškou společného jen pramálo. Nebýt charakteristického zpěvu Petra Štěpána a jeho typických textů, nešlo by snad ani poznat, že se jedná o XIII. století. Celá nahrávka působí spíš jako experimentální „homemade“ projekt dvou bráchů než jako seriózní album rockové kapely. Zcela dominantním nástrojem jsou zde klávesy (polovina písniček se dokonce obešla úplně bez kytar) a u většiny skladeb nám dělají společnost naprogramované bicí. Největším problémem alba je jeho nekonečně dlouhá stopáž, kterou vyplňuje materiál různé kvality. Najdeme zde úplně zbytečnou vatu, ale i naprosté skvosty domácí gothic rockové scény.
“Má lady Macbeth, královno noci,
přišlas mě zničit či nabídnout spasení?
Vzpomeň na víno, co ústy ti dávám,
vždyť víš, že mrtví se někdy vracejí.“
Začněme těmi nejlepšími kousky. Mezi ty rozhodně patří trochu netradiční píseň „Mystery Ana“, která se (jako jediná z téhle desky) objevuje v koncertním setlistu kapely dodnes. Osobně tento temný, ale hezky svižný song řadím k nejlepším věcem, jaké kdy třináctka stvořila. Další výbornou peckou (možná trochu neprávem opomíjenou) je klipovka „Macbeth“, která stojí na minimalistickém riffu, ale vhodné použití kláves a hlavně Štěpánovo skvělé frázování (o perfektním textu ani nemluvě) z ní dělají skutečný hit. Kategorii nejpovedenějších skladeb uzavírá „Mistr Leonard“. Jediná věc z celé desky, která se svým vyzněním blíží k předešlé fošně „Amulet“ (a rozhodně by se na ní neztratila).
Další kategorii bych označil jako docela slušné skladby. Tam patří úvodní skoro jedenáctiminutový titulní song, který svou temnotou dává za pravdu svému názvu, dále pak balada „Ten starý dům se rozpadá“, postavená na melancholických tónech klavíru. Poté duet Petr Štěpána a zpěvačky Karoliny Husákové „Mistr a Markétka“, příjemně melodická „Markýza z obrazu“ a apokalyptická „Hněv andělů“ s výraznou baskytarou a Štěpánovým naléhavým zpěvem.
Na závěr se dostáváme k písním, které se moc nepovedly. Vcelku nevýrazná „Svatí na nebi“ ještě docela ujde, ale trojici diskotékových instrumentálek „Blood Is Life (Sabbating)“, „Tango Salieri“ a „Tango Salieri (Bellmix)“ si pánové opravdu mohli odpustit. Ještě mnohem horší je symfonická verze „Justiny“ (tady už opravdu nechápu, co vedlo kapelu k nápadu takto zprznit vlastní písničku). Kapitolu zbytečností uzavírá zdlouhavý „Opus pro Macbeth“, který by mohl fungovat jako zajímavé závěrečné outro, ale musel by být tak o pět minut kratší.
Druhá deska jihlavské formace působí rozporuplným dojmem. Najdeme na ní sice mnoho skvělých okamžiků, vše je ale rozmělněno v obrovském množství hudby. Je velká škoda, že u kapely nezafungovala autocenzura, protože „Gotika“ tak patří k nahrávkám, které se jako celek poslouchají velmi obtížně.
|
