Svět kung-fu filmů, ninjů a samurajů, kterým je tematicky prostoupeno nové album německých Victorius, je mi cizí. Nicméně chápu motivaci, která prvotně míří na japonský trh, kde mají powermetalové kapely alespoň nějaké tržby z prodeje alb. Nevadí mi ani infantilnost, jež tento specifický vesmír v podání Němců obestírá, jelikož svobodomyslnost subžánru poskytuje pro podobné hrátky ideální prostor. A má-li vše nakonec vést k velmi dobré muzice, jako se stalo v tomto případě, pak už nemůžu namítat vůbec nic.
Němci to tentokrát vzali pěkně od podlahy a stvořili nejenergičtější desku kariéry. S citelnou inspirací krajanů Freedom Call a zejména britských formulí Dragonforce nejen v zádech, ale i v art-workovém popředí (covery novinek obou spolků představují variaci na hru "najdi deset rozdílů"), roztočili speedmetalovou káču, která za 3/4 hodiny výrazněji zpomalí až v samotném závěru, jenž je vyhrazen - naštěstí krátkému a ne vyloženě trapnému - mluvenému dovětku. Jde o opulentní, živě halasnou a melodicky jiskřivou jízdu, jež nicméně nebyla ušetřena několika sporných momentů.
Tím hlavním je právě ona všudypřítomná výbušnost, která z počátku baví a postupně zlehka otupuje. Většinou je ale veselo, svůdné je hned úvodní duo "Tale Of The Sunbladers" a "Ninjas Unite", ke kterému si do kvalitativní linie brzy stoupnou písně "Evil Wizard WuShu Master", "Nippon Knights" (s pro-japonským textem i folkovými prvky, aby bylo úplně jasno, komu se zde nejvíc podkuřuje) a "Shuriken Showdown", jež startuje osmdesátkovými synťáky, se kterými dnes pracuje každá druhá kapela, Němci tak ale činí rozumně a hlavně důvtipně, pročež jim i tento instrumentální prvek vychází. Další povedenou dvojicí jsou příspěvky "Astral Assassin Shark Attack" a titulní věc, ve které krom - na albu naopak nikoli výjimečných - ostře řezaných kytar zazní i náznak progresivního sóla.
Jinak ovšem hraje prim power-speed. Dobře ozvučený (produkce se ujal Lars Rettkowitz), prvotřídně odehraný, excelentně odzpívaný a většinou dostatečně nápaditý, případy, kdy zábavné hře nastaví nohu málo chytlavý refrén, jsou naštěstí v menšině ("Super Sonic Samurai", "Cosmic Space Commando Base"). Stejně tak je pravda, že evokace zmíněných Dragonforce občas překročí inspirační hranu, na což nicméně můžeme pohlížet optikou jisté symboliky. Němci jakoby totiž svedli s Brity speedmetalovou bitvu, kterou (vezmeme-li jako protivníka loňskou studiovku "Extreme Power Metal") chlupově, ale přesto vyhráli.
|
