15.04.2021
TOTO
Americká legenda vydá záznam zajímavého session, které ..více

15.04.2021
EXODUS
Americké thrashmetalisty zaskočila zpráva o zdravotním ..více

15.04.2021
DESTRUCTION
Už dva roky uplynuly od vydání alba "Born To Perish", ..více

15.04.2021
HIRAES
Melodický death metal je doménou této německé pětice, ..více

15.04.2021
HOT LAUNDRY
Vyznavači garážového rocku a hudby šedesátých let ze ..více

15.04.2021
ROT AWAY
Dánská čtveřice, pohybující se na rozmezí death ..více






MOONSPELL - Hermitage
Ještě k tomu srovnání s posledními PL. Jejich ..

MOONSPELL - Hermitage
Já se přiznám, že mě album zatím nijak moc n ..

MOONSPELL - Hermitage
Děkuji všem. Za pochvalu a jsem moc rád, že se ..

URIAH HEEP - Look At Yourself
Mě nalákal ten obal, dodnes ho mám rád :-) ..

URIAH HEEP - Look At Yourself
Kdysi, už je to strašně dávno, jsem četl napr ..

MOONSPELL - Hermitage
Do téhle desky jsem se dostával asi týden při ..

MOONSPELL - Hermitage
VH - vnímám to stejně - včetně srovnání s P ..

MOONSPELL - Hermitage
Skvělá recenze na úžasnou desku. Líbí se mi, ..

MOONSPELL - Hermitage
Echoes zine - redaktorské ozvěny březen 2021 .. ..

MOONSPELL - Hermitage
redaktor Shnoff - rubrika Shoutbox ..."Fernando a ..




Za poslední měsíc:
COVERDALE/PAGE - Coverdale/Page
3147x

LED ZEPPELIN - In Through The Out Door
1825x

DEBUSTROL - 33 let Antikrista
1680x

Ronnie ATKINS - One Shot
1551x

FIGHT - War Of Words
1204x

SMITH/KOTZEN - Smith/Kotzen
895x





článků celkem: 8313
recenzí: 6847
reportů: 573
rozhovorů: 481













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Ozzy OSBOURNE - Ordinary Man

Než začnete poslouchat novinku Ozzyho Osbournea, musíte si uvědomit dvě věci. Zaprvé, že má tenhle britský zpěvák svůj zenit už dávno za sebou. Na druhou stranu, že máte co do činění se zakladatelem heavy metalu, který toho dokázal tolik, že dnes už nemá zapotřebí vůbec nic točit. Navíc v jeho věku a se zchátralou tělesnou schránkou. Proto se také dlouhou dobu pochybovalo o tom, zda ještě nějaká jeho deska vyjde. Nakonec vyšla a vzbudila zase velké pozdvižení. Ne proto, že by na ní Osbourne přišel s nejlepším nebo přelomovým materiálem, ale proto, že když něco vydá člověk, který má na svém kontě skladby jako „Paranoid“, „Sabbath Bloody Sabbath“, „Crazy Train“, „Bark At The Moon“ nebo „Mama I`m Coming Home“, je to vždycky velká událost. Jenže taková událost nemusí nutně zaručovat kvalitu materiálu. Na zásluhy se v muzice až tak moc nehraje.

Jak je to tedy s „Ordinary Man“? Že deska bude znít jako klasický Ozzy, bylo jasné už na konci loňského roku, když v rychlém sledu za sebou vyšly singly „Under The Graveyard“ a „Straight To Hell“. První jmenovaná byla výbornou skladbou, která ukázala, že Ozzy má ještě dost nápadů i bez toho, aby se musel opakovat. Byl sice použit podobný model, jaký používali už v začátcích Black Sabbath, kdy po pozvolném začátku došlo na frenetické zrychlení, ale skladba samotná více než na tvorbu britské legendy sahala někam do doby mezi „No More Tears“ a „Ozzmosis“. Ukázala také, že Osbourne je ve větší vokální pohodě (otázka je, nakolik za jeho výkonem stojí různé studiové technologie) než u posledních dvou sólovek „Black Rain“ a „Scream“. „Straight To Hell“ pak, i přes kytarový vklad hostujícího Slashe z Guns N`Roses, tolik nadšení nepřinesla a spíše odkazovala na méně výrazné věci, tedy někam k desce „Down To Earth“, kdy se u Ozzyho začínala projevovat skladatelská vyčpělost.

Největší bombu Madman odpálil na začátku roku, když vydal titulní „Ordinary Man“, kterou dal dohromady s Eltonem Johnem. Z této balady se mu povedlo vykřesat skvělý hit, u kterého zapomenete na provařenou „Dreamer“ a spíše vám na mysli vyvstanou reminiscence na skvosty jako „Mama I`m Coming Home“, „Road To Nowhere“ nebo „Old L.A. Tonight“. Osbourne se v ní pěvecky nepouští do žádných eskapád jako v poslední zmiňované, ale sám se situuje do role chlápka, který nepostrádá patřičný nadhled, ví, co dokázal a demonstruje, že v jeho případě se dá stárnout s velkou grácií a noblesou. Eltonovo angažmá se jeví jako krok skvělým směrem, protože jeho klavír dodává „Ordinary Man“ vzletný nádech, Ozzyho spíše krotí a dodává skladbě punc hitovosti.

Rozhodně se najde řada fanoušků, kterým bude chybět kytara Zakka Wyldea. „Ordinary Man“ totiž není tak tvrdá deska, jak by zněla, kdyby do ní Wylde nasadil svůj mohutný styl a osobitost. Stojí spíše na Ozzym samotném. Mladík Andrew Watt nemá Wyldeovo charisma, hraje spíše ve prospěch celku a skladech jako takových. Ve většině případů to nevadí, protože Ozzy „Ordinary Man“ pojal spíše jak soundtrack ke svému životu v pozdním věku, než jako další natlakovanou rockovou desku, jež by mohla znít trochu nepatřičně jako třeba „Scream“. Nedá se říct, že by se vzdálil z teritoria svého klasického heavy metalu, jen aranže a kytarové práce jsou zde trochu úspornější. Možná se chtěl vrátit k prapůvodu Black Sabbath, což nejlépe dokazují skladby „Goodbye“, „Eat Me“ a „Scary Little Green Man“.

„Goodbye“ v prvních vteřinách trochu evokuje „Iron Man“, kdy se rozjede i zmučené sabbathovské tempo, aby po nevýrazné sloce rozpoutala ostrou heavymetalovou jízdu, kterou tvrdí baskytara Duffa McKagana (z Guns N`Roses). „Eat Me“ na prvních pár poslechů působí nenápadně, i když ji (jako kdysi stařičkou „The Wizard“) uvede foukací harmonika, do níž Watt přidal riffy jako z pokladnice Tonyho Iommiho, ovšem tentokrát se pokračuje ve svižnějším tempu a refrén je kousavý jako Ozzy v devadesátých letech. I „Scary Little Green Man“ má pozvolný začátek, ale úsporné, přesto ostré údery bicích Chada Smithe a minimalistická kytara hostujícího Toma Morella z Rage Against The Machine vedou skladbu směrem k výbornému refrénu, jenž patří k tomu lepšímu, co Madman v novém tisíciletí nabízel.

Výrazná je nakonec i „All My Life“, jež se zprvu tvářila jako Černý Petr desky, ale Ozzy do ní dokázal dostat vlastní klasickou melodičnost. To je případ i „Today Is The End“, která vyroste do ještě větší krásy, kde velkou roli hrají doprovodné vokály, tvořící v refrénu až snovou atmosféru. Podobně se tváří i „Holy For Tonight“, jež však se svou unylou atmosférou zůstane trochu za očekáváním. Poněkud mimo celý trochu rozvážný koncept alba stojí ztřeštěná „It`s A Raid“, kde se Ozzy utrhne ze řetězu a spolu s rapperem Post Malonem rozjedou skoro až punkmetalovou jízdu. Ta by sama o sobě byla skvělá, nebýt podivně zmodulovaného Madmanova vokálu v refrénu, který zase nahrává pochybovačům v tom, jak moc reálný je Osbourneův pěvecký projev na desce. Jediným opravdovým přehmatem je bonusová „Take What You Want“, což je věc, kde se o pěvecký part dělí spíše Post Malone spolu s dalším rapperem Travisem Scottem a Ozzy v ní je jaksi navíc. Autorsky se na ní nepodílel ani McKagan, ani Smith (jako velmi důležití autoři ostatních skladeb) a je spíše uváděna jako skladba Post Maloneho než Osbourneova.

„Ordinary Man“ není tak nablýskaná jako „Blizzard Of Ozz“ nebo „The Ultimate Sin“, není ani tak tvrdá jako „No Rest For The Wicked“ a „Ozzmosis“, ani tak hvězdná jako „No More Tears“, a rozhodně není na první poslech. V Madmanově diskografii stojí za těmito alby, stejně jako za „Diary Of A Madman“ a „Bark At The Moon“. Ovšem pokud ji budeme porovnávat s „Down To Earth“, „Black Rain“ a „Scream“, je nutné uznat, že dobrých nápadů se tentokrát z Osbourneova tábora k posluchači dostalo více. Důležitá na této desce je smířlivá atmosféra (což by člověk od Ozzyho asi moc nečekal) a umění stárnout. Zapřísáhlý fanoušek by se asi radoval z čehokoliv, co by dnes tento legendární Brit ještě vydal, ale tentokrát je ten důvod k radosti o to větší, že „Ordinary Man“ je dost dobrá deska a důstojné zakončení neuvěřitelné kariéry.

Pepsi Stone             


www.ozzy.com

YouTube ukázka - Under The Graveyard

Seznam skladeb:
1. Straight To Hell
2. All My Life
3. Goodbye
4. Ordinary Man
5. Under The Graveyard
6. Eat Me
7. Today Is The End
8. Scary Little Green Man
9. Holy For Tonight
10. It`s A Raid
11. Take What You Want

Sestava:
Ozzy Osbourne - zpěv
Andrew Watt - kytara
Duff McKagan - baskytara
Chad Smith - bicí

Rok vydání: 2020
Čas: 49:21
Label: Epic
Země: Velká Británie
Žánr: heavy metal

Diskografie:
1980 - Blizzard Of Ozz
1981 - Diary Of A Madman
1983 - Bark At The Moon
1986 - The Ultimate Sin
1988 - No Rest For The Wicked
1991 - No More Tears
1995 - Ozzmosis
2001 - Down To Earth
2005 - Under Cover
2007 - Black Rain
2010 - Scream
2020 - Ordinary Man

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 24.02.2020
Přečteno: 3194x




počet příspěvků: 25

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
RecenzeCo si budeme...2. 04. 2020 14:49 Lukáš
Na vinylu...26. 02. 2020 19:58 V.
Skutočne...26. 02. 2020 19:49 Demonick
Tak podle poslední...26. 02. 2020 17:58 rumcajs
Tak názor na...26. 02. 2020 14:07 orre


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.42441 sekund.