Že by Ozzy Osbourne umřel jako obyčejný muž, toho se rozhodně nemusí obávat. Je jen málo těch, kteří dokázali za svou kariéru tolik, co tento legendární zpěvák. Je bezesporu všechno jiné než klasický anglický gentleman. Byl to právě on, který nejenže v roce 1970 spolu s Tonym Iommim, Geezerem Butlerem a Billem Wardem položil základ heavy metalu, ale také příšerné chování povýšil na modul rockové hvězdy a tím se stal nejviditelnějším symbolem pro generace rockových fanoušků. Trapněji sice působí jeho pokusy neustále ukončovat kariéru a pak vyjíždět na další nekonečná turné, ale i to už k němu patří. A když se řekne heavy metal, jedním dechem dodáte jeho jméno, protože mezi oba pojmy lze klást rovnítko. Ozzy je totiž jedinečný a z té dávné líhně průmyslové Británie přelomu šedesátých a sedmdesátých let je už jedním z mála stále aktivních. Sice musel znovu zrušit americké turné a otazník visí i nad jeho vystoupením v Praze, už je roztřesený, nemocný, poznamenaný drogami a kořalkou, ale pořád živý.

Chlastával s birminghamskými bezdomovci, rval se po hospodách, končil za mřížemi, o dekádu později seděl v hotelovém pokoji, právě vykopnutý z Black Sabbath a přemýšlel o tom, že se uchlastá a ufetuje k smrti a pár let na to dokonce chtěl zavraždit svou manželku. Je možné, aby takový člověk ještě v roce 2020 žil? Ozzy je prostě anomálie, která se vymyká běžnému chápání pojmu „obyčejný člověk“. Dnes už možná sedí doma a umělou protézou žvýká po ránu chleba se sýrem, který zapíjí kefírem a i při koncertech, kdysi tak energických, se už spíše šourá okolo kapely hrající jak o život, ale když přijde na pódium, víte, že tam přišel NĚKDO. Charisma má i se sedmi křížky obrovské. Je cítit i z novinky „Ordinary Man“. Ta už také takovou energii nemá, ale nabídne zážitek úměrný jeho věku. A tím vás pohltí...

Pepsi Stone, 21. 2. 2020