Shakra si s titulem svého nového alba docela intenzivně zavěštila, ale v kontrastu k tomu, že současné události v bláznícím světě nějaké změny do našeho běžného fungování patrně přinesou, pětice švýcarských muzikantů je pevně usazená ve svých melodiích, náladách, postupech, výrazu i nápadech a nemá potřebu na nich nic měnit. Po pětadvaceti letech na scéně, navíc s minimem personálních změn, je to i docela pochopitelné. Pohled na album „Mad World“ se tak bude zřejmě odvíjet od toho, jestli jste se těšili na to, že dostanete zcela typické album Shakry nebo od toho, zda jste v doufali v nějaké inovace, neobvyklé záblesky, či vykročení z obvyklých kolejí.
Ti první budou klasickým melodickým hard rockem spolehlivě uspokojeni a nasyceni. Shakra nehraje na přehnaně hitové ambice ani nic nehrotí, melodika šlapající „A Rolf Of The Dice“ s příjemným refrénem, lehká tajemnost v houpavé „Too Much Is Not Enough“, či postupná chytlavost titulní skladby jsou vtahující, i přes to, že všechny tyto skladby (a některé další jdou ještě o krok dál) jsou poměrně nenápadné. Proto takové drobné háčky, jako rozverné sborové ocásky v refrénu roztančené „Turn The Light On“, přátelské zamávání do Dánska pánům Atkinsovi a Hammerovi v energické „Thousand Kings“, míchání důrazu a vyzrálé ležérnosti ve „When He Comes Around“, či nenucená emotivnost v baladické „New Tomorrow“ desku velmi příjemně osvěžuje. Není v tom však nic, co bz Shakra ze svého arzenálu nevytáhla už dříve, takže ta druhá skupina díky svým nenaplněným očekáváním může zákonitě cítit minimálně lehké zklamání.
Faktem je, že Shakra touhle deskou hrají docela na jistotu (ale kde jsou časy, kdy tomu u nich bylo jinak?). Ona někdy i ta jistota (obzvlášť v tom dnešním „Mad World“) může být k nezaplacení. Poměr energie, dravosti, vyzrálosti a nadhledu odpovídá narůstajícímu třetímu křížku na hřbetě, Shakra prostě přidala další povedený kousek do své předvídatelně vyrovnané diskografie.
|
