Crematory po minulém albu „Oblivion“ vyhrožovali, že skončí, pokud se nebude deska dobře prodávat a lidi ji budou stahovat. Zůstalo jen u výhružek a německá gothic metalová legenda pokračuje dál. Z kapely odešel kytarista a zpěvák Tosse Basler a byl nahrazen Conniem Andreszkou, známým například z Mystic Prophecy, nicméně seznam kapel, ve kterých působí nebo působil, je opravdu dlouhý).
Patnácté studiové album dostalo sebevědomý a klišovitý název „Unbroken“ a kapela překvapila tím, že jej vydala u velkého labelu Napalm Records (dosud vydávala u Steamhammeru). Tím pádem má „na stará kolena“ šanci, že se jejich hudba rozšíří mnohem více než dosud. Jak se zdá, Crematory chtěli šanci chytit za pačesy a připravily skutečně masivní album. Alespoň co se počtu skladeb (hned patnáct) a celkové délky (šedesát šest minut je na gothic metalové album hodně velká porce) týká. Crematory si nejspíš mohli dovolit i o něco lepšího grafika, protože obal desky i booklet je zpracován daleko zajímavěji než v předešlých případech. Videoklipy však zůstaly tradičně velice obyčejné.
„Unbroken“ je rozsáhlá deska a Crematory toho využili. I když album nabídne všemožné tváře kapely, nepouští se až na výjimky do žádných experimentů. Posluchač si tak užije Crematory v industriální podobě například v úvodní „Unbroken“, která je velice silová a díky tomu bohužel ve výsledku křečovitá. Kapela ale věnuje velkou pozornost silně melodickým kouskům, na které jste mohli být zvyklí z předešlých dvou desek. „Awaits Me“ je přesně taková, nabídne rytmické sloky s Felixovým growlem a vzletný refrén, kde dostává prostor čistý zpěv nováčka Connieho. Funguje to skvěle, nicméně šanci překvapit skladba prostě nemá. To samé se dá říci i o baladické „Rise And Wall“, která více sází na gotickou atmosféru a ten samý postup, jaký je u Crematory obvyklý.
Další kategorií skladeb jsou ty více doomové, ve kterých se kapela trochu vrací do devadesátých let. „The Kingdom“ zní velice nostalgicky (kvůli stylu jakým Connie zpívá – vypráví) a role se zde prohodily - čistý zpěv je ve slokách a growl v refrénu. „Inside My Heart“ je další „doomovkou“, tentokrát i díky výraznějšímu využití kláves kapela připomene, že gothic metal je pro ni tím hlavním tématem. Zaujme i využití akustické kytary. Crematory se však snaží, aby jejich deska byla pestrá a tak jsou tu i momenty, které trochu překvapí. Například Felixův zpěv v „Behind The Wall“. Nezpívá ani growlem, ani čistě, ale zajímavě civilně. V každém případě tahle drobná změna znamená příjemné oživení. Největším „experimentem“ a překvapením alba je swingová „I Am“. Swing si vyzkoušelo už docela dost skupin a nyní došlo i na Crematory. Experiment je to zajímavý, ale „I Am“ není příliš chytlavá a nepatří mezi to nejlepší na desce. Felix překvapil zpěvem ještě i v asi nejtvrdší a parádně řezavé skladbě alba „A Piece Of Time“, kde growlem jde až na dřeň svých schopností. Skutečně velice „výživný“ murmur, po kterém uznale sundáte klobouk z hlavy.
Felix na desce ukázal, jak je vynikajícím growlerem a celkově je jeho projev velice pestrý. Connie se předvedl v dobrém světle, ačkoliv v porovnáním s Tosse Baslerem trochu pokulhává. „Unbroken“ je dobře poskládaná deska, která fanoušky skupiny jistě potěší. Krom jednoho experimentu však s ničím novým nepřichází. To by nevadilo, avšak nějaké proškrtání počtu skladeb by albu pomohlo. Patnáct je v tomto případě hodně a mít „Unbroken“ o nějaké tři čtyři skladby méně, vůbec nic by se nedělo a nahrávka by měla větší sílu. Crematory si drží svůj standard. Ačkoliv „Unbroken“ není nejlepším albem kapely, poslouchá se pěkně a potvrzuje Crematory jako jednoho z lídrů gothic metalové scény.
|
