Jedno je jasné už čtvrt století… Soul Asylum už nikdy novou „Runaway Train“ nenatočí. A vlastně se od nich už další varianta na tuto skladbu, která jim provedla medvědí službu, nečeká. Jejich hvězdná kariéra byla sice veliká, ale velice krátká a vlastně zasáhla jen dobu kolem alba „Grave Dancers Union“. Jako kdyby ostatní desky stály v obřím stínu, který tato kolekce z roku 1992 stále vrhá. Přitom je to nespravedlivé. „Grave Dancers Union“ zase taková bomba nebyla a řada jiných alb z jejich diskografie zase není tak špatná, aby se na ně zapomínalo. Jenže síla „Runaway Train“ je tu dodnes a Soul Asylum se mohou stavět na hlavu a nikdy už skladbu s takovým dopadem nenatočí. Zaručila sice jejímu tvůrci Daveu Pirnerovi doživotní tantiémy, ale kapele znemožnila další úspěch, který by na ní navázal.
Soul Asylum od toho šílenství v devadesátých letech žijí dnes v poklidu v ústraní. Ve světě se o nich moc neví a v Americe, která je přece jen mnohem více nakloněná alternativnímu rocku, slaví úspěchy jen částečné. Přitom je jejich diskografie skutečně vyrovnaná a hudba, kterou kapela prezentuje, je vyspělou ukázkou zmíněného stylu a písničkářského vkusu Davea Pirnera. Ten už se dávno vzdálil od punkových začátků a dnes absorbuje vlivy jak seattleského grungeového hnutí (v malé míře), tak folku a čistého amerického písničkářství (v míře větší). Zapomenut je velký pád na hubu s alby „Let Your Dim Light Shine“ a „Candy From A Stranger“, stejně jako už přebolela ztráta Pirnerova nerozlučného parťáka, basisty Karla Muellera, který v roce 2005 zemřel na rakovinu. Soul Asylum jsou dnes po stránce personální jiná kapela, původním členem je jen Pirner, ale jejich styl zůstává už řadu let stejný a díky zpěvákově hlasu i snadno rozpoznatelný.
Z novinky „Hurry Up And Wait“ se znovu velký hit nestane, přestože album obsahuje několik písní, které by na hitparádové trháky mohly aspirovat. Samozřejmě jsou to dvě variace na slavné téma „Runaway Train“, tentokrát pojmenované „If I Told You“, „Here We Go“ a baladicky zadumaná „Dead Letter“. „If I Told You“ a „Here We Go“ jsou založené na svižné akustické kytaře a výrazné melodii, což z nich dělá výkladní skříň alba, neboť prezentují jeho písničkovější tvorbu, zcela zbavenou garážových kořenů. Z podobného soudku je i závěrečná „Silly Things“, možná nejchytlavější věc na celém albu, využívající však trochu provařené melodie (zde vás napadne "Ptají se lidé" od Jiřího Schelingera). Ovšem i tak je to parketa, která Pirnerovi a jeho parťákům vždy seděla nejlépe. Kdepak nějaký punk rock…
Ten je zde zastoupen také, ale spíše náladou některých věcí, než svou rvavostí a revolučním bouřliváctvím. Na to jsou už Soul Asylum poněkud… v letech. Je to třeba úvodní „The Beginning“, která vychází z punkového riffu, jež však kapela brzy stočí do vod, kde vládnou R.E.M. Tvrdší variací na garážové začátky je pak „Got It Pretty Good“, „Landmines“ nebo „Freezer Burn“, kde kytary povážlivě zkreslují svůj zvuk, což nebude po chuti těm, kteří znovu a znovu chtějí „Runaway Train“. Když ale kapela v „Make Her Laugh“ a v „Silent Treatment“ zamíří hluboko do minulosti, až někam do šedesátých let k ozvěnám hnutí hippies, zní to o dost přesvědčivěji, a vlastně jsou to právě tyto skladby, které naznačují ledacos o pestrosti a barvitosti tohoto alba.
I navzdory nepřízni osudu a předsudkům lze Soul Asylum (i pro kvalitu novinky) považovat za jednu z nejlepších kapel alternativního rocku dnešní doby. Je na nich znovu cítit vzestup formy, když „Hurry Up And Wait“ obsahuje více výraznějších momentů, než tomu bylo u minulé „Change Of Fortune“. Novinka proto patří k tomu lepšímu, co jejich vcelku vyrovnaná diskografie nabízí. Pirnerův plakát s vizáží stárnoucího Kurta Cobaina už nebude zdobit pokojíčky dospívajících dívek, ale staří fanoušci budou tentokrát velmi spokojeni.
|
