Když Katatonia v roce 2018 ohlásila pauzu, nejeden fanoušek měl obavy, na jak dlouho to bude. Na pár let? Napořád? Pochybnosti živily vyjádření kapely o tom, že musí přehodnotit svou budoucnost. Spánek skupiny však měl odůvodnění i ve zdravotních obtížích kytaristy Rogera Öjerssona. Naštěstí pauza nebyla tak dlouhá a již v roce 2019 Katatonia začala koncertovat, a nyní přichází čelní představitelé melancholického metalu s jedenáctým studiovým albem nazvaným „City Burials“.
Deska začíná tak, jako by žádná pauza neexistovala. „Heart Set To Divide“ by klidně mohla být na předešlém albu. Jedná se o typickou melancholii made by Katatonia, zabalenou v prog rockovém kabátu. Příjemné jsou závany kytarové agresivity, časté změny tempa a v náladě skladby. Prog jak vyšitý! Atmosféra si fanouška kapely ihned získá. „Behind The Blood“ lehce překvapí. Především začátkem, za který by se nemusela stydět leckterá heavy metalová parta. Skladba v poměrně svižném tempu si celkově dost bere z klasického rocku a „hevíku“. Vše je samozřejmě ve zcela rozpoznatelné katatoniovské atmosféře. Čím kapela rozhodně boduje, je parádní hitový refrén. Není to song na první poslech, ale postupně si vás zcela získá. Uprostřed písně překvapí gotické klávesy. I do jednoduché písničky kapela dokáže implementovat něco „zvláštního“ či netradičního. „Laquer“ se pro změnu pohybuje v trip hopových vodách. Je to příjemné osvěžení stylu kapely, nicméně podobných skladeb už Katatonia nahrála více (viz. třeba nedostižný „Unfurl“).
„Rein“ náladu desky pořádně prohloubí a potemní. Jako by se ozývala doom metalová minulost kapely. Skladba je dosti proměnlivá, ale stále v mantinelech, které byly vytyčeny už na „The Fall Of The Hearts“. Druhá nejhitovější věc na albu je bezesporu „The Winter Of Our Passing“. Klasický Katatonia song, který nepřekvapí, ale přesto okouzlí, neboť tito Švédi to prostě s melodiemi umí. Smutek, melancholie, jemnost, cit. To je „Vanishers“, krásný duet se zpěvačkou a herečkou Anni Bernhard.
Z typického výrazu poté vybočí svou „stručností“ a jednoduchostí
až ani ne dvě minuty dlouhá „Lachesis“. Tato klavírní balada však na desku zapadá dobře. Potěší i ostřejší „Neon Epitaph“ jejíž kytary se vám budou zavrtávat do hlavy. Závěrečná „Untrodden“ je smutně smutná, rockově depresivní, doomově pocitová a především skutečně důstojně završuje celou desku. Katatonia tasí navíc parádní kytarové sólo a závěr písně, který má potenciál vás dojmout. První z bonusů v limitované edici „Closing Sky“ je v zásadě jen „další“ Katatonia- depka, druhý přídavek, řízný a tvrdý „Fighters“ je o mnoho zajímavější a zábavnější. Jedná se o předělávku krajanů Enter The Hunt (zpívá v ní Krister Linder, kterého můžete znát ze skladby „Departer“ právě od Katatonie), což by normálně posluchače Katatonie asi nenapadlo, přitom se od originálu kapela nijak zvlášť neodchýlila.
„City Burials“ je skvělé album originální kapely. Katatonia je zde rozpoznatelná v každé vteřině. Pokud jste čekali, že se výraz Katatonie někam posune nebo naopak vrátí v čase, možná budete zklamáni. „City Burials“ v podstatě „jen“ navazuje na „The Fall Of The Hearts“, ale dělá to skvěle. Svébytný progresivní rock/metal s velkou dávkou melancholie neumí nikdo tak dobře jako právě Katatonia.
|
