Šest let o sobě nedali švédští Falconer studiově vědět. V době od vydání výtečného alba „Black Moon Rising“ dokonce pomalu utichaly i jakékoliv zprávy ze života téhle party, až se zdálo, že to mají Falconer spočítané. Začátkem letošního roku proskočila zpráva, že se Falconer nakvartýrovali do studia k Andymu LaRocquemu, kde připravují své již deváté albu. Sešli se k němu nejen ve stejné sestavě a se všemi svými obvyklými zbraněmi, ale hlavně i ve stejně nabušené autorské i muzikantské formě, jako na desce minulé, takže to vypadalo na slibný návrat. Studiový návrat to je přímo excelentní, jenže ještě než stačilo album „From A Dying Ember“ vyjít, Falconer oznámili definitivní konec kapely.
Tak, jak chytne hned na první dobrou za oči už obal alba, přesně tak funguje i hudební náplň. Obecně se dá říci, že Falconer na desce střídají dvě základní polohy – velice svižnou metalovou, v níž základ tvoří živě klokotající rytmika a ubzučená neposedná kytara, a uvolněnější folkovou, využívající nejen lidové nástroje, ale i romanticky středověkou atmosféru. Obě tato území pak spojuje velmi vzdušná typická melodičnost a nezaměnitelně noblesní zpěv Matthiase Blada. Vzniká tak velmi silné, pestré a emocemi nabité album, které sice příznivce kapely ničím zásadním nepřekvapí, ale ono to ani není potřeba. Vznešená síla úvodní „Kings And Queens“ s rozvážně melodickým motivem, dokonale harmonická hrubá romantika, skvěle vypjaté kytarové sólo i její finální sklouznutí do pohádkově křehkého závěru, dynamická razance neposedné singlovky „Desert Dreams“ se skvělým vokálním propletencem, famózně drsná švédština v obklopení lidových nástrojů v „Bland sump och dy“, zasněně jemný piánový úvod „Fool´s Crusade“, vypointované do pochodově chytavého refrénu a představující nespoutanou barevnost charismatického Bladova hlasu, smyslnost úžasné melodie „Rejoice The Adorned“, v níž se v komorním spojení piána a elegantního zpěvu odehrává úžasné emotivní dobrodružství, či finální „Rapture“, coby dokonalého spojení folkového a metalového světa s čirou osobitostí Falconer, to vše tvoří velmi košatou mozaiku možností kapely, která tímto výčtem není ani zdaleka vyčerpána. Přehledný zvuk, ve kterém je možné si plně užívat hravé detaily i impozantní celek, i fakt, že novinková kolekce nemá jediné slabší místo, tak nevyhnutelně vedou k závěru, že se Falconer podařilo velmi elegantně a s lehkostí navázat na album „Black Moon Rising“, které jsem v době jeho vydání považoval za nejsilnější položku v diskografii kapely.
Po vystoupení na PowerProg roce 2015 se Falconer nechali slyšet, že končí s živými koncerty a budou fungovat pouze jako studiový projekt. Že jim to ve studiu funguje výtečně, je evidentní. Jak by jim to fungovalo naživo, se bohužel už asi vážně nedozvíme… , i když u takhle silné kolekce je to téměř hřích!
|
