20.06.2021
MARKED AS AN ENEMY
MARKED AS AN ENEMY po vydání EP "Fire Find Me", dvou ..více

20.06.2021
JUST WÄR
JUST WÄR se po vynucené covidové pauze vrací na ..více

20.06.2021
TORTHARRY
Tuzemští TORTHARRY se po třech letech hlásí s novou ..více

18.06.2021
MEGADETH
Dusná atmosféra kolem vyhazovu basisty Davida Ellefsona ..více

18.06.2021
FOO FIGHTERS
Parta Davea Grohla připravila pro své fanoušky dárek v ..více

18.06.2021
JINJER
Ukrajinské hvězdy současného metalcoru si 27. srpna ..více






HELLOWEEN - Helloween
https://m.youtu be.com/watch?v= T4lgyb3hBqM ..

HELLOWEEN - Helloween
Nejradši mám ep Helloween - Starlight a jiné. ..

HELLOWEEN - Helloween
No Greg ty si riadne zaspal dobu :D a vieš že Ca ..

Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší
Na kluky je spolehnutí! Nejlepší český server ..

HELLOWEEN - Helloween
Treba tomu dať viac času. Ja som bol tiež sklam ..

HELLOWEEN - Helloween
Po prvním poslechu teda žádnej zázrak. A ta pr ..

Robin McAULEY - Standing On The Edge
Robin McAuley má prostě úžasný hlas. Má v n ..

Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší
Děkuji za skvělý rozhovor. Kromě Sparku jste j ..

HELLOWEEN - Helloween
Přesně tak! "Helloween" není deska na jeden pos ..

HELLOWEEN - Helloween
Téměř bez výhrad souhlasím s třetí recenzí ..




Za poslední měsíc:
ARTILLERY - X
2390x

URIAH HEEP - High And Mighty
2160x

Gary MOORE - How Blue Can You Get
1542x

Robin McAULEY - Standing On The Edge
1426x

HELLOWEEN - Helloween
1318x

FLOTSAM AND JETSAM - Blood In The Water
1046x





článků celkem: 8436
recenzí: 6949
reportů: 573
rozhovorů: 498













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


PARADISE LOST - Gothic

Na začátku devadesátých let se na poli extrémního metalu lámaly ledy… Původní death metal, jak jej představovaly staré ikony žánru, se už skoro vyčerpal a rozdělil na několik větví. V Evropě byla zásadní ta švédská, která však postupně začala brousit jiných vod a roubovala na deathové kořeny jak heavymetalovou melodičnost, tak rock n`rollovou energii a punkovou dravost. Ovšem ve Velké Británii se děly v undergroundu velké věci. Odlišné od těch švédských a možná proto i více vzrušující. Britové na to šli z druhé strany. Místo toho, aby do své hudby implantovali vlivy punku a rock n`rollu, jejich směrem bylo postupné zpomalování a strach nahánějící gotika. To byl případ právě Paradise Lost, ale i jim podobných uskupení (My Dying Bride, Anathema a Cathedral), které s touto kapelou za pár let vytvořily Velkou čtyřku doom metalu.

Paradise Lost už po vydání debutu „Lost Paradise“ byli krok před My Dying Bride i Anathemou. Ti nejenže na svou albovou příležitost ještě čekali, ale byli to právě Paradise Lost, kteří jim ukázali cestu, kudy se celá scéna bude v následujících letech ubírat. To ale ještě trochu předbíháme... Jak už bylo zmíněno minule, „Lost Paradise“ nebyla bůhvíjaká deska. Ukázala sice, kam se kapela bude v příštích pár let ubírat, ovšem zatím vše bylo zabalené do neotesaného hávu s kompoziční ztuhlostí a veskrze průměrnými skladbami. Jako kdyby si na něm kapela vybrušovala svůj styl a testovala možnosti. Debut také nakonec zabodoval jen mezi stylovými fanoušky a jméno Paradise Lost stále držel hluboko v undergroundu. Jenže ten už vřel, chtěl roztáhnout svá křídla, chtěl být mnohem větší a ne se jen uspokojovat klubovými akcemi pro pár desítek nadšenců a debatováním o tvrdosti hudby po hospodách.

Když se bavíme o desce „Gothic“, kterou Paradise Lost začali točit ještě v roce 1990, bavíme se především o titulní skladbě, která album otvírá. Ten ohromný kus cesty, který kapela ušla za pár měsíců od „Lost Paradise“, je přímo fyzicky hmatatelný s prvními tóny. Právě zde definoval kytarista Greg Mackintosh svou nenapodobitelnou hru. Stačilo mu k tomu jen prvních pár křišťálově čistých tónů, které stékají jako kapky vody po neotesaném kameni původního death metalu. V těchto tónech, které skladbu „Gothic“ otvírají, je zapsána celá historie evropského doom metalu, jenž touto skladbou dostal úplně jiné dimenze a tvar. Zpěv Nicka Holmese sice má ještě daleko do projevu, jakým se prezentoval v dalších letech, ale i u něho je nutné uznat, že ušel od odebutu pořádný kus cesty. Sice stále používá výhradně murmur, ale ten už je srozumitelnější, čistší a pěvecky techničtější. Korunu této nezpomenutelné a stylotvorné skladbě nasazuje ženský hlas hostující zpěvačky Sarah Marrion, čímž byl dán základ všem budoucím gotickým kapelám, které do svého čela postavily ženu.

I kdyby „Gothic“ obsahovala jen titulní skladbu, stala by se nesmrtelnou klasikou. Tahle skladba totiž ční nad vším, co Paradise Lost na desku umístili. Ovšem i z dalších skladeb je jejich překotný vývoj silně znát. Není to ani tak ve stylu kompozičním, protože většina skladeb se příliš nevzdaluje od death/doommetalového ranku debutu, ale spíše v citelném zlepšení hráčských dovedností. Tím se opět vracíme k práci Grega Mackintoshe, který ve svých dvaceti letech začíná v srdci Paradise Lost zářit jako nejdražší drahokam. Ta sóla, ty vyhrávky, kterými na album přispěl, od něj posluchač ještě rok předtím čekat nemohl, a jsou to právě ony, které začínají oddělovat Paradise Lost od veškeré konkurence.

Ze samotných skladeb (kromě zmíněné titulní věci) vyčnívá ještě trojice dalších. Jednoznačnou dvojkou na albu je skladba „Shattered“, kde je velice důležitý Holmesův zpěv, který se zatím pouze nesmělými dětskými pokusy snaží vymanit z deathmetalových klišé a nasadit hluboký hlas, tenkrát tolik typický pro gotický rock, čímž předznamenává věci budoucí. Důležitá je i „Eternal“, kde opět kouzlí Mackitosh. Skladba roste spíše změnami tempa a protiklady v kytarové práci, kde v opozici vůči zpívající Mackintoshově kytaře stojí hutné riffy Aarona Aedyho. A výraznou položkou je i „Dead Emotions“, která se sice (nasazená po titulním monolitu) může jevit jako zbytečný návrat k soundu „Lost Paradise“, ale její síla se jí ani po letech nedá upřít. To v podstatě ani instrumentálce „Angel Tears“, kde Mackintosh opět kouzlí na šesti strunách svým neopakovatelným stylem. Ten prostupuje i méně výraznými skladbami typu „Rapture“ nebo „The Painless“ a dotváří jedinečnou atmosféru desky, která je natolik osobitá, že i když se Paradise Lost k podobnému stylu po dlouhých letech pokoušeli vrátit, původní kouzlo bylo dávno pryč.

„Gothic“ není bezchybné album. Není dokonalé jako budoucí epizody vývoje Paradise Lost, nemá ani tolik skvělých skladeb. Ovšem bylo přelomové, protože na něm kapela nastavila laťku pro věci další a ukázala cestu mnohým dalším souborům. Ty ještě před vydáním „Gothic“ mohla považovat za sobě rovné, ovšem tentokrát už jim utíkala kupředu mílovými kroky. Pokud byste se probírali nejstylotvornějšími alby devadesátých let (ne však nejlepšími), nutně narazíte i na tuhle nahrávku.

Pepsi Stone             


www.paradiselost.co.uk

YouTube ukázka - Gothic

Seznam skladeb:
1. Gothic
2. Dead Emotion
3. Shattered
4. Rapture
5. Eternal
6. Falling Forever
7. Angel Tears
8. Silent
9. The Painless
10. Desolate

Sestava:
Nick Holmes - zpěv
Greg Mackitosh - kytara
Aaron Aedy - kytara
Stephen Edmondson - baskytara
Matthew Archer- bicí

Rok vydání: 1991
Čas: 39:24
Label: Peaceville Records
Země: Velká Británie
Žánr: doom/gothic metal

Diskografie:
1990 - Lost Paradise
1991 - Gothic
1992 - Shades Of God
1993 - Icon
1995 - Draconian Times
1997 - One Second
1999 - Host
2001 - Believe In Nothing
2003 - Symbol Of Life
2005 - Paradise Lost
2007 - In Requiem
2009 - Faith Divides Us - Death Unites Us
2012 - Tragic Idol
2015 - The Plague Within
2017 - Medusa
2020 - Obsidian

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 15.10.2020
Přečteno: 1463x




počet příspěvků: 4

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Já mám ke Gothic...16. 10. 2020 14:00 Pepsi Stone
SkvostSmutek,...16. 10. 2020 13:10 David Svoboda
Úžasný album,...15. 10. 2020 20:05 Meres
Gothic...je fajn deska, z...15. 10. 2020 13:44 rumcajs


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.60749 sekund.