Vypadá to, že ve Švýcarsku mají nějaký životodárný pramen, ze kterého kapely, orientující se na melodický hard rock, heavy metal, či jejich křížence, můžou nasávat až do alelujá. Crystal Ball, Shakra, Gotthard, Burning Witches, China, Shezoo…, a v téhle množině by se rozhodně neztratila ani lucernská šestice Crown Of Glory. Dokonce bych si troufl tvrdit, že pokud by se těmto (a dalším podobným) spolkům vyhlásilo zemské mistrovství v chytlavosti melodií, Crown Of Glory by mohli aspirovat ne-li na vítězství, tak alespoň na bednu. To je totiž ten nejzásadnější háček, který se s albem „Ad Infinitum“ strašně snadno zavrtá do hlavy.
Při servírování leckdy až tanečních melodií se Crown Of Glory nenechávají v podstatě ničím omezovat, díky čemuž je „Ad Infinitum“ na jedné straně ohromně přístupné album, které na příznivce zpěvných refrénů a ideálně vypointovaných skladeb může fungovat jako lampa pro můry, na straně druhé, pokud kapela nepřimíchá do své (záhy poměrně odhadnutelné) skladatelské matrice nějaký špíček, hrozí (a v druhé polovině alba se také dostavuje) její částečné opotřebení. I přes to, že samostatně by bez problému zřejmě obstály, v celé kolekci tak působí „Master Of Disguise“ a „What I`m Made Of“ (a to se jedná o bez problémů fungující první singl…) už příliš obyčejně, byť jsou z podobného těsta, jako ideální otvírák „Emergency“ – klokotající rytmika, výrazné klávesy, ultrazpěvný refrén i prosvětlené kytarové sólo jsou jako vystřižené z učebnice nasládle melodického metalu. Ale Crown Of Glory si jsou zjevně tohoto nebezpečí vědomi, a tak se pikantního koření nebojí – výborný skočný duet „Something“ se smyslnou dračicí Serainou Telli (Dead Venus, ex-Burning Witches), parádní spolupráce proplétajícího se sólového zpěvu a sborů v dramaticky pulsující „Until I´m Done“, heavíkové zhoustnutí v houževnatější „Make Me Believe“, či troška samplované moderny a impozantně teatrální chorál v „Emporium Of Dreams“ jsou přesně tou cestou, která už tak dostatečně živou muziku skvěle nakopává.
Jako podle kapitoly rockové učebnice „v melodiích a přímočarosti je síla“ napsané album, na kterém se jako koproducent podílel Rolf Munkes (Crematory), mix a mastering dostal na starost Thomas Plec Johansson (Soilwork, Nocturnal Rites, Night Flight Orchestra,…). „Ad Infinitum“ je sice teprve třetím albovým zápisem Crown Of Glory, ale je znát, že tahle vyzrálá parta má za sebou již dvaadvacetiletou historii. A jelikož ji dosud neopustila úžasná lehkost, zápal a uvolněnost, je „Ad Infinitum“ velmi svěží záležitostí.
|
