Power metal má Avantasiu, progresivní rock Ayreon a doom metal Tomorrow´s Rain. Je to lehce zavádějící přirovnání, protože poslední jmenovaná kapela není metalovou operou, ale výčet hostů na albu pasuje novou nahrávku Tomorrow´s Rain na skutečnou all-star desku doom (potažmo extrémního) metalu. Izraelci vznikli už v roce 2002, ale do roku 2011 hráli pod jménem Moonskin. Existují tudíž už velmi dlouho, ale jejich diskografie dosud byla prázdná. A najednou jsou tu s debutovou deskou „Hollow“, která je plná hvězd. Kapela sice poslední roky měla tu čest vystupovat s Paradise Lost, Kreator, Tribulation, Swallow The Sun, Draconian, Rotting Christ či Orphaned Land, ale i tak je počet hostů na „Hollow“ překvapivý.
Úvodní skladba „Trees“ je však hostů prosta. Začátek patří dětským hlasům na ulici a také klidné, takřka pohodové muzice. Jemné kytary a klávesy mohou evokovat atmosféru měkčích kusů od Swallow The Sun. Zpěvák Yishai nejprve pouze vypráví a píseň má podivuhodně nostalgickou náladu. V polovině songu konečně dostává hudba doom metalovou podobu. Yishai přechází na growling, který je v jeho podání poněkud zvláštní, zní trochu přidušeně a nezvykle. „Fear“ je pomalou doom metalovou tryznou, která připomene My Dying Bride, a co čert nechce, ve skladbě hostuje Aaron Stainthorpe. Jeho melancholický projev nenechá nikoho chladným. V divočejších pasážích ho střídá opět growlující Yishai. Zaujme krásné sólo na akustickou kytaru a také pěkná klavírní melodie.
Nejkratší píseň na desce má necelé čtyři minuty. „A Year I Would Like to Forget“ má název, který by mnozí tesali do kamene vzhledem k tomu, co letošní rok přináší. Song představí Tomorrow´s Rain v přímočařejší podobě, avšak i nadále v hájemství death/doom metalu s nádechem gotiky. „In the Corner of a Dead End Street“ je pro změnu skladbou nejdelší. Jejích osm minut však uteče rychle. Jemnost je prokládaná temnotou a v této písni se to hosty jen hemží. Zazní tu kytara Gregora Mackintoshe z Paradise Lost, pořádně si tu zařve Sakis z Rotting Christ a ne naposledy si své odzpívá i krajan Tomorrow´s Rain Kobi Farhi z Orphaned Land. Skladba zejména ve své druhé polovině nabere obrátky a je doslova pohlcující. Kapele se daří navodit dramatičnost a napětí.
Tvrdé riffy přivítají posluchače v „Misery Rain“. Gotická atmosféra v refrénu překvapivě připomene Moonspell, a Fernandův hlas této portugalské legendy tu je také je slyšení. Zajímavě zní i výraznější prvky orientální hudby a v závěru dostane trochu prostoru (mohlo ho být víc) i host ze Swallow The Sun Mikko Kotamäki.
V „Into the Mouth of Madness“ se představí kytara Jeffa Loomise. Možná je to první doom metalová skladba, ve které tento mistr strun (jinak známý z Nevermore a dnes také z Arch Enemy) hrál. Více prostoru dostane Kobi Farhi, jehož hlas se k hudbě Tomorrow´s Rain krásně hodí. Muzika se stále pohybuje v mezích death/doom metalu s příměsí gotiky, ale melodií a nápadů je tu dostatek, takže ani na chvíli nepřijdou myšlenky na nějakou nudu. Že těch hostů už bylo dost? Možná, ale ještě jsou tu další. V titulní skladbě překvapí brutální growl Spirose ze Septicflesh, ale je potřeba říci, že právě jeho hlas zde zní naprosto úžasně a ještě přidává na emotivnosti.
V závěrečné cover verzi skladby Nicka Cavea „The Weeping Song“ si spolu zazpívá další exklusivní parta. Anders Jacobsson (Draconian), Kobi Farhi a Lisa Cuthbert (vlastní kapela a hostovačka u Helevorn či živé vystupování s Draconian). Melodie, pošmurno, smutno, emotivno, zkrátka perfektní doomová tečka za deskou.
„Hollow“ má sice hromadu skvělých hostů, ale nestojí na nich. Album obstojí samo o sobě, má plno dobrých nápadů a v rámci doom metalu zní velice „čerstvě“. Těžko říci, zda kvůli přítomnosti hostů, neboť některé momenty připomínají tvorbu kapel, ze kterých tito jsou, nicméně Tomorrow´s Rain naštěstí mají dostatek osobitosti. „Hollow“ je na poměry žánru velice zábavná nahrávka, kterou by neměl žádný fanoušek doom metalu minout.
|
