Dohadovali jste se nad pravými pohnutkami odchodu Burtona C. Bella z Fear Factory? Odpověď by mohl dát fakt, že jeho projekt (rázem pravděpodobně povýšený na hlavní kapelu) Ascension Of The Watchers vydává novou desku. Tento sice fungoval už krátce po roce 2000, ovšem tenkrát byli Fear Factory na odpočinku a tak těžko Ascension Of The Watchers mohli být trnem v oku dalšímu nejdůležitějšímu muži průkopníků industriálního metalu, kytaristovi Dinovu Cazaresovi. Teď je to trochu jiné. Přestože Fear Factory už dlouhá léta nefungují jako kapela, ale spíše jako projekt dvojice Bell – Cazares, přece jen třenice mezi obě hlavními tahouny byly čím dál častější. Výbuch přišel nedávno. “Nemůžu zůstat v kapele s někým, komu nedůvěřuji, nerespektuji ho a nevážím si ho,” štěkl do světa Bell a jasně tím mířil na Cazarese. To už bylo vydání třetího alba Ascension Of The Watchers na spadnutí, a lze si velice lehce odvodit, že i toto dílo bylo jablkem sváru. Jeho prostřednictvím Bell světu opět ukazuje, že si hravě dovede poradit i bez Cazarese. Jako už v minulosti několikrát…
Pokud budeme pátrat po kořenech Ascension Of The Watchers, musíme zamířit až na začátek milénia. Tehdy také došlo ve Fear Factory k rozkolu, dveřmi pro změnu práskl Cazares. Přestože bez něho Bell dokázal vydat dvě velmi dobrá alba, hledal únikovou cestu z neutěšené situace. Spojil se tak s dalším členem této kapely, koncertním klávesistou Johnem Bechdelem (hrával s kapelami jako Ministry, Prong či legendárními Killing Joke) a spolu dali dohromady počin “Iconoclast”. Desku vzdálenou bouřlivému světu Fear Factory tak, jak to jen bylo možné. Sice zůstal elektronický podklad, ale ten jen tvořil kulisu temnému gotickému rocku, ve kterém nebylo místo pro ultratvrdé kytary ani syrový Bellův vokál. O čtyři roky později, když už byli Fear Factory na čas na pravdě boží, přidal Bell s Bechdelem i EP “Numinosum”.
Že u Fear Factory není všechno v pořádku je známé už několik let. Přitom pět let stará deska “Genexus” byla rozhodně jednou z těch lepších, které tahle parta vydala. Ovšem Bellova chuť odejít byla tentokrát silnější, dokonce tak, že smetl ze stolu nové album, které Fear Factory mají připravené. Místo toho jsou tady Ascension Of The Watchers a jeví se (v kontextu toho, co se teď u Fear Factory stalo) nesmírně logicky. Na “Apocrypha” se znovu dá dívat jako na Bellův únik ze světa Továrny na strach, do klidnějšího hájemství, větší písničkovosti a příjemných melodií. Tedy všeho, co Fear Factory nesymbolizovali. Jediným pojítkem s touto losangeleskou legendou je sytý Bellův zpěv a místy chladná, až skličující atmosféra. Ovšem vše jmenované je zde v menšině. Starý svět rezonuje zejména v instrumentálce “Stormcrow” nebo v “Cygnus Aeon”, ale vše je vedené jen v náznacích. Desce totiž jednoznačně dominují zvukomalebné melodie Johna Bechdela, čímž je dáno, že prim před kytarami hrají klávesy. Ty vytvářejí až snové plochy (místy dají vzpomenout na výše zmíněné Killing Joke) a leckde, jako ve svižných to skladbách “Ghost Heart” a “The End Is Always The Beginning”, kde není nouze ani o zvuk kytar, vytvářejí místa pro hitové melodie.
Začátek alba je velice silný. Je tvrdší, svižnější, kytarovější. Titulní “Apocrypha” dá poprvé ochutnat z ranku, v němž už dominují klávesy a Bell svým hlasem začíná připomínat staré gothicrockové klasiky jako je Andrew Eldritch (The Sisters Of Mercy) nebo Carl McCoy (Fields Of The Nephilim). Ke slovu se dostává příjemně temná atmosféra, kde není nouze ani o kostelní zpěvy, což dává albu druhý rozměr. Uprostřed album začne trochu ztrácet tah, k síle z úvodu se ale vrací s “Key To The Cosmos”. Forma vyjádření je tentokrát jiná. Ascension Of The Watchers jsou mnohem více éteričtí, klidnější a dalo by se říci i přemýšlivější. Nevrací se už k razantnosti “Ghost Heart”, ale odkrývají až ambientní tvář, také další skladby jako “Bells Of Perdition”, “Wanderers” a “Sign My Name” se ležérně převalují v pomalých tempech, ve kterých lze cítit vliv podobně laděných skladeb Faith No More. Nelze však říct, že by to v nich Bellovi, Bechdenovi a novicovi za bicí soupravou Jayceovi Lewisovi (dříve pracoval například s Brianem Mayem z Queen) slušelo méně.
Bell dnes už Cazarese a Fear Factory nepotřebuje. S Ascension Of The Watchers dospěl, odkryl jiné možnosti svého zpěvu a našel v nich polohu, která mu náramně sluší. Staré fanoušky přinejmenším zaskočí, protože ani oni určitě nečekali až takový ponor do gotické či ambientně éterické hudby, ovšem Bell tento výraz představuje s obrovským nadhledem. Udělal znovu krok, kterého se řada kolegů z metalového ranku bojí.
|
