Bruce Springsteen je už léta americký kulturní poklad. Je to on, kdo přesně naplňuje definici klasické rockové hudby zpoza oceánu a kdo nastavil mantinely pro to, jak má znít rockový písničkář. U něho nejde mluvit o štěstí, že kdysi v sedmdesátých letech udělal díru do světa, ale o tom, že skutečně umí. Bylo totiž jen hodně málo chvil, kdy zaváhal a přišel s alby, které by se nemohly poměřovat s jeho klasickými díly, ať už to jsou slavná alba „Born To Run“, „The River“ nebo „Born In The USA“. Je to možná až s podivem, ale i po padesáti letech na scéně a dvaceti vydaných albech má tento velký americký vlastenec stále co říct a jeho výpověď je vždy silná. A svou tvář nikdy nezměnil. Chvíli je rockovější, chvíli používá více countryových momentů, jindy více zasáhne do blues, ale jeho styl je stále přesně rozpoznatelný.
V polovině sedmdesátých let působil jako zjevení, když přišel s albem „Born To Run“, které z něho po dvou předchozích deskách udělalo superhvězdu. Fanoušci mu totiž věřili. Svoje písně podával natolik přesvědčivým způsobem, že mu rázem naslouchaly miliony posluchačů a dokázaly se s ním ztotožnost. Od té chvíle, aniž by musel naslouchat trendům nebo jakýmkoliv módním vlivům, jeho hvězda požád stoupala. Přišel se skvělým počinem „The River“, fanoušky pak doslova uzemnil stejnojmennou vypalovačkou z desky „Born In The USA“, aby přesvědčil i s následující „Tunnel Of Love“. I když se zdálo, že devadesátá léta pro něho budou osudná, když vydal neúspěšnou (ale rozhodně ne až tak špatnou) akustickou desku „The Ghost Of Tom Joad“, o pár let povstal jako bájný Fénix z popela s majstrštykem „The Rising“ a dalším akusticky vyvedeným počinem „Devils & Dust“. A teď je na startovní čáře znovu, pouhý rok po spíše countryově laděném albu „Western Stars“.
Velkým překvapením je, že na novince „Letter To You“ vystupuje Springsteen zase jako součást kapely E Street Band. Album sice vychází jako jeho sólovka, ale to vlastně jen na oko, protože jinak Springsteen působí jako týmový hráč. Skutečnost, že má za zády znovu E Street Band, mu možná dodala sílu a po skoro netradiční „Western Stars“ Springsteen na novince nabízí svou nejsilnější tvář. Znovu se jedná o zásah do černého. Tento hrdý Američan nikdy nešel pod určitou kvalitu, která byla v jeho případě vždy vysoká, ale v případě „Letter To You“ nabízí nejlepší za album za několik posledních let, možná dokonce nejlepší v novém tisíciletí. Přestože poklidný úvod v podobě baladicky zadumané „One Minute You`re Here“ mnoho nenaznačí, je album protkáno energickými skladbami, jež jako by chtěly popřít skutečný Springsteenův věk. V jeho případě totiž přesně platí úsloví, že zraje jako víno…
„Letter To You“ nenabídne nic převratného, jen zachycuje Springsteena a jeho E Street band ve skutečně silné formě. Písně opět mají silné sdělení, důraz se klade na chytrou melodii, úderný refrén a zejména neskrývané hitové ambice. Těmi největšími taháky sice měly být titulní „Letter To You“ a druhá singlovka „Ghosts“, ty však zdaleka nevyčnívají nad ostatní písně. Silných momentů je tady totiž celá řada. Mezi ně patří energičtější skladby „Burnin` Train“, „Last Man Standing“ a „The Power Of Prayer“, kde Springsteen zní stejně přesvědčivě jako v dobách největší slávy. Výborný kousek schoval i na samotný závěr alba pod název „I`ll See You In My Dreams“. Skladbu, nesenou na silných klavírních melodiích a v příjemném svižném tempu, provází nostalgická atmosféra, která se dá shrnout pod frázi „smutná krása...“ Díky těmto skladbám se dá Bossovi (jak se Springsteenovi familiárně říká) odpustit i dvojice trochu slabších skladeb, unylá „If I Was The Priest“ a mírně nepřesvědčivá „Janey Needs A Shooter“. Ovšem ani v nich nelze mluvit o docházení dechu.
Springsteen předložil výtečnou kolekci dvanácti skladeb a i v pokročilém věku ukázal, proč se stal symbolem klasické rockové písničky. Má mnoho následovníků, za celá léta si už vybudoval generaci muzikantů, kteří se mu v tom, co sám umí nejlíp, snaží vyrovnat. To je ale prakticky nemožné. Demonstrovat to můžeme velice lehce na jednom z případů poslední doby. Ve chvíli, kdy Jon Bon Jovi odhodil pozlátko hair metalu či amerického hard rocku a situoval sám sebe do pozice písničkáře, nezapomínal v četných rozhovorech zmiňovat Bossův vliv. Ten je v jeho tvorbě cítit stále silněji a sám Jon to demonstruje na posledním albu jeho kapely, nedávno vydané „2020“. Ovšem ten rozdíl mezi touto deskou a „Letter To You“ je nepřeslechnutelný. Jon, ale i řada dalších, se totiž má od Springsteena pořád hodně co učit...
|
