Asi těžko může existovat fanoušek epického power metalu, kterého by nenalákal název kapely Flames Of Heaven, potažmo obal jejího debutového alba "The Force Within". Když žánrový patos, tak otevřeně a bez servítek, žádné skrývání za rádoby hluboké významy. Malým otazníkem může být hudebník Cristiano Filippini. Umělec, kterého doposud nikdo neznal, si dovolil své jméno vetknout rovnou do samotného názvu kapely, jež je přitom složena z daleko věhlasnějších muzikantů. Sebevědomí, za kterým může stát buď nemístná nabubřelost, nebo také reálný odhad svých autorských možností.
V tomto případě je správně varianta "B". Cristiano Filippini je totiž dobrý, ba dokonce výtečný skladatel. Jeho pojetí power metalu je výpravné, košaté a triumfální. Základem jsou sametově hladké, ale zcela funkční melodie a Cristianovy klávesové rejstříky, obsahující jak osmdesátkový AOR, tak i postupy evokující staré sci-fi filmy či naopak moderní popcornové blockbustery. O takový efekt se dnes snaží kde kdo, chytře to ale zmákne minimum hudebníků. Filippini mezi ně patří. Správně si vykalkuloval, že bez dobrého zvuku by mohl skládat jako Vivaldi, a stejně by to nebylo nic platné, zvlášť když orchestrální party hraje živý orchestr (ano, někdo stále ještě nesvěřuje vše počítačům). Obrátil se na Finy - mix dostal na starost Matias Kupiainen a master velezkušený Mika Jussila. Pod produkční taktovkou samotného Cristiana se skutečně povedlo docílit plného a bohatého soundu, díky kterému vynikly nástroje všech zúčastněných, a hlavně zpěv Marca Pastorina (Temperance), jenž dodává albu finální glanc a třpyt. Marco se s linkami mazlí, vnáší do nich naléhavost i eleganci, která je nesmírně přitažlivá. Velká část úspěšného tažení této nahrávky jde tedy jednoznačně za ním.
Italský autor své spoluhráče podpořil skladatelstvím, v němž by náznak nějakého případného zelenáčství nedohledaly ani nejvýkonnější vědecké mikroskopy. Z alba lze snadno vyčlenit mimořádné fragmenty: je běžné, že pozoruhodnou vokální linku střídají výjimečné sólové pasáže a naopak, dynamicky pochodové kousky jsou zase rozvolněny romantizujícími smyčcovo/pianovými písněmi. V některých úsecích je možné vnímat jistou schematičnost, však také hrací doba nahrávky přesáhla hodinovou hranici a závěrečných deset patnáct minut už soustředěnost chtě nechtě polevuje. Jde však o jedinou významnější výtku, kterou lze snadno přehlédnout při zdůraznění toho nejzásadnějšího: album "The Force Within" nejlépe funguje jako celek, jehož hlavním cílem je pozvednout náladu a přesunout mysl dál od tíživé reality. Nechat na sebe působit majestátně vystavěné melodie, a plnými vdechy přebírat jejich harmonizující energii. Nechat se vynést do nebes filmovými orchestracemi, případně se nadnášet na jemných baladických linkách. Ital Cristiano Filippini stvořil zážitkové powermetalové dílo, jehož kvalita dává plné právo na vnesení autorova jména do titulu celého projektu.
|
