Je vůbec ještě nějaký prostor, aby metalcore zněl jinak než mainstreamově? Aby to nebyla pořád dokola kytarová hoblovačka, podložená blast-beaty se screamem/growlingem ve slokách kontra vybrnkávačky a refrény zpívané čistými hlásky, tak jak to teď předvádí spousta metalcore kapel? Dnes už je to dokonce často spíš power metal s klasickými kytarovými sóly, než hardcore. Jsou určité cesty, jak styl obohatit bez ztráty podstaty. August Burn Red přidávají krátké pasáže s jinými žánry včetně country, jiní rap, deathcore growluje skoro pořád, v Japonsku zase vznikl osobitý styl zvaný kawaii metal, který kombinuje hardcore s tanečními synťákovými vyhrávkami stylu J-pop.
Code Orange na to jdou ještě jinak. Kromě obligátní basy a bicích mají v kapele tři kytaristy, což samozřejmě otevírá obrovský prostor pro složitější zvukové struktury. Tedy dva kytaristy a jednu kytaristku, abych byl přesný. Jeden z nich navíc ovládá i klávesy, synťáky, samplery nebo bicí automat. A k tomu mají i tři různé zpěváky. Bubeník Jami Morgan řve jako urvaný ze řetězu, kytarista a klávesák Eric Balderose growluje, a kytaristka Reba Meyers používá scream i čistý zpěv. Tahle pestrost nabízí obrovské zvukové a hudební možnosti, které klasické tria či kvarteta prostě nemají. A Code Orange se tyhle vymoženosti nebojí využívat.
Už úvodní instrumentálka s příznačným jménem "(deeperthanbefore)" zní velkolepě, děsivé troubení monstrózních strojů jako ze Spielbergovy Války světů přehlušuje totální lidský chaos s útržky zmateného křiku a nedefinovatelných zvuků zmaru, ukončených krátkou mrazivou dětskou říkankou. Následující dvě skladby "Swallowing the Rabbit Whole" a "In Fear" jsou sice už dost výstřední, můžeme v nich slyšet různé nečekané zvuky, změny tempa, breaky a proplétající se motivy společně s angažovanými texty, ale to je jen předkrm toho, co bude následovat. Počínaje "You and You Alone" začíná festival překvapující různorodosti. Hudbu organicky doplňují různé ruchy, šumy, útržky řeči, nápadité zvraty přichází na nečekaných místech, zvuk se doširoka rozlévá, aby se najednou smrskl do dvou tónů, zpěvácí se doplňují, střídají, umocňují i navzájem tlumí, to, co člověk podvědomě čeká, se nestane, zato příjde něco nečekaného... A pozor - není to nijak násilné nebo nucené pro to být za každou cenu jiný. Všechno funguje velmi přirozeně a uvěřitelně. Do hudby alba "Underneath" jako by se promítal celý moderní digitální svět, v němž na nás ze všech stran útočí útržky reklam a hudby, kde jsou svítící mobily a špunty v uších poznávacím znamením člověka, kde děti znají tisíce značek výrobků, ale nevědí, jak se jmenuje strom na ulici.
O pittsburgských Code Orange se už od jejich prvního alba "Love Is Love/Return To Dust" z roku 2012 (kdy ještě vystupovali pod jménem Code Orange Kids, protože to byli tehdy mladiství studenti místních uměleckých škol, které ani nepustili do klubů) říká, že jsou novou krví hardcore metalu. Byli perfektní už tehdy, jejich čtvrté album "Underneath" to potvrzuje beze zbytku. Při prvním poslechu vyvolává údiv a člověk si říká "tak to je síla", aniž by to všechno dokázal skutečně pobrat. Při druhém a dalších posleších tahle deska dozrává a ukazuje své bohatství. Jedna z nejlepších loňských hardcore desek, které dávám plný vůz.
|
