Americký zpěvák Mike Tirelli je dnes už zase silný. Poté, co si v minulých letech prošel peklem, kdy se léčil z pokročilého stádia rakoviny žaludku, přivedl znovu k životu kapelu Holy Mother, s níž vydal comebackovou desku „Face This Burn“. Nahrávku zdařilou, která se vyrovná a možná v lecčems i předčí stará alba této heavymetalové formace z New Yorku. Tam dnes Mike žije se svou rodinou, přestože jej pracovní povinnosti často volají i do Německa, kde hraje v Messiah`s Kiss. Ani ti nezahálí a tak Mike plánuje po letech natočit novou hudbu i s touto formací. Je prý už stoprocentně zdravý a prodělanou nemoc bere jako zkušenost, která mu poskytla nový náhled na život. Ten se odráží nejen v následuícím povídání, ale i v nové desce Holy Mother „Face This Burn“.
S kapelou Holy Mother se připomínáte po dlouhých letech. Myslíš, že teď je vhodná doba na takový comeback?
Myslím si, že vhodný čas na vydání alba Holy Mother je vždy. Já tuhle kapelu, hudbu, kterou tvoří, a samozřejmě naše fanoušky vždycky miloval. Je pravda, že jsme měli sedmnáct let pauzu, protože se vždy objevily nějaké překážky, ale teď během pandemie jsme najednou s Jimem (Harrisem, bubeníkem Holy Mother, pozn. aut.) měli dost času, abychom spolu napsali nějaké nové skladby.
Aktuálně vydáváte album „Face This Burn“. Mohl bys tuto nahrávku představit našim čtenářům?
No jasně, protože jsme definitivně zpět. Album „Face This Burn“ je o problémech, s nimiž se lidé potýkají, o stavech úzkosti, strachu, ale i o tom, jak se k tomu postavit čelem a získat důvěru sami v sebe. Nejde jen o titulní skladbu, věřím, že si každý fanoušek hard rocku nebo metalu na něm najde to své. Je to celá řada různých stylů, smíchaných do jednoho alba. Vezmi si skladby „The River“ nebo titulní „Face This Burn“, ty jsou čistě heavymetalového střihu, ale je toho tam mnohem víc, protože jsme chtěli, aby vynikla produkce alba. Na koprodukci, mixu a masteringu s námi spolupracoval Kane Churko, který dělal s Five Finger Death Punch, Disturbed, Papa Roach, Bad Wolves, In This Moment, ale také s Ozzym Osbournem. Navíc Kane pracuje se svým otcem Kevinem Churkem v jejich Hideout Recording Studios v Las Vegas a můžu říct, že jsme touto spoluprací nadšeni. Věřím, že budou i fanoušci.
„Face This Burn“ není čistě powermetalová nebo heavymetalová nahrávka. S jakými odlišnými vlivy jste pracovali?
Vždycky mě při psaní skladeb ovlivňovaly různé hudební styly. Totéž platí i o Jimovi, který je v tomto ohledu můj největší parťák. To, co mě udržuje v mém stylu psaní, tedy v různorodosti, je fakt, že se věnuju více druhům hudby. Zpívám v osmičlenné kapele, se kterou hrajeme na svatbách a tam musíme zahrát všechno. Navíc poslouchám i hodně nových rockových a metalových kapel a nové hudby obecně.
Osobně mě nejvíce z nové desky zaujala skladba „No Death Reborn“. Vlastně i proto, že zní odlišně, skoro až hardrockově. Jsi ty příznivcem klasického hard rocku?
Občas opravdu poslouchám klasický rock a kapely jako Scorpions, AC/DC, Ozzyho, Dia, Led Zeppelin nebo Black Sabbath. Kupodivu je právě „No Death Reborn“ první skladbou, kterou jsme s Jimem po našem novém shledání napsali. Vymyslel jsem nějaké vokální melodie a napsal několik textů a poslal jsem je Jimovi. Poslechl si to a poslal mi svoje texty. Když jsem si je přečetl, tak se mi hodně líbily. Ta skladba je o závislosti na drogách a celkově závislostech dnešní mládeže. Právě když jsme udělali tuhle skladbu, tak jsme se dohodli, že uděláme další desku Holy Mother. Proto jsem vyrazil na Massacre Records, kde jsem se domluvil s Thomasem Hertlerem, který řekl, že je to skvělý nápad.
Díky skladbám jako „No Death Reborn“, „Prince Of The Garden“, „Wake Up America“ nebo „Supestar“ zní deska hodně rozmanitě. Je pro tebe rozmanitost v hudbě důležitá?
Jasně, rozmanitost hudby je pro mě hodně důležitá a přesně to říká i Jim. Jsem ovlivněný řadou hudebních stylů, ať už je to hard rock, heavy metal, nu-metal, industrial, ale vlastně mi nevadí ani mainstream.
Je to jen můj pocit nebo ve „Wake Up America“ cítím vliv losangeleského glam metalu osmdesátých let?
Já jsem nikdy nebyl velký příznivec glam metalu osmdesátých let. Ale musím uznat, že některé skladby od Mötley Crüe, Warrant, Ratt, Dokken nebo Europe se mi líbí. Byl jsem spíše na Sabbathy, Dia, Judas Priest nebo Iron Maiden. Souhlasím ale s tebou, že „Wake Up America“ má určitě vlivy osmdesátých let. Chtěl jsem, aby v této věci nejvíce vynikl perkusní groove a rytmický zpěv, a také silné poselství, aby se konečně Amerika probudila a znovu dala dohromady.
Na albu jsi z původní sestavy Holy Mother pracoval jen ty a bubeník Jim Harris. Mohl bys představit nové členy?
Nový kytarista Greg Giordano je pro Holy Mother jako dar z nebes. Našli jsme ho přes Nicka Lee z kapely Riot V. Greg kromě Holy Mother má ještě svou vlastní kapelu Turrigenous, kde zpívá a hraje na kytaru, ale naši kapelu celkově přivedl na novou úroveň, kterou jsem už dávno hledal. Když totiž Gregovi pošlu moje kytarové party, přidá k nim neuvěřitelný styl, díky čemuž jsou ty skladby pak lepší. Pak jsme do kapely přibrali také nového basistu Russella Pzutta z kapely Dee Snidera (bývalý zpěvák Twisted Sister, pozn. aut.), který nahradil zesnulého Randyho Covena. Ten zemřel v roce 2014 a do té doby hrál na všech albech Holy Mother. Russell je ale pro Holy Mother také velkým přínosem a jsem rád, že ho máme mezi sebou.
Proč už v Holy Mother nehrají kytaristé Spike Francis, Rich Naso a Jon Bivona?
Všichni kytaristé, kteří Holy Mother prošli, byli skvělí. Já jsem ale chtěl udělat album s modernějším zvukem, který by byl smíchaný s klasickým heavy metalem a k tomu se výborně hodil Greg. Byl přesně tím, co jsme s Jimem hledali. Zpočátku to sice nebylo tak snadné rozhodnutí, ale pro hudbu, kterou jsme s Jimem psali, byl Greg prostě ten pravý. Potřebovali jsme jeho, abychom se mohli úspěšně vrátit.
Holy Mother působí na scéně už skoro třicet let, ty jsi však kariéru muzikanta začal už v osmdesátých letech, když jsi založil kapelu Lastlix. O co tehdy šlo?
To byla jedna z mých kapel z dob dospívání. Všichni jsme byli z New Yorku a chodili na stejnou střední školu. Dělali jsme sice nějaké vlastní věci, ale hráli jsme i hodně coverů od Queensrÿche, Dio, Black Sabbath, Judas Priest a Iron Maiden. Nakonec jsme udělali i desku a na scéně v Long Islandu jsme byli docela známí.
Po Lastlix jsi nastoupil do sestavy Jack Starr`s Burning Star a natočil jsi tři desky. Proč ses s Jackem Starrem rozešel?
S Jackem Starrem jsem udělal svoje první mezinárodní album, které mě uvedlo i na evropský trh. Bylo to „No Turning Back“ a produkoval jej David DeFeis z Virgin Steele. Spolu jsme nahráli celkem tři alba. Po nahrání této desky jsme do kapely vzali Jima Harrise, který s námi pak zůstal až do konce. S Burning Starr jsme hodně hráli po newyorské klubové scéně a to několik let. Nakonec jsme se ale rozešli a já jsem začal hrát s kytaristou Kennym Kanowskim, který později šel do Steelheart. Ta kapela, která měla sídlo v Buffallu, se jmenovala Zillion. Nevydržela ale moc dlouho a rozpadla se po sporech s managementem a několika osobních záležitostech.
S Holy Mother jsi pak v druhé polovině devadesátých let natočil pět alb. Cítil jsi, že se po grunge mánii vrací do zájmu posluchačů opět klasický metal?
První album, které vyšlo bez názvu, bylo spíše hardrockové. Když pak vyšla druhá deska „Toxic Rain“, tak už jsme cítili, že dochází k oživení zájmu o metal a to hlavně v Evropě. Naše vydavatelská společnost nás tlačila více k power metalu, což nakonec nebylo od věci, protože „Toxic Rain“ byla hodně hlasitá nahrávka. V nahrávání alb jsme pak pokračovali dál a udělali „Criminal After Life“, „My World War“ a nakonec před sedmnáctiletou pauzou „Agoraphobii“.
„Agoraphobia“ jsi natočil kromě Randyho Covena bez starých spoluhráčů. Plánoval jsi to album jako další desku Holy Mother nebo to měla být spíše tvoje sólovka?
„Agoraphobia“ mělo být plnohodnotným albem Holy Mother, ale Jim se tehdy rozhodl kapelu opustit. Založil si rodinu a navíc byl na nás velký tlak, abychom dělali rychle alba s malým rozpočtem. Proto jsem na tohle album napsal všechny skladby a nahrál i sám dost kytar. Vzal jsem pro „Agoraphobii“ bubeníka Johna Macalusa a doufal jsem, že jeho bicí stopy pro tuto desku použiju, ale bylo to nahrané špatně. Muselo se to začít dělat znovu a proto jsem požádal mého kamaráda Franka Gilchriesta z kapely Riot. Frank za mnou přiletěl do Německa, kde jsem byl na turné s kapelou Messiah`s Kiss k prvnímu albu „Prayer For The Dying“. Měl jsem pět dní volno a tak jsem se s Frankem setkal ve studiu, abychom tu nahrávku dodělali. Nechtěl jsem, aby „Agoraphobia“ byla brána jako sólový projekt Mikea Tirelliho, ale někteří lidé to tak brali.
Po albu „Agoraphobia“ se Holy Mother odmlčeli a ty sis založil novou kapelu Messiah`s Kiss. Proč k tomu došlo?
Po tom, co jsem vydal „Agoraphobii“ mě kontaktoval Eckhard Ostra z německé kapely Repression, což byla místní heavymetalová kapela, a navíc fanoušci Holy Mother, a chtěl, jestli bych nezpíval na jejich albech. Nejprve jsem ho odmítl, ale pak jsem si sedl, pořádně si jejich hudbu poslechl a zjistil jsem, že je dobrá a že se mi líbí. Kromě mě kontaktovali taky Detlefa Mohrmanna, který má studio v Bochumu. To je místo, kde byla nahrána většina alb Holy Mother. V průběhu let jsme se s Detlefem hodně spřátelili a tak jsem se vrátil do Bochumu s touto německou kapelou, která se přejmenovala na Messiah`s Kiss. V té době jsem spolupracoval s manažerem Reinerem Hanselem a jak tuhle desku slyšel, tak nám zařídil smlouvu s SPV/Steamhammer. Label i management byli deskou nadšeni a my jsme odehráli náš vůbec první společný koncert na festivalu Wacken Open Air, kde bylo asi sto tisíc lidí! Pak jsme naplánovali dvouměsíční turné jako předkapela Doro Pesch. Messiah`s Kiss pak udělali ještě další čtyři desky, přičemž poslední „Get Your Bulls Out“ vyšla v roce 2014.
Messiah`s Kiss má sídlo v Německu. Není to pro tebe jako pro člověka, který žije v Americe, trochu problém?
Já skutečně žiju v Americe a zbytek kapely v Evropě, což je docela výzva. Ale s dnešní technologií je docela snadné posílat si věci tam i zpět a kdykoliv spolu můžeme telefonovat nebo mluvit přes Factime. Ale pokud jde o zkoušky a turné, tak to už je o něco těžší.
Jsou dnes Messiah`s Kiss stále funkční kapelou nebo se věnuješ výhradně Holy Mother?
Messiah`s Kiss plánují v nejbližší době vydat nové album. Už jsme téměř hotovi a teď vlastně jen čekáme na správný čas, abychom jej mohli vydat. Holy Mother jdou taky dopředu a já už teď píšu věci pro další desku. Dělám to každý den, takže připraveni na to určitě budeme. S Holy Mother jsme teď hodně motivovaní, protože z celého světa na „Face This Burn“ dostáváme skvělé recenze a zpětnou vazbu. Jsme za to moc vděční.
Poslední album „Get The Bulls Out!“ jsi natočil právě s Messiah`s Kiss v roce 2014. Co si dělal další léta až do vydání „Face This Burn“?
Měl jsem projekt Rising Five a jak jsem už řekl, také zpívám po svatbách v kapele, která dělá tak šedesát koncertů ročně, tedy s výjimkou současnosti, když všude máme covid. Zúčastnil jsem se také řady dalších projektů, jako je třeba band Geeks na youtubu, který vede Richie Castellano z kapely Blue Öyster Cult. Pro tuto jeho show jsem nahrál tři skladby. „Here I Go Again“ od Whitesnake, která se už blíží milionu zhlédnutí, „Children Of The Sea“ od Black Sabbath a nejnověji „To Be With You“ od Mr. Big. Mám pořád co dělat a být takhle zaneprázdněný je pro zpěváka a muzikanta velmi důležité.
Kdybychom se podívali do blízké budoucnosti. Jakou máš prioritu, co se týče hudby? Další album…?
Moje priorita je co nejdéle zůstat ve světě hudby. Hrát, psát, nahrávat. V blízké budoucnosti chci udělat ještě hodně alb s Holy Mother i Messiah`s Kiss a samozřejmě taky vyrazit na cesty a být v kontaktu s našimi skvělými fanoušky.
Před více než deseti lety jsi prodělal vážnou nemoc. Cítíš se teď už úplně zdráv?
Je to jedenáct let, co mi byla diagnostikována rakovina žaludku třetího stupně, tedy přesně to, čím trpěl Ronnie James Dio. Je strašně smutné, jak to s ním dopadlo. Bylo to hrozně těžké období nejen pro mě, ale i pro mou rodinu. Po všech léčebných postupech a chemoterapiích jsem musel podstoupit operaci, kdy mi žaludek odstranili. Říká se tomu totální gastrektomie. Pak jsem se musel učit jak a co znovu jíst, což je docela obtížné a mám s tím stále problémy. Ale dnes už jsem naštěstí stoprocentně zdravý. Kvůli všemu, čím jsem prošel, jsem získal úplně jiný pohled na život a myslím, že je to ocenění za to všechno. Že můžu zase dělat to, co mám nejraději. Psát hudbu, hrát ji a přinášet fanouškům. Těch si moc vážím a doufám, že naše skladby jim vnesly i jiné světlo do života. Teď znovu hlavně myslím skladbu „Face This Burn“. A vlastně i „No Death Reborn“, která je o závislostech mladé generace. Tam zpívám: „Tolik mladých, nevím, co vidět, tolik mladých, jako loutky na provázku, tolik mladých, tolik mladých.“ Nechal jsem svou desetiletou dceru Violet zpívat v refrénu, aby k tomu mělo blíž co nejvíce dospívajících.
|
