18.09.2021
LONEWOLF
Francouzské speed metalisty ze zdravotních důvodů ..více

18.09.2021
INSANIA STOCKHOLM
Powermetalová kapela ze Švédska zveřejní po 14 letech ..více

18.09.2021
U.D.O.
Německý matador Udo Dirkschneider a jeho smečka ..více

18.09.2021
JUST WÄR
JUST WÄR vydávají split se spřátelenou italskou kapelou ..více

17.09.2021
EMERSON, LAKE & PALMER
Přestože živých alb, připomínající tvorbu této ..více

17.09.2021
MEGADETH
O životě bubeníka Nicka Menzy, zesnulého člena ..více






ICON OF SIN - Icon Of Sin
Icon of Sin točili album v Brazílii s mnohem men ..

ICON OF SIN - Icon Of Sin
Icon of Sin jsou, dle mého názoru, takový prům ..

IRON MAIDEN - Senjutsu
Ja mel vzdy s Iron Maiden problem a to ten,ze se m ..

KISS - Carnival Of Souls: The Final Sessions
Docela slušnej grunge. Ne tak dobré jako Dirt ne ..

ALŽBĚTA - Zastavte kolotoč
Díky, zkusil jsem, ale už to nějak nedávám (d ..

IRON MAIDEN - Senjutsu
tak mám konečně doma LP desku, teda 3 desky! :) ..

ALŽBĚTA - Zastavte kolotoč
Pagane: nové album paráda, od debutu nejlepší ..

IRON MAIDEN - Senjutsu
To srovnání s novými alby Deep Purple, které s ..

IRON MAIDEN - Senjutsu
Ešte môžem uviesť jeden príklad. Keď vyšiel ..

LAKE OF TEARS - Moons And Mushrooms
Další skvělé album od legendy baladického met ..




Za poslední měsíc:
IRON MAIDEN - Senjutsu
7388x

KISS - Crazy Nights
5468x

KISS - Hot In The Shade
2887x

KISS - Revenge
2419x

NIGHT RANGER - ATBPO
1858x

Miloš Dodo DOLEŽAL (VITACIT) - Starám se o svůj odkaz na scéně
858x





článků celkem: 8599
recenzí: 7090
reportů: 574
rozhovorů: 515













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


URIAH HEEP - Head First

Po totálním kolapsu sestavy, který Uriah Heep postihl po slabém albu „Conquest“, se situace stabilizovala a složení po vydání alba „Abominog“ zůstalo stejné, kytaristu a jediného zakládajícího člena doplňoval bubeník z nejslavnějších dnů kapely Lee Kerslake a tři nováčci, zpěvák Peter Goalby, basista Bob Daisley a klávesista John Sinclair. Tahle sestava se představila na překvapivě dobré desce „Abominog“, která kapele nalila krev do žil, po zdánlivě nekonečném propadu se jednalo o odražení ze samotného dna. Přestože „Abominog“ neměla s klasickým zvukem Uriah Heep z Byronovy éry nic moc společného a využívala z poloviny coververzí, jednalo se o energickou nahrávku na pomezí AOR a heavy metalu, která přesně zapadla do kontextu doby, ve které vyšla. Pro Uriah Heep znamenala mnoho, protože jak v Americe, tak ve Velké Británii je vrátila do hitparád. Navíc se kapele dostalo té cti, že byla zařazena do programu obřího festivalu Monsters Of Rock pod anglickým hradem Castle Donnington, kde sice na sklonku léta 1982 neplnila funkci hlavních hvězd (tu převzali Status Quo), ale opět se vyhoupla mezi největší rockovou smetánku. Na tomto místě se s nimi představili jejich letití krajané Hawkwind, tehdy bývalý zpěvák Deep Purple Ian Gillan, čerstvé hvězdy Nové vlny britského heavy metalu Saxon a kanadští heavymetalisté Anvil, kteří v té době zažívali chvíle největší slávy.

Mick Box zářil spokojeností, navíc v té době už kapela byla víceméně nezávislá na manažerovi Gerrym Bronovi (jenž měl stejně jiné zájmy), což jim ponechalo větší volnost v tvorbě nového materiálu. Proto se s vydáním nespěchalo jako v případě „Abominog“ a album „Head First“ spatřilo světlo světa až na konci roku 1983. Uriah Heep měli dost času na komponování nového materiálu, přestože „Head First“ se neobešla bez coververze (tentokrát jen jedné) ani bez přispění externích autorů. Přestože kapele měla na skládání materiálu hodně času, je s podivem, že „Head First“ je citelně slabší než trochu uspěchaná „Abominog“. Že by Uriah Heep byli skladatelsky po odchodu Kena Hensleyho skutečně z formy? Situace kolem tohoto alba by tomu napovídala a nemusíme ani řešit, že kapela na „Head First“ zní skutečně poplatně době svého vzniku a po odkazu alb ze začátku sedmdesátých let není takřka ani památky.

Kapela byla povzbuzena alespoň částečným úspěchem „Abominog“, který ji přiblížil zase blíž k dávným metám a tak „Head First“ stvořila podle podobného mustru. Tentokrát ovšem vařila z vody. Přestože album otevře hitová „The Other Side Of Midnight“ nelze si nevšimnout vyčpělého charakteru. I tato skladba, na kterou se sázelo na „Head First“ nejvíce, je jen vyluhovaným čajem velkých AOR hitů Journey nebo Foreigner. Na leckterých místech alba je ještě hůř. Absolutně nesmyslně se jeví zařazení coververze hitu Bryana Adamse „Lonely Night“, kterou Uriah Heep navíc nasadili jako pilotní singl. Ne že by ji Boxova parta zahrála špatně, ovšem její absolutní zbytečnost (navíc s Goalbyho projevem, který nedosahuje charismatu Bryana Adamse) z ní dělá nejzbytečnější položku alba.

Průměrně vyzní i „Stay On Top“, kterou pro Uriah Heep složil jistý Tom Johnson, a nakonec i „Love Is Blind“ od Richieho Zita, jenž měl v budoucnu slavit úspěchy jako producent White Lion, Poison nebo Enuff Z`Nuff. Mezi tyto skladby se podařilo vklínit slušně hardrockově šlapavou (a autorskou) „Love Is Blind“, kde ale otravně znějí Sinclairovy klávesy, jež opisují ducha osmdesátých let a zbytečně tupí ostří Boxovy kytary. Na lepší časy se zablýská v dvouminutové „Roll-Overture“, v níž se najednou dostaví pocit dramatičnosti starých desek, ovšem následující „Red Lights“, jež se snaží být heavymetalovou věcí, postrádá lehkost podobně laděných skladeb z „Abominog“. Proto na „Head First“ dominuje skladba „Rollin` The Rock“, rostoucí na snových sborech a přesvědčivém Goablyho projevu. Skladba má šanci stát se stěžejní baladou alba, ovšem nefunkční refrén ji zase strhává zpět k průměru. Uriah Heep se pokouší značně znejistělé fanoušky přesvědčit o tom, že jsou hitovou stadionovou kapelou. Nejsou… A nepřesvědčí o tom ani v trochu lepších „Straight Through The Heart“ a závěrečné „Weekend Warriors“, která by se s přivřením obou očí dala počítat za docela dobrou skladbu.

„Head First“ Uriah Heep nezastihla v dobré formě, nabízí skrz na skrz průměrný dobový hard rock, který se snaží mít hitové ambice a stadionové refrény, ale nakonec zůstává pouze u nich. Kapela se snažila jít po stejné cestě jako v době „Abominog“, ovšem k dispozici měla o dost slabší materiál. „Head First“ jako nástupce „Abominog“ nezafungovala, což poznamenalo i její žebříčkové umístění, které bylo horší než minule. Naposledy ve své kariéře se Uriah Heep dostali i do oficiální americké hitparády, ale v Billboard Top 200 to dotáhli pouze na chvost tabulky. Popularita pomalu padala i v Německu a proto kapela začala pošilhávat po trzích v sovětském bloku, kde cítila neorané pole a kde byl po rockové muzice obrovský hlad.

U těchto plánů už nebyl basista Bob Daisley, který Uriah Heep krátce po vydání „Head First“ opustil, aby se přidal znovu k Ozzymu Osbourneovi, přestože jejich vzájemné vztahy pošramotila rozhodnutí Madmanova management nepřiznat Diasleymu (stejně jako Kerslakovi) hudební vklad na desku „Diary Of A Madman“. S kapelou také definitivně ukončil spolupráci Gerry Bron, manažer a producent zodpovědný za úspěch jejich klasických desek. Jeho firma Bronze se hroutila pod tíhou dluhů a Uriah Heep byli nuceni hledat si jinou vydavatelskou firmu. V té době už zacelili trhlinu po odchodu Daisleyho, s otevřenou náručí ve svých řadách přivítali navrátilce Trevora Boldera. Spolu s ním vyrazili na velké turné do Spojených států, kde už neplnili funkci hlavních vězd, ale vystupovali v předprogramu svých učedníků Def Leppard. „Byli tak dobří, že jsme se od nich učili,“ řekl zpěvák Def Leppard Joe Elliott, „rozhodně jsme si je nedovolili považovat za předkapelu.“

Pepsi Stone             


www.uriah-heep.com

YouTube ukázka - The Other Side Of Midnight

Seznam skladeb:
1. The Other Side Of Midnight
2. Stay On Top
3. Lonely Nights
4. Sweet Talk
5. Love Is Blind
6. Roll-Overture
7. Red Lights
8. Rollin` The Rock
9. Straight Through The Heart
10. Weekend Warriors

Sestava:
Peter Goalby - zpěv
Mick Box - kytara
Bob Daisley - baskytara
John Sinclair - klávesy
Lee Kerslake - bicí

Rok vydání: 1983
Čas: 37:21
Label: Bronze
Země: Velká Británie
Žánr: hard rock/AOR

Diskografie:
1970 – ...Very `Eavy ...Very `Umble
1971 – Salisbury
1971 – Look At Yourself
1972 – Demons And Wizards
1972 - The Magician`s Birthday
1973 – Sweet Freedom
1974 – Wonderworld
1975 – Return To Fantasy
1976 – High And Mighty
1977 – Firefly
1977 – Innocent Victim
1978 – Fallen Angel
1980 – Conquest
1982 – Abominog
1983 – Head First
1985 – Equator
1989 – Raging Silence
1991 - Different World
1995 – Sea Of Light
1998 – Sonic Orgami
2008 - Wake The Sleeper
2011 - Into The Wild
2014 - Outsider
2018 - Living The Dream

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 05.07.2021
Přečteno: 870x




počet příspěvků: 4

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
To Pepsi......vím, že jsi...8. 07. 2021 8:18 Kolík
K Donningtonu... To...7. 07. 2021 14:04 Pepsi Stone
Pro mě nejslabší...7. 07. 2021 11:48 uriah
To PepsiJedna faktická:...5. 07. 2021 10:51 Kolík


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.66995 sekund.