Pamětníci si určitě vybaví skladbu „Blitzkrieg“, kterou v polovině osmdesátých let zařadila Metallica na svůj singl „Creeping Death“. Těm pozornějším jistě neutekl fakt, že tato věc nepocházela přímo od Metallicy, ale od služebně starší britské kapely téhož názvu. Ti měli smůlu, neboť se jim podařilo vydat debutové album „A Time Of Changes“ až v roce 1985, kdy pro ně už bylo docela pozdě. Letos si kapela připomíná čtyřicet let od vydání klasického singlu „Buried Alive“, ovšem i stejné výročí od prvního rozpadu. To je důvod vyzpovídat frontmana a jediného zakládajícího člena Blietzkrieg, zpěváka Briana Rosse. Ten v současné době působí i v čele další z kultovních kapel Nové vlny britského heavy metalu, Satan, na které během rozhovoru také přišla řeč…
Letos slavíte čtyřicet let od vydání vašeho prvního singlu, klasické skladby „Buried Alive“. Vzpomeneš si ještě na okolnosti vzniku Blitzkrieg a na Novou vlnu britského heavy metalu?
Jasně, že si to pamatuju (smích). Měl jsem tenkrát ve městě Durham kapelu nazvanou Anvil a hráli jsme něco ve stylu Free či Bad Company, prostě takový blues rock. Někdy v roce 1978 jsem si všiml, že hudba začíná přitvrzovat. Už v roce 1977 byl punk, ale já měl pocit, že směr, jakým se musíme ubírat, je hard rock. Navrhl jsem to klukům z Anvil, ale oni neměli zájem. Řekli mi, že věří tomu, že velká věc je právě blues rock. 18. července 1980 jsme se celá kapela přestěhovali do Leicesteru, kde nabídli našemu kytaristovi práci a my jsme si z toho města udělali domovskou základnu. Jenže spory o styl hudby a budoucnost kapely pokračovaly a 8. září 1980 mě vyhodili. Tenkrát už jsem si v Leicesteru také našel práci a začal jsem dávat dohromady novou kapelu. Jednoho dne jsem našel ve výloze obchodu s hudbou inzerát, že kapela ve stylu Led Zeppelin, Deep Purple a Judas Priest hledá zpěváka. Napsal jsem si telefonní číslo a potom pozdě večer nebo v noci jsem tam zavolal. Hned další den, to bylo 18. září 1980, jsem šel do jedné z leicesterských hospod na konkurz. Hned jak jsem tam přišel, potkal jsem Jima Sirotta a Stevea Abbeyho. Vzali mě do místnosti, kde zkoušeli a představili mě dalším dvěma členům kapely, to byl Ian Jones a Steve English. Dali jsme několik skladeb a poté, co jsme zahráli „Child In Time“ od Deep Purple, mi okamžitě nabídli místo. Řekl jsem jim, že si vezmu čas na rozmyšlenou, ale hned druhý den jsem jim zavolal. Tenkrát se jmenovali Split Image. První věc, kterou jsme museli udělat, bylo najít nové místo na zkoušení a druhá změnit si jméno (smích).
Už na demu z roku 1981 byla skladba „Blitzkrieg“, která se stala vaší nejvýraznější hymnou. Proč jste skladbu i kapelu pojmenovali právě „Blitzkrieg“ podle slovního termínu z druhé světové války?
To bylo 3. října 1980, kdy během zkoušky přišel náš nový manažer a řekl, že pro nás našel nové jméno. „Ok, a jaké to je?“ zeptal jsem se… „Blitzkrieg! Je to německé slovo, které se používá jako označení pro bleskovou válku nebo také pro velmi rychlý útok,“ řekl. Líbilo se nám to, tenkrát jsme to nebrali, že to má něco společného s druhou světovou válkou. A tu skladbu jsme pojmenovali po kapele.
Na druhé demo „Blitzed Alive“ jste nahráli coververzi „Highway Star“ od Deep Purple. Byli Deep Purple váš největší vzor nebo jste brali inspiraci i od jiných kapel ze sedmdesátých let?
Jim Sirotto byl velkým fanouškem Deep Purple a Led Zeppelin, Ian Jones zase obrovským příznivcem Judas Priest. Kombinace těchto vlivů dala Blitzkrieg jedinečný zvuk. „Highway Star“ je na „Blitzed Alive“ proto, že Jim byl jejím fanouškem.
V roce 1981 jste se poprvé rozpadli. Proč k tomu došlo?
V roce 1981 nám byla nabídnuta nahrávací smlouva s Carrere Records a turné po Velké Británii jako předkapela Saxon. Carrere ale po nás chtěli singl a tak jsme v Q Studious v Leicesteru natočili „Too Wild To Tame“, „Vikings“ a „Hell To Pay“. Mimochodem „Too Wild To Tame“ jsem pak natočil na singl s kapelou Avenger pro firmu Neat. Jim to ale takhle nechtěl, tak jsme se prostě rozešli. Protože pokračovat bez Jima, to už by tenkrát nebyli Blitzkrieg.
O tři později jste se ty, kytarista Jim Sirotto a basista Mick Moore dali znovu dohromady a o rok později vydali debutové album „A Time Of Changes“. Nebylo na první desku příliš pozdě, kdy Iron Maiden, Judas Priest a Def Leppard už byli světové hvězdy?
Hmmm… Dostával jsem dopisy od fanoušků, jestli ještě existují nějaké skladby Blitzkrieg, které ještě nebyly vydány, tak jsem cítil, že kdybychom z těch starých skladeb udělali desku, mohli jsme jít dál. Tak jsem se rozhodl udělat sólovou desku „Blitzkrieg – A Time Of Changes“. Jenže když to zjistil tisk, tak to prezentoval, že Blitzkrieg vydávají novou desku. Tam to vzniklo. Fanoušci o tom začali mluvit a já si řekl, že když to tak chtějí, tak jim to dám. Zeptal jsem se Jima Sirotta, který v té době už nehrál a požádal jsem i Micka Moorea, jestli by na tom albu nechtěl hrát. Ale nemyslím si, že bylo pozdě. Spíš si myslím, že tenkrát nastal ten pravý čas.
„A Time For Changes“ je výborná deska, ale do konce osmdesátých let jste nic už nevydali. Mohly za to změny v sestavě, když kapelu opustil především kytarista Jim Sirotto?
Technicky vzato, tak se Jim ke kapele nikdy znovu nepřipojil. Tenkrát přišel jen proto, aby nahrál „A Time Of Changes“.
Do konce osmdesátých let jste fungovali, ale v roce 1990 přišel další rozpad. V čem byl jiný než ten z roku 1981?
Bylo to hodně odlišné. V té době jsem hrál v Blitzkrieg já, Tony J. Liddle a Glenn S. Howes na kytaru, Glen Carey na basu a Gary Young na bicí, ale z nějakého důvodu se Glenn, Gary a Glen rozhodli pokračovat beze mě. Takže 1. prosince 1990 se během zkoušky Gary zeptal Tonyho, jestli by zůstal, že si najdou nového zpěváka. Odešel jsem a Tony šel se mnou. Do konce prosince jsme se rozhodli, že si najdeme muzikanty, kteří ty tři nahradí.
Znovu nahrávat alba jste začali v roce 1995. V té době byl ve velké módě grunge a alternativní rock. Byla to vhodná doba na to, rozjíždět kariéru Blitzkrieg znovu?
Myslím, že ano, protože bylo hodně lidí, kteří ještě chtěli klasický britský heavy metal. Tak jsme šli dál. Čas ukázal, že to bylo správné rozhodnutí.
Lišil se tvůj přístup ke skládání songů v osmdesátých a devadesátých letech?
Ne, nemyslím si to. Vždy píšu texty o věcech, které mě zajímají. Můžou být o filmu, který jsem viděl, o knize, kterou jsem četl, nebo o myšlence, která mě napadla. To pak rozšířím do textové podoby.
Zejména v devadesátých letech se v Blitzkrieg vystřídalo hodně členů. Proč?
Mám zvláštní pracovní morálku a vždy do toho dávám sto procent. A totéž očekávám od ostatních v kapele. Pokud nějaký člen dojde do fáze, kdy už tomu nedává všechno nebo nechce být členem kapely, je na čase aby šel. Je to docela jednoduché.
Z alb z prvních let nového tisíciletí fanoušci oceňovali „Absolute Power“ a „Sins And Greed“. Proč myslíš, že se právě tyto desky staly oblíbené?
Protože jsou to skvělé desky. Osobně si myslím, že každé album Blitzkrieg představuje ten pravý britský metal. Mám za to, že všichni fanoušci Blitzkrieg budou mít odlišná oblíbená alba, ale to je naprosto v pořádku.
Hrajete klasický britský metal. Nemáš chuť někdy zaexperimentovat a natočit odlišné album?
Myslím, že experimenty jsou i na albech Blitzkrieg. Jsou tam různé typy skladeb a to se mi líbí. Jinou hudbu dělám se svým sólovým projektem Metalizer a jinou v kapele Satan. Satan jsou úplně jiní než Blitzkrieg a tak je to v pořádku.
Jaká z těch kapel – Blitzkrieg a Satan – je pro tebe prioritní?
Nejde o priority, ale o to, že obě kapely spolupracují, takže se nám věci nekříží. Tímto způsobem jsem schopen dosáhnout rovnováhy mezi oběma kapelami.
Se Satan jsi nazpíval klasický debut „Court In The Act“ z roku 1983. Opustil jsi tehdy kapelu kvůli tomu, že si změnila název nebo kvůli tomu, že jsi dal dohromady znovu Blitzkrieg?
Já jsem Satan neopustil. Kluci v kapele tehdy začali mluvit o změně názvu a o tom, že bychom dělali komerčnější skladby. S tím jsem nesouhlasil, tak mě vyhodili. Ale všichni jsme zůstali přáteli a s tím jsem spokojený.
S Blitzkrieg i Satan točíte v posledních letech alba. V čem spočívá největší rozdíl v práci pro obě kapely?
Jak jsem už řekl, obě kapely jsou velmi odlišné, ale pokud jde o práci v kapele, tak tady jeden velký rozdíl je. V Satan se nejdříve dělá hudba a texty se pak přizpůsobují náladě hudby. V Blitzkrieg to tak není. Tam se někdy píše dřív hudba, někdy texty. Záleží na momentální náladě.
Jaké máš v současné době plány? Dojde dřív na album Blitzkrieg nebo Satan?
Obě kapely už mají nějaké věci napsané, ale teď ti nedokážu říct, jestli dřív vyjde deska Satan nebo Blitzkrieg.
Ještě se vrátím ke skladbě „Blitzkrieg“. Tu v roce 1984 nahrála jako B stranu singlu „Creeping Death“ Metallica. Pomohla vám tato skutečnost, že vaši skladbu hrála tak slavná kapela?
Ano i ne. Je to opravdu směska různých věcí. V některých ohledech nám to pomohlo, v jiných ne. Dostalo se nám pozornosti od některých fanoušků Metallicy, kteří o nás vůbec nevěděli, ale na druhou stranu řada lidí si myslela, že „Blitzkrieg“ byla skladba Metallicy a my jsme ji předělali.
|
