20.10.2021
METALLICA
Sanfranciská legenda tento rok oslavuje třicet let od ..více

20.10.2021
VENDED
Griffin Taylor, syn Coreyho Taylora ze Slipknot se potatil a ..více

20.10.2021
NERVOCHAOS
Pětadvacet let existence slaví tato deathmetalová formace ..více

20.10.2021
ODDLAND
Pro fanoušky kapel jako Leprous či Pain Of Salvation je ..více

20.10.2021
MOLYBARON
Firma Inside Out, zabývající se ponejvíce progresivním ..více

20.10.2021
WILDERUN
Folk metal s prvky symfoniky a progresivního metalu hraje ..více






MINSTRELIX - 11 Trajectories
To mě těší, díky za reakci! :-) ..

TRIVIUM - In the Court of the Dragon
Najlepší album od Trivium doposiaľ, veľmi ľah ..

TRIVIUM - In the Court of the Dragon
moc pěkně napsaná recenze, se vším naprosto s ..

K.K.`S PRIEST - Sermons Of The Sinner
Po hodně dlouhé době něco co mě přimělo kou ..

MINSTRELIX - 11 Trajectories
No teda....Pagan. Znovu Ti chcem poďakovať. Tak ..

MINSTRELIX - 11 Trajectories
Mně to zní povědomě skoro všechno, ale větš ..

THE LUCID - The Lucid
Dobré Davide, dobré! ..

MINSTRELIX - 11 Trajectories
Sedm let to trvalo, ale stálo to za to. Kapela ni ..

ASKING ALEXANDRIA - See What`s On The Inside
Pepsi, fundovaná recenze, je vidět, že máš AA ..

K.K.`S PRIEST - Sermons Of The Sinner
Bál jsem se, že to bude zklamání. Když jsem t ..




Za poslední měsíc:
RAGE - Ressurection Day
1239x

K.K.`S PRIEST - Sermons Of The Sinner
1065x

DEATH - Scream Bloody Gore
967x

DEATH - Leprosy
932x

KISS - Psycho Circus
921x

CARCASS - Torn Arteries
875x





článků celkem: 8675
recenzí: 7159
reportů: 574
rozhovorů: 521













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


THE SWEET - Sweet Fanny Adams

Kola slávy se začínala roztáčet. Přestože debut „Funny How Sweet Coco Can Be“ zabodoval pouze ve Skandinávii a v domovské Velké Británii byl označen za propadák, singl „Co-Co“ byl stále uhnízděný v žebříčcích. Skladatelská dvojice Nicky Chinn a Mike Chapman kapele nabídla další skladby, které však nebyly určené pro album, ale spíše pro singlové užití. Na tomto poli se totiž The Sweet začalo v roce 1972 nebývale dařit. Nejprve přišel neškodný popový popěvek „Alexander Graham Bell“, který už dnes zcela zapadl prachem, ovšem s dalším singlem „Poppa Joe“, jenž měl úvod snadno zaměnitelný s „Co-Co“, se The Sweet vrátili do hitparád s plnou parádou. V případě této skladby a částečně i následujícího singlu „Little Willy“ se stále ještě jednalo o bubblegumové záležitosti, od kterých se ale brzy kapela měla nadobro odstřihnout. Skladba „Wig Wam Bam“ ukázala, že kapela to chce táhnout mnohem více hardrockovějším směrem.

Zlom přišel, kdy se už nepokrytě hardrocková věc „Block Buster!“ dostala na první místo britské hitparády. V tu chvíli byli The Sweet na vrcholu blaha. Kapela konečně dosáhla svého, když Chinn s Chapmanem pochopili, že nejvíce jim sluší tvrdší, přestože stále ještě hodně melodická tvář. Naservírovali kapele trojici skladeb – „Hell Raiser“, „The Ballroom Blitz“ a „Teenage Rampage“, které z nich pro rok 1973 udělali nejžhavější kapelu ostrovní rockové scény. Byl z toho úspěch jako hrom, ovšem členům kapely už letěly nosy nahoru. „Byli jsme si jisti, že si poradíme bez Chinna a Chapmana a začali jsme stále více skládat na vlastní pěst,“ uvedl Andy Scott, „chtěli jsme, aby další album bylo plně v naší režii a aby to byla skutečně hardrocková deska.“ Scotta to stále více táhlo k tvrdé kytarové hudbě, pro což našel podporu v celé kapele, zejména u Briana Connolyho, jenž se viděl v pozici nového Roberta Planta a největšího sexysymbolu hardrockového hnutí. Jenže The Sweet podcenili svou vlastní minulost. Starými singly byli natolik svázání s bubblegumem pro holky, že se na ně kovaní hardrockeři dívali skrz prsty a zmínka o The Sweet u nich vzbuzovala salvy smíchu.

The Sweet se rozhodli těmto posměváčkům vytřít zrak. Převzali do rukou skladatelské otěže a pod vlivem stále se rozpínající hardrockové vlny se pustili do komponování materiálu na druhé album, které je mělo ukázat v naprosto jiném světle než „Funny How Sweet Coco Can Be“. Trochu zaslepeni předchozími hitparádovými úspěchy se rozhodli nevyužít ani jeden z vydaných singů k propagaci desky a od tvůrčího procesu takřka odehnali Chinna s Chapmanem. Ti jsou na albu „Sweet Fanny Adams“ podepsáni pouze pod dvěma skladbami, přičemž zejména „AC-DC“ je rozhodně ozdobou desky. The Sweet ale už nechtěli dopustit aby se výsledný produkt vymkl jejich kontrole. Musel to být pro jejich staré příznivce obrovský šok, když album otevřela natlakovaná „Set Me Free“, skladba tvrdší než Deep Purple a Led Zeppelin dohromady, o které se dnes nahlas mluví jako o věci heavymetalové. Pochází z autorské díly Andyho Scotta, který byl na vrcholu blaha, když mohl světu ukázat, že není o nic horším hráčem, než tehdejší hardrocková smetánka.

Jeho tvrdě nazvučená kytara je velice důležitým prvkem na albu a skvěle doplňuje z minulosti známé typické vícehlasy. Je jednotícím prvkem všech skladeb a je jedno, kdo je pod nimi jako autor podepsán. Scott dokázal skvěle přepracovat i vklad Chinna s Chapmanem, když z původně bubblegumové „No You Don`t“ (tu stejně jako „Restless“ zpívá basista Steve Priest) udělal hardrockovou věc. Navíc The Sweet spolu s producentem Philem Wainmanem album skvěle namíchal a proto po úvodní energické jízdě „Set Me Free“ dojde na trochu zpěvnější a líbivější „Heartbreak Today“, následovanou „No You Don`t“ (jedinou trochu slabší položkou první poloviny) a dvěma hitovými tutovkami „Rebel Rouser“ a rock n`rollovou coververzí „Peppermint Twist“ od Joey Dee And The Starliters, což byl jediný singl vydaný ze „Sweet Fanny Adams“, který se zakousl do hitparád, ovšem úspěchy předchozích trháků zopakovat nedokázal.

Velice důležitá je druhá polovina desky. Tam už The Sweet zcela odhazují svou pózu hitparádových playboyů, a když vypálí tvrdou a temně hranou „Sweet F.A.“ (iniciály F.A. podle pozdější přiznání kapely znamenají „fuck all“), můžeme nepokrytě mluvit o heavy metalu. Je jasné, že z cválavého tempa skladby brali jasnou inspiraci pozdější vlajkonoši stylu Iron Maiden. Priestem zpívaná „Restless“ ubere trochu nohu z plynu, ale porovnejte The Sweet z debutu a ze skladeb tohoto ražení... Další hardrocková nálož „Into The Night“ (pro změnu zpívaná Scottem) opět ohromí přívalem energie a tvrdých riffů, aby se nad nimi pozastavil i sám Ritchie Blackmore a začal nad The Sweet uznale pokyvovat hlavou. Závěrečná „AC-DC“ vrací sice kapele její hitový esprit, ale Rubikon už byl překročen. Už se nešlo vrátit k popěvkům typu „Co-Co“, „Sweet Fanny Adams“ od nich kapelu odvedla nejdál, jak jen mohla.

Všimli si toho i britští fanoušci tvrdé hudby a konečně The Sweet vzali na milost. „Sweet Fanny Adams“ se stala nejúspěšnější albovou položkou ve Velké Británii a bodovala i v kontinentální Evropě, zejména v Německu, kde už The Sweet měli doslova božské renomé. Pomalu se jim otevírala i brána do Ameriky, kde byl po podobné hudbě velký hlad a The Sweet toho chtěli náležitě využít. Mezi tamní mládeží se totiž chytly dva nové singly „The Six Teens“ a „Turn It Down“. Bylo potřeba kout železo, dokud bylo žhavé.

Pepsi Stone             


www.thesweet.com

YouTube ukázka - Set Me Free

Seznam skladeb:
1. Set Me Free
2. Heartbreak Today
3. No You Don`t
4. Rebel Rouser
5. Peppermint Twist
6. Sweet F.A.
7. Restless
8. Into The Night
9. AC-DC

Sestava:
Brian Connoly - zpěv
Andy Scott - kytara, zpěv
Steve Priest - baskytara, zpěv
Mick Tucker - bicí, zpěv

Rok vydání: 1974
Čas: 39:37
Label: RCA
Země: Velká Británie
Žánr: hard rock/glam rock

Diskografie:
1971 - Funny How Sweet Coco Can Be
1974 - Sweet Fanny Adams
1974 - Desolation Boulevard
1976 - Get Us A Wink
1977 - Off The Record
1978 - Level Headed
1979 - Cut Above The Rest
1980 - Waters Edge
1982 - Identity Crisis

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 30.08.2021
Přečteno: 695x




počet příspěvků: 2

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Sweet F.A.Tahle deska je...15. 09. 2021 5:44 pan Shimi
Jj, tohle je jiné kafe...31. 08. 2021 6:39 b.wolf


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.62245 sekund.