Podle řady fanoušků amerického hard rocku je kytarista Mark Knight jedním z nejvíce nedoceněných umělců. Začínal v osmdesátých letech jako součást losangeleské hairmetalové scény, která světu dala kapelu Bang Tango, ve které měl Knight velice silné slovo. Bang Tango nebyli typickým příkladem hairmetalové kapely, do své hudby míchali vlivy blues nebo funky. Láska k blues provází Knighta celý život a zúročuje ji především v posledních letech, ve kterých (kromě toho, že se znovu stal členem Bang Tango) vede vlastní kapelu Mark Knight And The Unsung Heroes. S tou vydal nové album „Days Of A Dreamer“. Nejen o něm, ale i o tom, jak to všechno bylo kolem Bang Tango, vypráví Mark Knight...
Patříš k pamětníkům slavné losangeleské scény kolem Sunset Stripu. Jak se podle tebe tahle scéna proměnila a jaký je největší rozdíl mezi rockovou hudbou v Los Angeles osmdesátých let a současností?
Ty velké hudební dny na Sunset Stripu jsou už dávo pryč… Ještě než začal covid se Sunset Strip stal místem duchů. Z většiny míst, kde se hrálo, jsou teď hotely nebo byty. Je tu jen několik velkých klubů jako Whiskey A Go-Go, to zůstalo stále otevřené, ale jak určitě dobře víš, teď jsou tam koncerty zakázané. V historii hudby by se zdálo, že je to stále prosperující místo, ale takové bylo L.A. v osmdesátých letech.
Aktuálně vydáváš album s projektem Mark Knight And The Unsung Heroes. Jak bys „Days Of A Dreamer“ popsal?
„Days Of A Dreamer“ je kolekce hudebních zvuků a stylů, které jsou spojeny vláknem vyprávění. Textově se jedná o úvahu o mé minulosti, přítomnosti a pohledu do budoucna plným naděje. Když to vezmu celkově, tak se jedná o komplexní rock n`rollovou nahrávku.
Tvoje sólová tvorba je hodně odlišná od toho, co jsi v osmdesátých a devadesátých letech dělal s Bang Tango. Máš za poslední roky velkou oblibu v blues a country nebo tato hudba byla v tobě pořád?
Vždycky jsem byl velkým fanouškem nejen rocku, ale i blues, folku a reggae. Svůj současný zvuk jsem tvořil pětadvacet let. Proto jsou v nové nahrávce tyto vlivy a můžu říct, že někdy i nečekané. Je to přesně ta hudba, kterou jsem vždycky chtěl dělat a dostal jsem k tomu příležitost v mé sólové kariéře.
Na „Days Of A Dreamer“ s tebou hrají tvoji spoluhráči z Bang Tango, kytarista Kyle Stevens a basista Kyle Kyle. Zapojili se také do komponování skladeb?
Já jsem napsal všechny skladby. Kyle Stevens a Kyle Kyle hráli jen v několika věcech, o kterých jsem si myslel, že budou vyhovovat jejich stylu. Kyle Stevens je dnes pevnou součástí The Unsung Heroes, ovšem Kyle Kyle hrál jen ve „Wise Choice“ a titulní „Days Of A Dreamer“.
Mohl bys představit i ostatní současné členy The Unsung Heroes? Jak se sestava proměnila od posledního alba „Don`t Kill The Cat“?
Sestava The Unsung Heroes je vždy složená z těch nejlepších muzikantů, o kterých se domnívám, že dokáží nejlépe zahrát dané skladby. V průběhu let se ta sestava mění a dnes platí, to že členy The Unsung Heroes jsou Kyle Stevens, basista Eddie Montes a bubeník Edward Shemansky.
Z „Days Of A Dreamer“ cítím hodně vlivů heartland rocku. Jsou pro tebe umělci jako Bruce Springsteen nebo John Mellencamp velkými vzory?
Já muzikanty jako je Bruce Springsteen nebo John Mellencamp velmi oceňuju za jejich dlouhou práci, ale mě spíše ovlivňují lidé jako Tom Petty nebo The Rolling Stones. Myslím, že moje hudba je takový heartland Kalifornie.
Album obsahuje i dvě hardrockovější věci, „Rusty Bones“ a „Another Man`s Woman“. Je proto tebe taková pestrost na tvých albech důležitá?
Já jsem fanoušek mnoha různých hudebních stylů. Mám velkou sbírku hard rocku, ovšem jak moc to ovlivní moji hudbu, to neplánuju. Píšu skladby, tak jak se mi to líbí a jak to přijde. Proto většina mých nahrávek pak zní hodně různorodě.
„Days Of A Dreamer“ obsahuje řadu hitů – „Wise Choice“, „A Thousand Times“, „Days Of A Dreamer“ nebo „Lost On The Road“. Myslíš, že deska může mít komerční úspěch například i v hitparádě Billboard?
Pokud ta hitparáda Billboradu stále ještě existuje, tak by bylo skvělé, kdyby se tam tohle album dostalo. Ale jsem teď ve fázi kariéry, že to není tolik o komerčnosti, spíš více o zkušenostech a kontaktech s lidmi, kteří si najdou vztah k mým příběhům.
Kromě alb s The Unsung Heroes jsi v roce 2015 vydal i sólové album „Mark Knight“. To zní podobně jako alba The Unsung Heroes. Proč vyšlo pouze pod tvým jménem?
Cítil jsem, že album „Mark Knight“ je spíše intimní nahrávkou. Příběhy na tomto albu byly hodně silné a skutečné a k tomu potřebovaly zvuk akustické kytary, i když je nahrála plnohodnotná kapela.
Od roku 2019 jsi znovu členem klasické sestavy Bang Tango. Proč jste se dali znovu dohromady se zpěvákem Joe Lestém?
Myslel jsem si, že po třiceti letech by bylo hezké, kdybychom oživili naši starou hudbu a to se všemi původními členy. Ale řeknu ti, že bych do toho nešel, kdyby nebyla kompletní původní sestava.
Když se vrátím k úplným začátkům Bang Tango, byli jste součástí scény kolem Sunset Stripu? Zněli jste odlišně než třeba Poison nebo Warrant…
Nikdy jsme nechtěli být další kapelou ze Sunset Stripu. Ano, hráli jsme tam. Ale právě proto, že zrovna v Los Angeles byla silná hudební scéna. My jsme se zabývali vždy složitějšími věcmi. To, že jsme byli řazeni k hairmetalové scéně, bylo dané tím, že jsme hráli v době, kdy byl její největší rozmach.
Jaký jsi měl pocit, když se vaše skladba „Someone Like You“ objevila na MTV a album „Psycho Cafe“ se dostalo do hitparád?
Když se „Someone Like You“ dostala do hitparád a když jsme pak viděli ten klip na MTV, byl to úžasný, až surrealisticky silný pocit jako nic jiného. V té době mi bylo třiadvacet a připadlo mi to neskutečné. By to opravdu splněný sen. V té době vedení naší nahrávací společnosti nutilo kapelu a členy našich rodin, abychom na MTV volali o znovuzahrání této skladby (smích) . To byla doba, kdy se tam prostě takhle volalo…
Proč druhá deska „Dancin` On Coals“ zněla jinak než „Psycho Cafe“? Proč byla více funky? Hodně lidí vás tenkrát přirovnávalo ke kapele Extreme. Jak jsi toto srovnávání vnímal ty?
Myslím, že i na „Psycho Cafe“ byla spousta funky skladeb, jako třeba „Love Injection“. Na „Dancin` On Coals“ jsme ale spolupracovali s jiným producentem a možná proto tahle deska má jiný zvuk. My jsme vlastně jen napsali skladby, které se na ní objevily. Jsou na ní věci jako „Midnight Struck“, která je ovlivněná The Rolling Stones, nebo „Cactus Juice“, což je zase skladba pro bluesrockery. A to přirovnání k Extreme? Abych řekl pravdu, nikdy jsem to neslyšel…
Před albem „Love After Death“ se začala vaše sestava rozpadat. Proč tenkrát odešel kytaristy Kyle Stevens?
Kyle ještě na „Love After Death“ hrál a odešel až po potom. Myslím, že chtěl rozjet vlastní kariéru. Ale tohle je otázka, na kterou by ti spíš musel odpovědět on.
V roce 1995 přišel konec. Proč jste se tenkrát rozpadli?
V té době jsem se začal hodně rozvíjet jako zpěvák a skladatel. Navíc Joe (Lesté, zpěvák Bang Tango, pozn. aut.) chtěl dělat kapelu více ve funky stylu sedmdesátých let. Takže tam došlo na rozdílné názory na hudbu. Abych byl upřímný, tohle je otázka bez skutečné odpovědi...
Čemu ses věnoval v době, kdy jsi odešel z Bang Tango a než jsi začal nahrávat alba s The Unsung Heroes?
Předně musím říct, že jsem Bang Tango neopustil. Kapela se prostě v roce 1995 přirozeně rozpadla a já jsem dál pokračoval v psaní skladeb, které jsem si i sám zpíval. Byl jsem sice kytarista, ale měl jsem jasnou vizi a úhel pohledu, chtěl jsem tvořit a experimentovat sám. Dal jsem dohromady pár kapel, ale nakonec jsem skončil právě u The Unsung Heroes.
V The Unsung Heroes s tebou hrál i bubeník Tigg Kettler. Byli jste spolu v kontaktu i po rozpadu Bang Tango?
Tigg a já jsme přátelé a děláme spolu hudbu už přes třicet let. Byli jsme vždycky v kontaktu. V minulosti se vždy objevoval a zase mizel z The Unsung Heroes a dokonce hrál i v titulní skladbě z „Days Of A Dreamer“. Nakonec jsme tu nahrávku nepoužili, ale nebylo to kvůli Tiggově hře.
O Bang Tango vznikl film „Attack Of Life: The Bang Tango Movie“. Je podle tebe dobrý a realistický?
Film „The Bang Tango Movie“ má několik hodně zajímavých momentů o některých dramatičtějších fázích kapely, ale myslím, že je v něm příliš mnoho lidí, kteří do toho příběhu úplně nepatří. Když někteří lidé mluví o naší kapele, jako kdyby byli jejími členy nebo jim dokonce patřila, tak mi to přijde směšné. Počet cizích lidí v tom mohl být korigován.
Chystáte s Bang Tango nové album nebo je reunion určený pouze pro koncerty?
Bang Tango je na tom teď jako kterákoliv jiná kapela na světě. Jsme v jakémsi pohotovostním režimu, máme naplánováno několik koncertů a samozřejmě do budoucna chceme hrát živě, což je náš prioritní plán.
Všichni lidé teď kvůli covidu musí sedět doma. Využíváš tento čas ke skladání nové hudby?
„Days Of A Dreamer“ jsem dal dohromady během pandemie a karantén. Ale klidně už bych mohl nahrávat další hudbu. Píšu ji totiž pořád.
Na hudební scéně působí ještě jeden umělec se jménem Mark Knight a to jako DJ. Nesetkal ses s tím, že by si vás někdy lidé spletli?
DJ Mark Knight a já se už víc lišit nemůžeme. Ale na sociálních sitích se objevují lidé, kteří jej chtějí sledovat a ty pozvánky pak dostávám já. Abych řekl pravdu, je to docela dost otravné.
|
