22.10.2021
MANOWAR
Fanoušci amerických truemetalistů se možná dočkají ..více

22.10.2021
DEATH ANGEL
Thrasheři ze zátoky Bay Area si na konto připíší ..více

22.10.2021
RISE AGAINST
Po červnovém album "Nowhere Generation" přijde tato ..více

22.10.2021
STEEL PANTHER
Američtí hairmetalisté představili právoplatnou ..více

22.10.2021
BAD BUTLER
Německá heavymetalová formace představí 5. listopadu ..více

22.10.2021
BE`LAKOR
Melodický death metal plný pohanských motivů se znovu ..více






YES - The Quest
Mě naopak překvapilo, jak fajn mi to přijde. Sl ..

YES - The Quest
Máš pravdu, Anderson ne Anderson. To je překlep ..

YES - The Quest
Judas Priest nikdy nepřekoná Painkiller tak tito ..

SWALLOW THE SUN - Emerald Forest And The Blackbird
Skvělé hodnocení. Subjektivně ještě dosazuji ..

YES - The Quest
aby sme zistili, že to nie je až také dobré, m ..

SKELETOON - The 1.21 Gigawatts Club
Třetí rok v řadě taková kvalitní power speed ..

DEATH - Human
Sean tenkrát vytasil naprosto šokující bicí! ..

DEATH - Human
Deska nejen roku 1991. Absolutní skvost, dokonalo ..

TRIVIUM - In the Court of the Dragon
Ako veľký fanúšik Trivium som úplne spokojný ..

DEATH - Human
Album je zvukově nabušenější , hlavně bicími ..




Za poslední měsíc:
RAGE - Ressurection Day
1266x

K.K.`S PRIEST - Sermons Of The Sinner
1144x

DEATH - Scream Bloody Gore
979x

DEATH - Leprosy
950x

SKELETOON - The 1.21 Gigawatts Club
917x

CARCASS - Torn Arteries
900x





článků celkem: 8679
recenzí: 7162
reportů: 574
rozhovorů: 522













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


THE SWEET - Cut Above The Rest

Jak si The Sweet poradí bez svého nejvýraznějšího poznávacího znamení a blonďatého miláčka publika, zpěváka Briana Connollyho? To byla nejtěžší otázka, která kapelu, management, ale i fanoušky sužovala od podzimu roku 1978, kdy bylo rozhodnuto, že Connollyho excesy dosáhly fáze, ve které již nemohl být součástí kapely. O rozpadu se neuvažovalo, přestože bylo jasné, že upadající pověst kapely může ještě více utrpět. Rozhodnutí přišlo na přelomu let 1978 a 1979, kdy byl Connolly ještě papírově členem kapely. Znělo tak, že si zbylá trojice nebude hledat žádného nového vokalistu, ale do zpěvu se zapojí basista Steve Priest, kytarista Andy Scott i bubeník Mick Tucker. Při zkouškách nového materiálu se ukázalo, že tato role nejvíce sedí hlavně Priestovi, a proto přebral většinu vokálů ze starých skladeb, ale i z novinek, které The Sweet chtěli zvěčnit na sedmém albu.

To bylo velice důležité, protože rozhodovalo o existenci celé kapely. Bylo předem jasné, že kvůli Connollyho odchodu přijdou The Sweet o část publika, ovšem přesvědčivý materiál mohl této pohromě zabránit. Otázkou rovněž bylo další směřování kapely, jež se v minulých letech jevila jako stylově neukotvená, když ze žhavého hardrockového díla „Off The Record“ dokázala přeskočit k ambicióznímu albu „Level Headed“, pohybujícímu se na pomezí art rocku a progeresivity. The Sweet si na novince „Cut Above The Rest“, vydané pouhý měsíc po ohlášeném Connollyho vyhazovu, vybrali zlatou střední cestu. Nevrátili se k tvrdým, skoro až metalovým věcem „Set Me Free“, „Lost Angels“ nebo „Sweet F.A.“, ale nepokračovali ani v experimentech minulého alba, přestože jim přineslo velký hit v podobě epicky rozmáchlé „Love Is Like Oxygen“. Oproti „Level Headed“ se „Cut Above The Rest“ přiklání k větší jednoduchosti a přístupnosti materiálu, přestože někdejší hardrockový drajv byl pryč.

„Cut Above The Rest“ je ve své podstatě poprocková nahrávka, snažící se zčásti navázat na slavnou „Desolation Boulevard“, ovšem bez ostrých hran a glamrockového pozlátka. Vstřebává také vlivy tehdy moderní disco vlny, což se ukáže jako její největší slabina. Fanoušci Briana Connollyho dokonce hovořili o zradě ideálů, když se na ně z reproduktorů vyvalila čirá hrůza „Discophony (Dis-Kof-O-Ne)“, kde se The Sweet přiklání k tanečnějšímu stylu, ovšem nemají patřičnou energii a sílu. Ztráta živelnosti, je pro „Cut Above The Rest“ příznačná. Tolik nevadí Connollyho absence, protože jak Priest, tak Scott i Tucker jsou schopní zpěváci, přestože nemohou plně nahradit Connollyho charismatický projev, ale vadí hlavně otupené hrany zvuku a jistá opotřebovanost materiálu. I přesto se „Cut Above The Rest“ dá s přimhouřením obou očí ještě zařadit ke kapelní klasice. Dobrých skladeb je tady pořád ještě dost a dokáží vyvážit právě i příšernou „Discophony“, což je největší přešlap alba.

Mezi slabší kousky lze počítat i úvodní, Scottovu „Call Me“, po letech působící už poněkud infantilním dojmem, ve které se ukáže i nešvar této desky - širší používání kláves, což ještě více zjemňuje sound. Příliš se nepovedla „Stay With Me“, což je pseudopokus o progrockovější znění, který se naprosto minul účinkem. Dají se najít ale i vydařené skladby. Zejména jsou tady dvě ambiciózní díla, vytvořené spoluprací Scotta a Priesta, balada „Big Apple Waltz“, z níž dýchá uhrančivá nostalgická atmosféra a dramatická „Mother Earth“, čnící svým feelingem nad jinak optimistickým laděním alba. Scott s Priestem dokázali pro tuto skladbu napsat velice působivé vícehlasy, takže se dá dokonce hovořit o malém mistrovském díle. Škoda, že podobně nedopadla ambiciózní „Dorian Gray“, kde se podobného výrazu jako u „Mother Earth“ nepodařilo docílit, a mouchy by se našly i na jinak docela slušné, Tuckerem zpívané „Eye Games“, v níž je pozitivem její rozverná atmosféra, která však sklouzne místy opět k jisté infantilnosti jako „Call Me“.

The Sweet potřebovali přijít s ohromující deskou, která by ospravedlnila jejich život po Connollym, taková však „Cut Above The Rest“ nebyla. Není sice špatná, ani průměrná, ale v porovnání se „Sweet Fanny Adams“, „Desolation Boulevard“ či „Off The Record“ docela bledne a jen prohlubuje otázku, zda by nebylo lepší, aby The Sweet zmizeli ze světa spolu s odchodem jejich frontmana. Bez „Cut Above The Rest“ by příběh této londýnské party však nebyl kompletní, přestože se albu nepodařilo obstát ve zkoušce časem a dnes zní velice přežitě a archaicky. Zaznamenala také jasný komerční propad a bylo jasné, že slavné dny kapely jsou už nadobro sečteny…

Prakticky žádný ohlas nezaznamenal ani singl „Call Me“, který (kromě Německa, jež bylo The Sweet ještě nakloněné) nevstoupil nikde do hitparád. Koncertní podoba The Sweet, ve které zbylou trojici doplnil druhý kytarista Ray McRiner a klávesista Gary Moberley, měla stále ještě sílu, přestože bylo jasné, že se sází hlavně na staré hity. Kapela se znovu vypravila do Ameriky, jela v předprogramu tehdejších největších hvězd Cheap Trick a Journey, ovšem po návratu do Velké Británie krutě zasáhl osud. 26. prosince 1979 se utopila ve vaně manželka Micka Tuckera, Pauline. Zdrcený bubeník vyhlásil dovolenou a kapela byla nucena zrušit nejbližší vystoupení. Koncertní pauza se protáhla na celý rok 1980, kdy už ale The Sweet definitivně ujel vlak…

Pepsi Stone             


www.thesweet.com

YouTube ukázka - Call Me

Seznam skladeb:
1. Call Me
2. Play All Night
3. Big Apple Waltz
4. Dorian Gray
5. Discophony (Dis-Kof-O-Ne)
6. Eye Games
7. Mother Earth
8. Hold Me
9. Stay With Me

Sestava:
Andy Scott - kytara, zpěv
Steve Priest - baskytara, zpěv
Mick Tucker - bicí, zpěv

Rok vydání: 1979
Čas: 37:50
Label: Polydor
Země: Velká Británie
Žánr: pop rock

Diskografie:
1971 - Funny How Sweet Coco Can Be
1974 - Sweet Fanny Adams
1974 - Desolation Boulevard
1976 - Get Us A Wink
1977 - Off The Record
1978 - Level Headed
1979 - Cut Above The Rest
1980 - Waters Edge
1982 - Identity Crisis

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 04.10.2021
Přečteno: 397x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.38514 sekund.