Je určitě překvapující, že kytaristka slavných Heart Nancy nastoupila na sólovou dráhu po bezmála padesáti letech účinkování na rockové scéně. Za tu dobu prožila prvotní úspěch své kapely v sedmdesátých letech, postupný komerční i tvůrčí úpadek, ještě úspěšnější comeback s nablýskanými deskami z let osmdesátých a nakonec i návrat k pravé podstatě své hudby. Poslední roky u Heart nebyly těmi nejklidnějšími a současná situace v kapele asi také není zcela jednoznačná. Ostatně sama Nancy se k ní odmítla vyjádřit a v následujícím rozhovoru se chtěla věnovat především svému aktuálnímu sólovému debutu „You And Me“. Jestli je tato deska jejím novým začátkem nebo ještě dojde ke vzkříšení Heart v plné síle, to ukáže teprve čas…
Právě vydáváš album výborné „You And Me“. Proč ses rozhodla po bezmála padesáti letech kariéra natočit vlastní album?
Vždycky jsem měla v úmyslu a chtěla udělat skutečné studiové a čistě moje sólové album. Mnoho let se mě také hodně lidí ptalo, kdy a jestli vůbec to udělám. Když došlo k přestávce v tvorbě kapely, která se ukázala jako požehnáním, jsem si konečně uvědomila, že nastal ten pravý čas to udělat. Začala jsem se soustředit na svou vlastní práci mimo Heart a vrhla se i na jiné projekty, které třeba souvisí s filmy.
Album obsahuje dvanáct skladeb. Jedná se o nové songy nebo jsou to skladby, které jsi napsala během celé své kariéry?
Většina z těch skladeb je nových. V šuplíku už mi ale také nějakou dobu ležely některé věci, které se zrovna nehodily pro Heart. Kromě těchto skladeb existují ještě další převzaté skladby, které jsem natočila z různých důvodů. Proto také brzy vyjdou jako bonus na dvojalbu, jenž vydáme na vinylu. Jsou to skladby, které jsem vždycky chtěla udělat.
Na titulní věci jsi spolupracovala s hudebnicí Sue Ennis, se kterou se znáš od dětství. Bylo pro tebe přirozené oslovit tuto skladatelku, se kterou jsi napsala mnoho skladeb pro Heart?
Ano. Sue Ennis a já jsme spolu pracovaly na mnoha a mnoha různých projektech. Šlo o skladby v rámci Heart, ovšem i mimo tuto kapelu. Navíc jsme nejlepší přítelkyně. Spolupráce se Sue byla vždycky skvělá, ať se jednalo o cokoliv.
Tvoje deska využívá hodně akustických kytar a skoro až folkových nálad. Myslíš, že tví fanoušci budou vyzněním alba překvapeni?
Já jsem velmi spokojená s akustickou náladou na albu. Přístup k album způsobil řadu introspektivnějších hudebních zážitků, které se tak spojili se „svalnatými“ rockovými momenty. Spojení tohoto akustického zvuku s tvrdším rockovým výrazem, který je známý z Heart je vlastně to, co jsem do Heart přinesla, když jsem se ke kapele připojila.
„You And Me“ obsahuje řadu hitových míst. Moje nejoblíbenější skladba je pravděpodobně „I`ll Find You“. Máš tip na největší hit alba?
To ti úplně přesně nemůžu říct. Domnívám se, že je důležité udělat hitové album, ovšem nepokoušet se ho vytvářet jiným stylem než vlastním. Je důležité, aby muzikant byl upřímný k sobě a svým pocitům. Tím se vždycky vyhne tomu, aby napodoboval další umělce, kteří jsou populární.
Překvapivě zní skladba „Party And The Angel Ballroom“, která má výrazný rockový zvuk. Je to proto, že na ní hostují Duff McKagan z Guns N`Roses a Taylor Hawkins z Foo Fighters?
Duff a Taylor této skladbě samozřejmě přidali hodně energie. Ale ta lze najít i v dalších skladbách. Vždyť si vezmi „The Dragon“, „Daughter“, „Walk Away“ nebo „The Rising“… Ty začínají na tišších tónech, které se postupně rozvíjejí a mohutní společně s ubíhající stopáží skladby.
Ve skladbě „The Boxer“ hostuje Sammy Hagar. Jaká je jeho konkrétní role ve skladbě, když v sólových vokálech není moc slyšet?
Sammy je můj velmi dobrý přítel a souhlasil, že mi pomůže s vokály na albu. Zajímala ho konkrétní skladba a chtěl něco řekněme netradičního, tak jsem mu navrhla „The Boxer“. Má k tomu vztah, protože on sám i jeho otec byli boxeři, takže Sammy byl velice vhodný k tomu, aby v této skladbě ztělesnil charakter boxera.
Proč ses rozhodla právě pro Duffa McKagana, Taylora Hawkinse, Sammyho Hagara a mladou zpěvačku Liv Warfield?
Všichni tito muzikanti, kteří se na desce podíleli, jsou moji přátelé. To bylo hodně důležité. Se všemi jsem už v minulosti hrála jak naživo, tak jsme se sešli i při studiové práci. Konkrétně s Liv jsem spolupracovala i v mé další kapela Roadcase Royal, se kterou jsme před několika léty otevírala koncerty pro Boba Segera. Právě s Liv se mi dobře píší moje sólové skladby a vlastně i věci pro Heart.
Album jsi, podle tiskové zprávy, nahrávala na různých místech. V Seattlu, Denveru, Austinu nebo v Kalifornii. Proč?
Ten způsob, jakým jsem album nahrávala, odstartovala práce v Kalifornii. Tam jsem udělala nějaké věci a poslala jsem prvotní nahrávku zvukovému inženýrovi do Denveru. Ten ji rozeslal přes Dropbox všem mým různým spoluhráčům ze Seattlu, kteří se rekrutují z okolí Heart. V podstatě tímto způsobem jsme si předávali soubory, které mi pak zpětně chodily ke schválení, aniž bychom spolu byli v jedné místnosti a společně hráli. Ale všechny muzikanty, kteří se na albu podíleli, moc dobře znám. Ten výsledek je opravdu dobrý a pozoruhodný tím, že skutečně zní, jako bychom se všichni naráz sešli a desku spolu nahráli opravdu v jedné místnosti.
Dalo by se říct, že se s „You And Me“ vracíš až na začátek své kariéry, podobný styl hrála na svých prvních albech i tvoje kapela Heart?
Asi bych řekla tolik, že můj prvotní vklad hudbě Heart je určitě dost podobný některým skladbám, které jsou na tomto sólovém albu.
V Heart jsi vždy byla důležitá skladatelka. Proč jste ale v polovině devadesátých let, konkrétně na albu „Heart“ z roku 1985, kde jste trochu změnili styl směrem k pop rocku a glam metalu, spolupracovali s externími autory?
Osmdesátá léta byla hodně korporátní doba. Bylo to hlavně kvůli MTV, které kladlo samozřejmě velký důraz na vizuální stránku, což bylo v té době strašně důležité. Všechny rockové kapely se tenkrát ocitly pod tlakem a chtělo se po nich, aby začaly nahrávat se skladateli z L.A. Bylo to podmíněné tím, že pak dostaly podporu od vydavatelských společností.
Heart je kapela, která měla velký vliv na řadu světových hudebníků, přesto mě na vašem posledním albu „Beautiful Broken“ překvapilo, že s vámi autorsky spolupracoval James Hetfield z Metallicy. Jak k této spolupráci došlo?
S Jamesem jsem se setkala prostřednictvím Sammyho Hagara. Stáli jsme o to, aby na naší desce účinkoval, ale popravdě jsme moc nevěřili, že k tomu dojde. Nečekali jsme, že bude souhlasit, ale nakonec všechno klaplo. I na tomto příkladu je jasně vidět, jak moc fungují přátelství mezi hudebníky.
O Heart se říká, že jste spolutvůrci seattleského zvuku, který pak využívali grungeové kapely. Cítíte se nějak spjati s touto scénou z devadesátých let?
Ta exploze, ke které v devadesátých let Seattlu došlo, byla pro nás obrovským požehnáním. Cítila jsem, že se můžeme vrátit domů, k naší pravé podstatě. Obzvlášť po tom, co se dělo v osmdesátých letech. Poznaly jsme všechny tyto kapely a znovu jsme se staly součástí tohoto hudebního bratrstva a skvělého systému podpory hudební komunity v Seattlu.
|
