Zeď mezi Acem Frehleyem a zbytkem kapely vyrostla skoro až do nebes. Stále vládla frustrace z toho, že album „(Music From) The Elder“ zoufale propadlo jak u kritiky, tak u fanoušků. Začaly se dělat škrty. Z producentské stoličky zmizel Bob Ezrin, kterému kapela za jeho práci na albu ani nepoděkovala. Bylo rovněž rozhodnuto o ukončení spolupráce s původním manažerem Billem Aucoinem, který měl velký podíl na tom, že z Kiss udělal v sedmdesátých letech světovou senzaci. Ohrožena byla i pozice u labelu Casablanca, kde sice Kiss byli stále velkou hvězdou, ale pohlaváři už naznačovali, že by kapela mohla být přesunuta do kolonky odpisů. Fanoušky trochu uklidnila kompilace „Killers“, která sice měla podivnou dramaturgii, ale novými skladbami kapelu ukázala, že se stylově vrací tam, kde jí zástupy Kiss Army chtějí mít.
Bylo třeba ještě vyřešit kytarový post, jelikož bylo jasné, že situace s Frehleyem je neudržitelná. Od vyhazovu Petera Crisse Ace přiznával, že se v kapele necítil dobře, neboť byl nucen snášet diktátorské praktiky zejména Genea Simmonse, ale i Paula Stanleyho, kteří vyžadovali dodržování tvrdé disciplíny, včetně zákazu zneužívání návykových látek. To všechno Frehley ale nehodlal akceptovat. Navíc se mu řádně zajídal styl, kterým se Kiss prezentovali na „(Music From) The Elder“, neboť jeho sóla byla částečně nahrazena smyčci a orchestrálními plochami. Na jaře 1982 se rozhodl a své stanovisko sdělil všem zainteresovaným. Bylo však dohodnuto, že odchod bude nutné držet v tajnosti. Simmons a Stanley se báli ztráty kreditu, jelikož se během dvou let prakticky rozpadla základní sestava, která žala v předchozí dekádě takové úspěchy. Frehley se neúčastnil ani natáčení čtveřice nových skladeb na kompilaci „Killers“, na níž jej zastoupil Bob Kulick a o přípravách nové desky už nechtěl ani slyšet. Nakonec souhlasil jen s tím, že kapela umístí jeho fotku na obal desky a navenek se bude tvářit, že to byl právě Ace, který nahrál party sólové kytary. Ve skutečnosti tento muzikant nenatočil na albu „Creatures Of The Night“ ani notu.
Kiss začínali hledat nového kytaristu, ovšem zamluvené termíny nahrávacích studií byly neúprosné. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že Frehley je už definitivně mimo, šla kapela do studia se třemi vytipovanými borci. Mezi nimi byl jazzman Robben Ford, spolupracovník Milese Davise, Steve Farris, člen tehdy vznikajících budoucích poprockových hvězd Mr. Mister a někdejší člen hardrockové formace Treasure Vincent Cusano. Poslední jmenovaný nakonec odvedl na desce největší díl práce a natočil kytary do více než půlky materiálu. Díky jeho hře, ale i zcela odlišnému přístupu kapely, je album „Creatures Of The Night“ pravým opakem „(Music From) The Elder“. Už nebylo místo pro žádné symfonické manýry, básnění o „Světě bez hrdinů“, muzikálovou bombastičnost ani artrockovou éteričnost. „Creatures Of The Night“ je návrat ke kořenům jako řemen. Už jen název desky jasně naznačuje, že Kiss jsou zpět ve své staré zbroji, ovšem tvrdší, temnější a zuřivější než kdy předtím.
"U tohohle alba jsme se rozhodli osvobodit od všech zbytků toho, co jsme dělali na "The Elder". Při "Creatures" jsem chtěl sundat make-up. Gene si tím pořád dost váhal a bál se. Myslím, že tohle album je skvělé. Opravdu jsme to byli my, zpětně jsme potvrdili, o co nám jde, přihlásili jsme se k tomu, z čeho jsme vzešli. Staly se z nás samolibé bohaté hvězdy, které se nedokázaly podívat pravdě do očí. Naslouchali jsme patolízalským přátelům. Po "The Elder" jsme si uvědomili, jak moc jsme všechno brali jako samozřejmost. "Creatures" ale mělo smysl. Tam jsme pochopili, kam chceme směřovat, jako jednotlivé osobnosti, i jako kapela. Paul Stanley
Album hodně čerpá z velmi populární vlny klasického heavy metalu, po zvukové stránce (o produkci se kromě Michaela James Jacksona, jenž měl na starosti i nové skladby na „Killers“, postarali i Stanley a Simmons) je mnohem mohutnější než díla ze sedmdesátých let a navíc je opatřené skutečně temnou atmosférou, o kterou se znovu postaral Gene Simmons, jenž je oproti měkčím albům „Dynasty“ a „Unmasked“ hlavním tahounem alba. Přestože nejsilnější skladba, titulní věc na samotném začátku nahrávky, pochází z pera Paula Stanleyho, většina zásadních věcí je připsána Simmonsovi. Byl to on, kdo ve spolupráci s Cusanem napsal největší hit alba, skandovanou „I Love It Loud“, či valivé perly „War Machine“, „Rock N`Roll Hell“ (obě se Simmonsem napsal k velkému údivu fanoušků Bryan Adams) nebo „Killer“ (opět ve spolupráci s Cusanem). V nich se Simmons cítí jako ryba ve vodě a vytváří jimi celkový ráz desky. Stanley kromě titulní skladby přispěl velice dobrou baladou „I Still Love You“, která měla temnější charakter než například „Shandi“, a pak dvěma méně výraznými kusy, slušnou „Danger“ a netradičně slabou „Keep Me Comin`“, což je jedna z nejhorších věcí, jakou kdy tento chlápek složil. Ovšem ani ona výslednou tvář alba nijak výrazně neshazuje, ostatní materiál byl natolik silný, že se dá mluvit o jedné z nejlepších desek za celou diskografii Kiss.
„Creatures Of The Night“ kapelu po propadáku „(Music From) The Elder“ vrátila do hry jen částečně. Mírným zklamáním bylo určitě pětačtyřicáté místo v oficiální americké hitparádě, což sice znamenalo podstatné zlepšení oproti minulé desce, ale horší umístění než zaznamenala „Unmasked“ a všechna předchozí díla od vydání přelomové desky „Destroyer“. V tomto se znovu potvrzuje, že kvalitu alba nelze měřit prodejností, ovšem pro takové tvrdé obchodníky a manažery jako je Simmons je toto měřítko důvodem k nespokojenosti. Dobře věděl, že je třeba kvality alba představit živě (jelikož si o to tento materiál vyloženě říkal), čímž by se mohly alespoň částečně oživit skomírající prodeje. To bylo ale třeba vyřešit kytarový post…
Všechno to byla pro mě naprosto, ale naprosto nezvyklá a nová situace. Kiss stále pořádali konkurzy se spoustou kytaristů a dělali to takovým způsobem, že si je pozvali do studia, nechali zahrát na nějakých nahrávkách. Pak si také pozvali mě, abych se jim předvedl. Nakonec ale asi rozhodl fakt, že se nám spolu dobře skládalo." Vinnie Vincent
„Pořád za námi lezl ten chlápek, Vincent Cusano,“ vypráví Simmons, „a tvrdil, že on je ten pravý. Je pravda, že se mi s ním skládalo dobře, ale pořád jsem mu vysvětloval, že on nemůže být naším kytaristou. Už jen proto, že je malý a vypadá jinak než my. Nakonec nás ale ukecal a my ho vzali.“ Simmons však po letech přiznal, že to byla chyba. „Projevilo se to hodně brzy, když si odmítl změnit jméno a trval na tom, že bude stále Vincent Cusano. Říkal jsem mu, že to zní jako jméno nějakého italského prodavače. Pak přišel s něčím tak pitomým, když nám řekl, že se tedy chce jmenovat Mick Fury. To už jsem nevydržel a vymyslel jsem Vinnieho Vincenta,“ dodal Simmons. Kromě uměleckého jména však bylo zapotřebí zapracovat ještě na něčem jiném a to na nové masce. Nebylo totiž myslitelné, že by Vincent vyjel se stejným líčením, jaké používal Ace Frehley. Zrodil se tedy The Ankh Warrior, odkazující k mytologii starého Egypta…
|
