Avantgardní metal, potažmo jakákoliv avantgardní hudba, není určena pro velkou masu fanoušků. O to víc fascinující je úspěch Thy Catafalque, jejichž pozice na hudební scéně je až překvapivě silná (nejen v rámci svého žánru). Ač avantgarda, těší se Thy Catafalque poměrně velké popularitě. Při bližším pohledu tento úspěch až tak překvapivý není. Thy Catafalque přináší velice upřímnou, přirozenou muziku s velkým „M“. Nejde o tradiční kapelu, ale projekt Tamáse Katáie, který dokáže prakticky vše nahrát sám. Nicméně vždy má kolem sebe „pomocníky“. Na nové desce „Vadak“ jsou to třeba muzikanti hrající na smyčcové nástroje či saxofon, nebo Breno Machado, který přispěl několika kytarovými sóly. Jako vždy Kátai spolupracuje i s několika vokalisty.
Úvodní „Szarvas“ je nečekaě přístupná skladba, skoro až „normální“ metalová věc. Dominují jí tvrdé kytary a zpočátku lehce elektronická atmosféra, která evokuje tvorbu avantgardistů Khonsu. „Szarvas“ staví i na neobvyké melodičnosti a libozvučnosti, překvapí v ní sborový a nesmírně chytlavý refrén. Sloky jsou již zpívané blackově, ale hlas je zkreslený, což je pro Thy Catafalque typické. „Köszöntsd a hajnalt“ ukazuje Thy Catafalque v jejich klidnější podobě. Jako byste do prog rocku implementovali silné folkové riffy. Zpočátku máte dojem, jako byste se díky zvuku dud ocitli ve Skotsku. Následně začne zpívat tradiční host Katáiových alb, zpěvačka Martina Veronika Horváth. Podobných skladeb mají Thy Catafalque poměrně hodně, zde vyčnívá kytarové sólo, které zní jak ze sedmdesátých let.
„Gömböc“ připomene starší tvorbu Thy Catafalque. Brutální a valivé riffy ničí předešlý pocit pohody. Drsné metalové plochy jsou rušeny pasážemi velice odpočinkovými, v nichž mají prostor space klávesy a jemné kytarové harmonie. Instrumentálka se však neustále mění a Katái vyučuje, jak se dělá progresivní muzika. „Az energiamegmaradás törvénye“ je překvapivá pro svou metalovost. Thy Catafalque nikdy nezněli tak thrash metalově, místy až death metalově. Skladbu doplňují elektronické, vesmírné zvuky či mluvené slovo, klasický zpěv tu nenajdete. Závěr písně se ponoří do klidu, pohody a prog rocku. „Móló“ nabídne vše, co od Thy Catafalque čekáte - tvrdé pasáže, melodie, nečekané kytarové výpady, složité kompozice, atmosféru jak z jiného světa. Ve skladbě zpívá Gábor Veréz z jiné skvělé maďarské kapely Watch My Dying, jeho vokál dodává písni pořádnou brutalitu. Nechybí thrash/deathové pasáže, folkové motivy nebo old schoollové synthezátory.
Po tvrdých skladbách přichází jemná část alba. Minimalistická instrumentální „A kupolaváros titka“ ukazuje, že Thy Catafalque by se uživili i jako jazzmani, v závěru zazní naprosto libový saxofon. Atmosféra je neskutečná a stejně jako v klipu (kde poprvé hraje i sám mozek kapely) máte pocit, že procházíte velkým městem a sledujete okolní blázinec z pozice samotáře, žijícího ve svém vlastním světě. S „Kiscsikó (Irénke dala)“ máte dojem, že jste na divokém západě. Rytmus, hra na kytaru a náladu songu je takřka country, postupně se mění až někam směrem ke kabaretu.
V „Piros-sárga“ se konečně po delší době zpívá. Tenhle song má nejblíže ke klasickému rocku, nicméně různorodých prvků je ve skladbě spousta. Tamás Katái se nijak nelimituje a tak jen budete zírat, co vše je ke slyšení (například i orientální motivy). „Vadak (Az átváltozás rítusai)“ může připomenout démona ze série „The Conjuring“, ale zde se jedná o dvanáctiminutový opus, který znovu ukazuje génia Thy Catafalque. Black metal, ambient, symfonická hudba, pasáže, které připomínají nějaký rituál, folk, v druhé polovině skladby opět nastane brutální metalová riffová palba, ze které máte pocit, že se vás snaží Thy Catafalque zničit. Do toho zní smyčce, jako kdyby na desce hostovala Apocalyptica. Závěr desky je…relaxační. „Zúzmara“ se zpěvem Martiny Veroniky Horváth a klavírem je jako pohlazení na rozloučení.
Pokud se dá něco „Vadak“ vyčíst, pak jen to, že posluchače, který kapelu poslouchá léta, již nahrávka moc nepřekvapí. Ale to je chabá výtka, Thy Catafalque mají tak charakteristický a jedinečný rukopis, že by byla škoda v tom nepokračovat. „Vadak“ je metalovější a přístupnější než její předchůdce. To je asi základní zhodnocení, protože novinka je (navzdory tomu, jak je žánrově nezvyklá) velice chytlavá a na rozdíl od jiných avantgardních kapel máte při poslechu příjemné pocity. Oproti dřívějšku si Tamás Katái více posvítil na styly, jako jsou thrash metal, death metal a také na kytarová sóla samotná. Celé album je nesmírně vzrušující a opět se jedná o parádní hudební pouť. To je u Thy Catafalque zvykem. Avantgardní metal zde neznamená něco přehnaně šíleného, bez hlavy a paty, ale svobodu tvorby. Z „Vadak“ je cítit svoboda, láska k hudbě a to, že Thy Catafalque nejsou ničím svazováni.
|
