Prapor japonského power metalu drží v současnosti ve výšinách pouze dvě kapely, každá z nich ale v daném subžánru představuje světovou špičku. Na power-progové fígle Galneryus stačí málokdo, parta Minstrelix je zase schopna povznést neoklasický power-speed na úroveň vrcholně požitkářského díla. V hudební historii druhé jmenované kapely najdeme řadu skvostných písní, ke kterým je radost se vracet. A nové album s titulem "11 Trajectories" do zlaté žánrové studnice opět přihazuje několik blyštivých klenotů.
Japonci už dávno našli svoji hudební tvář a té se nehodlají vzdát ani v roce 2021. Neoklasický speed je ostatně žánr, které v současnosti produkuje minimum interpretů, proto není v oprašovaní prověřených, zato však maximálně funkčních autorských vzorců vůbec nic špatného. Z čistě objektivního hlediska by asi bylo možné kritizovat skutečnost, že aktuální nahrávka Minstrelix je pouze minimálně pozměněnou variací předešlých počinů nebo že se ani tentokrát nevyhneme slabším písním. Není jich však mnoho, jmenovitě "Alkaloid", "Invisible World" a částečně "In Oblivion", tu však vykoupí působivé sólové hyperboly a následná vokální nástavba.
V ostatních skladbách jde o osvědčenou hru na úspěch, což znamená vysoce harmonizovanou stavbu melodií, krásně naříkající sóla, nekompromisně rychlé kytarové beglajty, klávesové symfonie s častým cembalovým efektem nebo dobrý výkon frontmana Lea Figara. Skoro tříminutové intro "To the Distant Skies" patří mezi velmi působivé momenty nahrávky, když rovnou a bez servítků napíná pocitové linky skladby k tradičně vzletnému melodramatu. Navazující "Memento Mori 〜The Goddess Pt.2〜" provětrá hřívu jako mořský nárazový vítr, speed se rozjíždí na plné obrátky, refrén i sóla obsahují vydatný příděl melodických kalorií a daná skladba je tak definicí strhující stylové písně. Autorské vůně klipovky "The Eternal Journey" jsou trochu méně zřetelné, po nějakém čase se nicméně aroma uvolní a uvolněný úsměv může pokračovat.
"Cataclysm" není tak vypiplanou instrumentálkou jako vstupní intro, o povedené momenty ale ochuzeni nejsme, celoplošnou kvalitu pak přináší rychlík "Frozen Promise" s nádherným refrénem a "Black Eyes" s efektivně přerušovanou slokovou rytmikou a dalším neodolatelným chorusem. Nezklame ani příspěvek "Dracurious", vrcholný moment pak čeká v samotném závěru nahrávky. "Twilight Recollection" načínají maximálně pozitivní barokně hravé motivy, jejichž síla se zhmotní ve finální gradaci, kde si Japonci vystačí s popěvky, které po pozvolna ustupující instrumentální a vokální intervenci nalézají prostor jenom samy pro sebe. Jde o moment, jenž svým způsobem vypichuje gró japonské kapely - nasládlá rozjařenost a bezmála vánoční vlezlost, která může být pro mnoho lidí nestravitelná (nemluvě o tranny image hudebníků). Avšak ti, kteří danému receptu podlehnou, nedají na tuto kapelu dopustit a budou se k její tvorbě vracet s věrností labutích partnerů.
|
