L.A. Guns je kapela snad s nejvíce spletitou historií z celé losangeleské scény. Už začátky kapely, při kterých jeden čas stál za mikrofonem i Axl Rose, nebyly jednoduché a stejně je tomu i dnes. Členové kapely se před nedávnem už poněkolikáté podívali do soudní síně, kde se řešila práva na jejich název. Ten si přisvojovali dvě party. Na jedné straně zpěvák Phil Lewis a kytarista a zakladatel kapely Tracii Guns, na straně druhé dva členové klasické a nejzásadnější sestavy, bubeník Steve Riley a basista Kelly Nickels. Soudní tribunál se přiklonil na stranu Lewise a Gunse (docela logicky), přestože Riley s Nickelsem vydali pod názvem L.A. Guns loni výborné album „Renegades“, které navazovalo na klasický zvuk kapely lépe než poslední deska Lewise s Gunsem „The Devil You Know“, znamenající v roce 2019 mírné zklamání. Ovšem Riley s Nickelsem si museli svůj název upravit a tak vlastně dnes jediní L.A. Guns opět působí v podání Lewise a Gunse. A ti nyní přicházejí s dalším albem "Checkered Past“.
Fanoušky většinou třenice mezi někdejšími spoluhráči moc nezajímají a proto je nejpádnějším argumentem představovaná hudba. V pomyslném souboji posledních desek se miska vah převážila na starnu Rileyho s Nickelsem, neboť jejich počin „Renegades“ (i přes nižší rozpočet a menší produkci) byl lepším dílem než dosud poslední dílo Lewise a Gunse, poněkud vyčpělé album „The Devil You Know“. U obou part je jasné, jaký mají záměr. Co nejvíce se přiblížit klasickému zvuku kapely, zapomenout na experimenty z devadesátých let a bojovat o každého fanouška. Tímto mottem je zaštítěna nejen „Renegades“, ale i „Checkered Past“, což v případě hudebního vizionáře a milovníka experimentální undergroundové muziky Traciiho Gunse poněkud udivuje. „Checkered Past“ ani moc nenavazuje na trochu podivnou „The Devil You Know“, ale spíše na konzervativně pojatou „The Missing Peace“, která v roce 2017 oslavovala společný comeback Lewise a Gunse.
Novinka neobsahuje okaté spojky s minulostí, jako tomu bylo u „The Missing Peace“, ale i tak je jasně vedena v klasickém stylu. Samozřejmě už nemá bezprostřední atmosféru jako první tři alba kapely, ale i tak se dá považovat za tradiční dílo, navíc o něco silnější než byla „The Devil You Know“. To má jediný důvod, „Checkered Past“ obsahuje více silných skladeb, než tomu bylo před dvěma lety. Už drtivý úvod „Cannonball“ patří k nejlepším momentům dlouhé kariéry losanegelských pistolníků. Kapela v něm zní natlakovaně, energicky a vzpomíná na své nejlepší časy. Ze své síly neztratil nic ani hlas Phila Lewise s drzým, spratkovským výrazem, a právě v „cannonball“ jej jeho majitel bičuje k velkému výkonu. Otvírák je proto nejzásadnější skladba novinky, ovšem ne jediná, která se dá měřit přísnými kritérii.
Nejpůsobivější místa (kromě zmíněné skladby) nabízejí kupodivu věci, které postrádají ostrý rock n`rollový základ, ale více si pohrávají s pomalejším tempem, v němž prim hraje specifická, trochu nostalgicky laděná atmosféra. Vrchol desky lze spatřovat v temnější „If It`s Over Now“ (paralelu s baladou „It`s Over Now“ z alba „Hollywood Vampires“ však nehledejte), v níž jako by rezonoval skeptičtější duch devadesátých let. Dalším zaručeným tipem je křehká „Lay You Down“, opět vedená v komornějším duchu, a nakonec i countryově odlehčená „Get Along“, ve které dominuje skvělým kytarovým sólem Tracii Guns. Jeho hra je dominantní na celém albu, protože právě na specifické kytaře si postavili kdysi L.A. Guns svůj tradiční výraz. Guns pálí ostré riffy v „That Ain`t Way“, závěrečné „Physical Itch“ (ta je zajímává ale jen právě těmi riffy, jinak se jedná o průměrnou kompozici) či v „Dog“, a strhává tím na sebe pozornost. Když přece jen ubere nohu z plynového pedálu, tvoří spíše hravější „Bad Charm Luck“ nebo „Knock Me Down“, které desce dodávají na pestrosti, ovšem nedokáží být zásadními kompozicemi.
Jako celek album funguje velmi dobře. L.A. Guns na něm ukazují svou rozmanitější a variabilnější tvář. Pořád není dosaženo formy z přelomu osmdesátých a devadesátých let, což je pro kapelu už asi nedosažitelná meta, ale přesto „Checkered Past“ bude patřit k lepší polovině diskografie této party. S comebackovým albem „The Missing Peace“ a bezmála dvacet let starou „Waking The Dead“ se totiž jedná o nejlepší album od dob „Vicious Circle“.
|
