The Beatles zažívali na začátku šedesátých let turbulentní, ač stále ještě naivně nevinnou dobu. Debut „Please Please Me“ se rychle stal ve Velké Británii trhákem, přestože kapela sama tvrdila, že se jedná jen o bezstarostné album začínající kapely, která si teprve na slávu začínala zvykat. Ale Evropou se pozvolna začínala šířit šeptanda o čtveřici nenápadných kluků z Liverpoolu, kteří se pomalu začínají dostávat do povědomí veřejnost. Kapele se začínal otvírat znovu německý trh, který byl vlastně jejím mateřským, začínala být populárnější i ve Francii a Skandinávii. Amerika zatím o nějakých The Beatles neměla ani tušení a pořád tleskala Elvisovi Presleymu, který byl za oceánem hvězdou první kategorie. Ovšem i jeho se v příštích letech měl začít dotýkat věhlas britské party, která si s vydáním „Please Please Me“ myslela, že dosáhla stropu své popularity. Album se uhnízdilo na první příčce ostrovní hitparády a prakticky neexistovala síla, která by jej dokázala z tohoto postu sesadit.
Na ostrovech začínala Beatlemánie. John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr byli stále viditelnější. a plakáty s motivem obalu debutového alba zdobily tisíce pokojů po celé Británii. Ovšem právě obal alba byl kapele trnem v oku. „Bylo to něco hrozného, odporného,“ řekl George Harrison, „rozhodli jsme se proto, že k další desce přistoupíme zodpovědněji.“ Když vycházela „Please Please Me“, neměli The Beatles co ztratit. Byli neznámí, klidně se mohli vrátit do malých klubů, odkud vzešli. Když tři měsíce po vydání debutu znovu nastupovali do studia, kladly se na ně mnohem větší nároky. „Please Please Me“ mířila k metě milionu prodaných alb a to bylo číslo, k němuž se muselo přistupovat s nejvyšším respektem. Kapela strávila hodně času s tvorbou obalu, který byl podle jejích slov mimořádně důležitý. „Najali jsme fotografa Roberta Freemana, aby obal vytvořil,“ vzpomínal po mnoha letech Paul McCartney, „mysleli jsme si, jak těžká to bude práce, ale on se posadil a za hodinu bylo hotovo.“ Výsledkem byla ikonická černobílá fotografie všech čtyř členů, která je jednou z nejklasičtějších, zosobňující raketový nástup slávy.
K obsahu desky přistoupili The Beatles podobně jako k „Please Please Me“. Album „With The Beatles“ pořád ukazuje zárodky jejich skladatelského talentu, který se však projevuje v porovnání s tím, jaká tvůrčí exploze je čekala zanedlouho, jen částečně. „With The Beatles“ se dá nazvat dvojčetem „Please Please Me“ z několika důvodů. Pochází z téže doby, obě desky od sebe dělí jen pár měsíců (nebylo tomu jinak ani v dalších letech), má stejný koncept, neboť autorské skladby doplňuje řada coververzí a pořád je cítit bezstarostnost a mladický elán, který byl pro kapelu v začátcích příznačný. Plně se etabloval i bubeník Ringo Starr, jenž kromě veškerých bubenických postů převzal i sólové vokální party ve skladbě „I Wanna Be Your Man“. Ta časem zcela zapadla, ovšem pro Ringa, stále ještě pochybujícího o svém právoplatném členství, byla velice důležitým příspěvkem.
Přestože kapela takřka polovinu alba sestavila z převzatých věcí, jimž vévodí „Roll Over Beethoven“ od Chucka Berryho, jsou coververze spíše jen do počtu, jako výplň zbylého místa. Albem se prolétá geniální skladatelský rukopis Lennona a McCartneyho, jejichž styl začal být rozpoznatelný na první poslech. Jednoduchá melodičnost i práce s vícehlasy slavila úspěch a na ní stály nejsilnější věci. Zastupuje je úvodní trojice. Lennon na začátku alba předvede energickou „It Won`t Be Long“ a zahloubanější, přemýšlivější „All I`ve Got To Do“, načež se McCartney vytasí s největším hitem, skvělou „All My Loving“, kterou charakterizuje geniální melodická linka ve sloce i refrénu. „Ta skladba je stále zatraceně dobrý kousek,“ zhodnotil ji Lennon ve svém rozhovoru pro Playboy v roce 1980. A měl pravdu. „All My Loving“ jako jediná z alba přežila do současnosti coby neodmyslitelná součást kulturního odkazu The Beatles, bez ohledu na to, že na desce ji doplňuje i několik srovnatelně skvělých kusů.
K těm patří úvodní Lennonova dvojice, ale i rockově přiostřená „Not A Second Time“, ukazující kapelu ve vážnějším rozpoložení, v němž se klade důraz na temnější atmosféru, ostře kontrastující k rozjuchané Ringově countryovce „I Wanna Be Your Man“, Berryho rock n`rollové vypalovačce „Roll Over Beethoven“ i ostatním coververzím, ze kterých stojí za zmínku ještě jemná verze „Till There Was You“ od amerického muzikálového tvůrce Mereditha Willsona, které The Beatles dali písničkovější formu. S ostatními předělávkami kapela nadchnout nedokázala, ať už je to poněkud infantilní „Please Mr. Postman“ nebo závěrečná, poněkud chaotická „Money“, a proto platí, že skladatelský um The Beatles definitivně přerostl původní vzory. Navíc, když kapela souběžně s albem natočila i skladbu „I Wanna Hold Your Hand“, která nebyla zařazena na desku, ale padlo rozhodnutí ponechat si ji jako singl. Byl to nápad za milion.
Hned po Novém roce 1964 s touto skladbou explodovala bomba The Beatles v Americe. Rychlostí blesku se za oceánem začaly šířit zvěsti o nové britské senzaci, které dosud nikdo z amerického publika nepřikládal větší váhu. S „I Wanna Hold Your Hand“ se Beatlemánie přelila z britských ostrovů a kontinentální Evropy i do Ameriky, kde si kapela upevnila pozici i novým vydáním obou prvních alb (pojmenovaný „Introducing… The Beatles“ a „Meet The Beatles“), čímž začala neslavnější fáze v éře liverpoolských mladíků. Ti sotva překonali hranici dvaceti let života a už se zdálo, že jsou nejdůležitějšími personami na hudební scéně.
|
