Někdejší „zázračné Ozzyho dítě“, kytarový střelec Zakk Wylde, už taky stárne. Od doby, co vysekl úvodní riff skladby „Miracle Man“ z Osbourneova alba „No Rest For The Wicked“, uplynulo více než třicet let. Za tu dobu se Zakk zbavil silné závislosti na alkoholu, stejně jako péče „mámy Sharon“ a jeho život je mnohem spořádanější než v dobách, kdy si na bicí praktikábl položil metr piv a během koncertu je všechny zdolal. To se musí někde promítnout a kromě toho, že zdánlivě nekonečný mejdan pro Zakka před časem skončil, jeho zmoudření je slyšet i v tvorbě. Jak v sólové, tak v rámci Black Label Society. O této kapele dnes tvrdí, že je pro něho číslo jedna, ovšem jedním dechem hrdě dodává, že natočil všechny kytary pro chystané Ozzyho album. To nevadí, světy Black Label Society a Ozzyho Osbournea, potažmo odkazu Black Sabbath, se dávno prolnuly a tvoří jeden celek. Prostřednictvím Wyldea, ale i prostřednictvím hudby se někdejší rozdíl pomalu, ale jistě stírá.
Vliv Black Sabbath byl u Black Label Society patrný od chvíle, kdy kapela vtrhla na scénu s bezprecedentní jízdou „Sonic Brew“. Tehdy byla mnohem zuřivější, poohlížela se po panterovském groove metalu a zakládala si na tom, že její hudba je v první řadě tvrdá a pódiová prezentace dřevorubecky neurvalá, až pak šlo až o nějaké klanění se minulosti. To postupem času začalo převládat, ač se Black Label Society stále ještě vyhýbají hanlivé škatulce „retro“. Ovšem příklon k sedmdesátých letům a klasickým albům Black Sabbath je cítit stále víc. Zakk to dělá chytře, od vzývání duchů minulosti má projekt Zakk Sabbath, ovšem čím je starší, tím je klidnější a tím více se dívá zpátky. Do doby, která byla pro jeho muzikantský vývoj nejdůležitější, když hltal kytarové riffy Tonyho Iommiho a nebesko-pekelná sóla Randyho Rhoadse. To se ukázalo v posledních letech a novinka „Doom Crew Inc.“ v tom zdárně pokračuje. Je totiž logickým pokračováním posledních alb této kapely.
Když Zakk chce, dokáže přijít se svižnou, tvrdou věcí jako s „Destroy & Conquer“ či „You Made Me Want To Live“, ale na těch „Doom Crew Inc.“ nestojí. Zásadní okamžiky se odehrávají jinde. Nezapomenutelný je úvod desky „Set You Free“, pozvolna rostoucí na čarokrásné akustické kytaře do sabbathovsky riffové věci, která nesází na prvoplánovitost či nějaké opisování ze skladatelského mustru Tonyho Iommiho. Zakk jako kdyby přemýšlel o každém tónu, nesází jko kdysi tolik na drajv, ale spíše na propracovanou strukturu skladby. Podobně činí i v „End Of Days“ a „Ruins“, v níž se znovu probouzí sabbathovská mantra, zbavená přílišné syrovosti a spíše zdobená nejrůznějšími vyhrávkami a změnami tempa. Vrcholem tohoto snažení je skladba „Gather Of My Sins“, svižnější kousek, vedený v duchu starých klasik „Children Of The Grave“ či „Fairies Wear Boots“. I Zakk v něm zní víc ozzyovštěji…
A pak jsou tu balady, dnes naprosto nedílná součást Wyldeovy tvorby. A především její ozdoba, Zakk balady skutečně umí. Zde servíruje tři výstavní kousky, které by v současné době mezi rockovými baladami měly patřit k nejlepším. „Forever And A Day“ má v sobě ducha sedmdesátých let, připomene tehdejší Ozzyho pěvecké majstrštyky typu „Changes“ či „So Tired“ z dekády následující, ovšem Zakk nestaví na odiv refrén, jak bývá zvykem, ale spíše citlivě promlouvá, než aby hlas hnal do výšin. V „Love Reign Down“ (ten název se objevil už na albu „Stronger Than Death“, tam se jednalo o osmiminutovou sludgemetalovou jízdu) deklamuje na pozadí klavírních motivů, kam vetkl i znamenité kytarové sólo. V závěru přijde skvostná bluesovější záležitost „Farewell Ballad“, v níž prim přebírá sólová kytara, navozující uvolněnou letní atmosféru. Právě proto se dá považovat za pomyslné vyvrcholení desky…
Black Label Society nezklamali a kvalitativně navazují na podařeného předchůdce „Grimmest Hits“, kde Zakk ukázal svou klidnější tvář. „Doom Crew Inc.“ je logickým pokračováním této desky a ukazuje kapele i Wyldeovi samotnému cestu do budoucnosti. Asi i východ ze slepé uličky, kam se Black Label Society pomalu začali dostávat od alba „Shot To Hell“. Dnes jsou trochu jiní, ale (decentní) změna je věc, kterou potřebovali.
|
