Zdá se, že taktika „řekni toho co nejvíc, když máš co říct“ britským Sorceress Of Sin dokonale vychází. Kapela vznikla v loňském roce, hned stihla vydat prvotinu „Mirrored Revenge“, během letošního léta vypustila album „Constantine“, které díky své více než hodinové délce napovídá, že parta kolem zpěvačky Lisy Skinner toho má na srdci celkem dost, což podtrhuje fakt, že v této době by již mělo vznikat dílo třetí. Podstatné pro takovou kadenci je především to, že Sorceress Of Sin nevaří z vody, a byť si jejich power metal (celkem pochopitelně) nabírá plnými hrstmi ze známých ingrediencí, jejich zpracování je natolik nápadité, energické a strhující, aby „Constantine“ strašně rychle vklouzla pod kůži.
Hledat, kdo má na tom hlavní zásluhu, je ryzí radost a zábava – v první řadě stojí Lisa Skinner, která se svým jedovatě vypjatým a nabroušeným hlasem celkem rychle připomene sestřičku Federicu de Boni z italských White Skull. Podobný projev, styl zpěvu a nasazení se opírá o kompozice, stavěné dle podobného vzorce, z něhož vychází italští kolegové, takže Sorceress Of Sin nabízejí velmi šťavnatou sloučeninu melodií a rychlosti, výpravnosti a údernosti. A kdyby snad některý z těchto pilířů zakolísal (jako že se tak neděje), je tu šikovné muzikantství, ze soudržně šlapající kapely vyčuhuje kytarista Constantine Kanakis, který lehkou rukou střílí vydařená sóla, nezanedbatelnou roli však plní i decentní klávesy a občasný střízlivý šťouchanec do orchestrálnosti, důvtipně zahušťující atmosféru. Pro určitý prubířský kámen lze sáhnout po nejdelších skladbách – fakt, že finální titulka to natáhne skoro na dvanáct minut, a přes rozmáchlý cinematický úvod, přes totální vyhrocení až do závěrečného uvolnění ani na moment neztratí dech, je dostatečně výmluvný. Téměř devítiminutová rozvážnější „Until The Dawn“ dokáže vybudit napětí už při úvodní řeči, o následném natlakování díky sekaným riffům a zpěvaččině přitlačení na pilu nemluvě. Délkou nešetří ani téměř osmiminutový zdivočelý vstup do alba „Necropolis“, přesto jako první ucholapka funguje spolehlivě (nejen agresivní zpěv, ale i využití latinského nápěvu má své nesporné kouzlo). U akčních přímočarek není nad čím váhat, krásně klišovitá balada „Dimension IV“ do uší zapadne jak do peřinky, a jelikož kromě výborného provedení Sorceress Of Sin nešetří ani na svých nápadech, bylo by škoda „Constantine“ neochutnat a nevychutnat.
Sebevědomě a odhodlaně znějící prohlášení o tom, že Sorceress Of Sin se zrodili z touhy po tom, co členové kapely mají nejraději – psát a hrát hudbu – a že svou vášeň proměnili v úspěch přizpůsobením svého talentu kreativnímu celku, který je větší než součet jeho částí, se storpocentně potvrzuje. Nedokážu odhadnout, jaká je síla jednotlivých článků, ale jako celek tenhle řetěz vypadá velmi silně.
|