The Beatles! Jméno této legendy rezonuje celou kariérou losangeleských fintilů Enuff Z`Nuff. Už od osmdesátých let, kdy tvorba Lennona, McCartneyho, Harrisona a Starra nebyla už žhavým zbožím a mládež zajímala vlastně jen okrajově. Dnes, ve všeobecném revivalu rockové kultury druhé poloviny minulého století, je vše jinak, ale vzhledem k tomu, že Enuff Z`Nuff tuhle kapelu propagují více než třicet let, rozhodně se v jejich případě nedá mluvit o něčem vypočítavém. Pokud byste se dlouholetého předáka Chipa Z`Nuffa zeptali, proč se kdysi shlédl v The Beatles, odpověď je léta známá. „Ta kapela byla to nejgeniálnější, co kdy v hudbě vzniklo,“ tvrdil už několikrát a návdavkem přidal i několik coververzí skladeb slavných Britů. Toto otevřené přiznání lásky k jejich hudbě stvrzuje dlouhá léta očekávaným albem coververzí.
Enuff Z`Nuff vtrhli na hudební scénu v druhé polovině osmdesátých let, tedy v době největšího boomu hair metalu. Už tehdy byli trochu jiní než Poison nebo Warrant. Jejich tvorbou se táhla snová psychedelie šedesátých let a odraz beatlesovského alba „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“, čemuž přitakával i poněkud unylý a vláčný zpěv Donnieho Vie. I přesto (možná díky image poplatné době) se jim podařilo docílit úspěchu, který je udržel nad hladinou i v devadesátých letech a novém tisíciletí. Tehdy se glamové pozlátko vytrácelo a psychedeličtější opar byl více hmatatelný. To vydrželo dodnes, přestože po experimentálních deskách „10“ či „?“ se před lety konal návrat k někdejšímu znění z konce osmdesátých let. Tento zvuk, poučený moderními technologiemi, dokázali Enuff Z`Nuff importovat i do klasických beatlesovských skladeb, čímž jim dávají jiný rozměr. Modernější, rockovější a dravější.
Při výběru skladeb nemohla Chipova parta šlápnout vedle. Mohla samozřejmě naplnit hity The Beatles třeba pět desek a pořád by bylo odkud brát, ale desítka vybraných skladeb shrnuje to nejdůležitější z tvorby Lennovovy party a občas i více. Je dobře, že Enuff Z`Nuff vypustili prvotní fází vývoje The Beatles, protože dnes by „Love Me Do“ nebo „All My Loving“ zněly trochu nepatřičně. Soustředili se zejména na nejdůležitější a umělecky hodnotnější část tvorby, a tak se vybíralo z desek „Revolver“, „The White Album“, „Magical Mystery Tour“ a „Seržanta Pepře“, s částečným přesahem do sólové tvorby Lennona a McCartneyho v příštích letech. Enuff Z`Nuff, což je pro tuto desku velmi důležité, ale oprašovaným skladbám dali soudobý zvuk a energické podání nabízí album plné obrovských hitů. Nepůvodních, ale výtečně zahraných.
Jsou tu důvěrně známé skladby „Helter Skelter“ či „Live And Let Die, „Back In The U.S.S.R.“ či „Eleanor Rigby“, kterým se v minulosti dostalo nejednoho zpracování od jiných interpretů, ale verze Enuff Z`Nuff se mezi nimi rozhodně neztratí. Jsou poháněny skutečnou láskou k originálu, ale i chutí vsunout do skladeb něco ze své vlastní osobitosti. Slavná verze „Live And Let Die“ od Guns N`Roses zůstala nepřekonána, protože Chip nemůže předvést takový vokální cirkus jako Axl Rose, jelikož jeho hlas je limitovaný, ale zato ji dokáže zahrát s větší úctou k originálu vlastním, procítěným stylem. „Helter Skelter“ také už přehráli například Mötley Crüe, ovšem verze Enuff Z`Nuff je valivější, monstróznější a po všech stránkách heavymetalovější. Do „Dear Prudence“ se podařilo vpašovat dostatek podmanivé psychedelie a snové atmosféry, stejně jako množství šarmu do „Eleanor Rigby“. A naopak „Jet“ (od McCartneyových Jet) je opatřena atmosférou, z niž dokáže sálat někdejší hairmetalové klima Sunset Stripu. A ono to funguje, sakra že jo..
Jestliže se u Enuff Z`Nuff při minulých albech (zejména u „Diamond Boy“) hovořilo, že kapela je v konstantní velmi dobré formě, „Hardrock Nite“ toto podtrhuje. Kapela hraje s obrovskou chutí a zápalem, je přímo hmatatelně cítit, že beatlesovské skladby přehrávala s láskou i úctou a to se do výsledku muselo odrazit. Fanoušci obou kapel nemohou šlápnout vedle.
|
